125 let Velké synagogy v Plzni

Foto: Ondřej Tomšů
0:00
/
0:00

Velká synagoga v Plzni je nejen největší v Česku, ale je třetí největší na světě hned po jeruzalémské a budapešťské synagoze. Dnes se skví v celé své kráse, opravená, vyzdobená jako krásná ukázka maursko-románského stylu.

Foto: Ondřej Tomšů

Jedna z dominant Západočeské metropole působila počátkem devadesátých let jako ruina. Její zkázu po období nacismu a komunismu má zdokumentovanou fotograf Radek Kodera. Patří k lidem, kteří se podíleli na záchraně této úchvatné stavby.

Ta synagoga prošla vývojem, který odpovídá historii židovské komunity nejen v Plzni, ale v České republice a celé střední Evropě. Od doby první republiky, kdy se v synagoze scházelo mezi 2500 – 3000 členy židovské obce, po období po válce, kdy byla téměř celá židovská populace zlikvidovaná a počítala se na několik desítek osob. A v dalších letech komunistického režimu tam bohoslužby přestaly definitivně. Synagoga byla téměř odsouzená ke zkáze, což se nakonec naštěstí nestalo. Došlo ke změně režimu a změně postoje k těmto objektům. Velká synagoga byla počátkem devadesátých let prohlášená za národní kulturní památku. To byl první krok, který předznamenal rekonstrukci v letech 1995 – 1998. Ta nebyla definitivní, teď se chystá další část rekonstrukce.

Foto: Ondřej Tomšů
Před válkou žila v Plzni velmi silná židovská populace. Tehdy tu bylo pět synagog a další židovské památky.

Dvě synagogy fungovaly v době po vzniku města a ty úplně zanikly. Dnes stojí 3 synagogy. Kromě té Velké ještě Stará synagoga, která se nachází nedaleko Plzeňského náměstí ve vnitrobloku, a vedle ní je ještě Pomocná, ze které se dochovalo jen obvodové zdivo a kde je památník obětem holocaustu – tzv. Zahrada vzpomínek. Stará synagoga slouží ke koncertům a výstavám.

Velká synagoga také slouží jako kulturní centrum. Nakolik funguje jako modlitebna?

Pravidelné bohoslužby jako páteční modlitby neprobíhají se všemi rituály. K tomu je zapotřebí rabín nebo kantor, aby to vedl. A plzeňská obec je nemá. Jen na některé svátky sem přijíždí někdo zvenčí.

Foto: Ondřej Tomšů
Vy jste dokumentoval Starou synagogu na svých fotografiích v podobě, jak vypadala po období komunismu v tom zdevastovaném stavu. Jak náročná byla rekonstrukce?

Náročná, protože je ta synagoga tak veliká. Jsou tam dvě vysoké věže, v půdorysu má charakter trojlodní baziliky. Je to monumentální stavba. Bylo zapotřebí opravit krovy, střechy, ve věžích už byly vypadané trámy. Bohužel některé stavební úpravy se ukázaly jako nepříliš šťastné, a nezbylo pak na opravu dalších věcí jako opravu varhan nebo výmalby v hlavní lodi. Příkladem je investice do elektrického vytápění podlahy, které nikdy nebylo uvedeno do provozu.

Znovuotevření synagogy v roce 1997 doprovázela výstava vašich fotografií.

To byly fotografie před rekonstrukcí a fotografie dokumentující průběh samotné rekonstrukce. Synagoga stojí na exponovaném místě a od května 1945 nesla stopy války. Když Plzeň osvobozovala americká armáda, tak přední vozy přijížděli po Klatovské třídě (tehdy Reinhard Heydrich Strasse) a v těch věžích synagogy se ukrývali němečtí snajpři, kteří začali po konvoji střílet. Američané střelbu opětovali. Do té rekonstrukce nesli věže stopy střelby a z mého pohledu je velká škoda, že se ty stopy nedochovaly. Myslím, že nějaká připomínka těchto událostí významných pro Plzeň tam mohla zůstat.