Slovák, Polák... Rusák?

15-10-2011

Stejně jako ke slovesům suverénně přidáváme nejrůznější předpony a vytváříme tak nová slova, tak podstatná jména pro změnu „vylepšujeme“ čas od času příponami.

Mekáč a hambáčMekáč a hambáč Takové přípony dodají obyčejnému podstatnému jménu osobitost a my si ho pak patřičně hrdi na svou tvořivost hýčkáme ve svém idiolektu. Slova čajírna, kafčo, dovča nebo póčo (to jako počasí) či starý dobrý bufáč, který v současnosti nejspíš zastiňuje mekáč s velkou nabídkou hambáčů, nenajdete ve slovnících, ale na ulici je uslyšíte dnes a denně. Kromě toho, že naši mluvu ozvláštňují, je nám s nimi dobře, protože jsme si je vytvořili k obrazu svému. Pěkně padnou do pusy a ještě k tomu jsou příjemně krátká.

Jazyková ekonomie a „lidová tvořivost“ dostává hodně prostoru zejména u slovních spojení, která nám při mluvení asi dost překážejí, protože je zkracujeme, jak se dá. Například slovo propiska se určitě užívá častěji než propisovací tužka, spacák zase více než spací pytel, protože kdo by se namáhal s dvojslovným názvem. Jednoslovným pojmenováním nahrává také fakt, že dvě slova označují jen jednu jedinou věc. Podobně vzniklá slova občanka (pro občanský průkaz) nebo řidičák, osobák, hlavák, Václavák, kruhák (pro kruhový objezd), kterému konkuruje i kruháč, patří často do hovorové vrstvy spisovné češtiny, i když do ní pomalu a jistě směřují. Do běžné mluvy ale rozhodně patří, a to zřejmě také proto, že jednoslovné pojmenování se dá lépe skloňovat a lze od něj lépe odvozovat slova příbuzná. Proti jejich spisovnosti mluví u podstatných jmen rodu mužského přípona -ák.

Tu často pociťujeme jako expresivní, přestože je pomocí ní utvořeno množství slov z neutrální slovní zásoby (např. voják, středoškolák, pošťák, tučňák). Naproti tomu ale slouží slova s příponou -ák jako hovorová varianta, např. u pojmenování obyvatel. Zde hovorovější či familiernější koncovka -ák získává někdy až pejorativní nádech. Nad PražákyBrňáky už se ani nepozastavujeme, spisovní PražanéBrňané nám prostě k srdci nepřirostli. Označení Rusák v nás sice ještě vyvolává silné emoce, ale o neutrálních Rusech mluvíme zřídka. Rakušané pro nás už nejsou tak často prostě Rakušáci, zato ItalovéŠpanělé se poslední dobou – nevím proč – proměnili v běžné mluvě na ItalákyŠpaněláky. Naproti tomu neutrální SlováciPoláci si příliš vybírat nemohou.

Příspěvek jsme poprvé vysílali 19. října 2008, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.

 

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

15-10-2011