Anenské náměstí v Praze

30-07-2004

Minulý týden jsme si povídali o historii kostela a kláštera sv. Anny v Praze. Ten dal jméno i náměstí, na kterém stojí. Není však jediným zdejším domem se zajímavými obyvateli a osudem. Jak zjistila Zdeňka Kuchyňová, v domech na náměstí pobývali například Mozart, ale také anarchista Bakunin či známý revolucionář Emanuel Arnold.

I když se říká Anenské náměstí, mezi Pražany je známo spíše jako Anenský plácek, což přesně vystihuje charakter tohoto maličkého prostoru. Jak uvedla průvodkyně Milada Racková, uprostřed stojí kašna, která sem byla přenesena z Újezdských kasáren.

"A v těch Újezdských kasárnách pod Petřínem, tam se narodil Jan Neruda. Ve svých fejetonech vzpomíná na to, jak maminka, když jako nemluvně hrozně křičel, ho svěřila vojákům, kteří bydleli v kasárnách. Oni ho dali do dřevěné putny, ve které se nosila voda, a běhali s ním okolo této kašny. Ta kašna sem byla posléze, když byla zbourány kasárna, přenesena a dnes tady tvoří střed toho náměstíčka."

Jednu z dominant náměstí je Pachtovský palác, který své jméno získal podle Pachtů z Rájova. Ačkoliv tu vždy bydleli vysoce postavení lidé, nebylo to příliš vhodné místo. Palác je totiž blízko Vltavy a při povodních velice strádal. Jednoho z Pachtů stihl smutný osud.

"Po roce 1742, když končila francouzská okupace Prahy, tak Francouzi s sebou odvlekli z tohoto paláce Jana Jáchyma Pachtu jako rukojmí. Byl to tehdy už stařec a o Vánocích zemřel ve francouzském zajetí. Takže měl dost tragický osud."

Když přijdou návštěvníci na nádvoří paláce, dýchne na ně mozartovská atmosféra 2. poloviny 18. století - barokní andílci, vázy na schodišti, malá kašnička na nádvoří. A Mozart tu také skutečně se svojí manželkou pobýval. Při své návštěvě Prahy byl totiž hostem hraběte Pachty. Za palácem byla dříve krásná zahrada, která se táhla až k řece. Později tam byl postaven činžovní dům, který stojí dodnes. A v jednom z jeho pokojů bydlel v roce 1844 známý revolucionář Emanuel Arnold.

"On si tady v tom Pachtovském paláci otevřel obchod se solí a sušeným ovocem a vykazoval tak malý zisk, že nemohl platit daně. O to byl ale úspěšnějším řečníkem a debatérem. Roku 1848 vydal Arnold spisek pod názvem Děje husitů se zvláštním vzhledem na Jana Žižku. Když se ho Palacký ptal, odkud bral materiály ke knize, protože s věrohodností si příliš hlavu nelámal, Arnold odpověděl: Tady! A udeřil se do hrudi. Takže z toho je myslím jasné, že z pramenů písemných historických nečerpal."

Emanuel Arnold byl jedním ze zakladatelů tajného spolku Repeal. Toto anglické slovo znamená "odvolat" a stalo se heslem Irů, jejichž parlament byl sloučen s anglickým. Tento spolek svolal schůzi do Svatováclavských lázní, čímž začala roku 1848 v Praze měšťanská revoluce.

"Emanuel Arnold připravoval povstání, jehož cílem bylo rozbití rakouského státu, ale samozřejmě celé to spiknutí Repealu nakonec bylo odhaleno a on byl uvězněn spolu s Josefem Václavem Fričem, Karlem Sabinou a dalšími. Byl odsouzen nejdříve k trestu smrti, který pak byl zmírněn na dvacetiletý žalář. Vrátil se po sedmi letech v roce 1857 se zlomeným zdravím. Byl vypovězen do korutanského Villachu a odtud posléze poslán do pražského chudobince na Karlově, kde v bídě zemřel."

Schopnost hovořit k lidem měli zřejmě Arnoldové v krvi. Emanuelův starší bratr Jan Arnold byl kněz předčasně penzionovaný jako nenapravitelný demokrat.

"Právě Jan Arnold farář sloužil památnou mši u sv. Václava na Koňském trhu o svatodušních svátcích roku 1848. Bylo to pod širým nebem u tehdejšího pomníku sv. Václava ještě z barokní doby. Po mši dav účastníků uspořádal demonstrační průvod, který končil srážkou s vojskem Windischgrätzovým, což byl začátek revoluce. Zásluhou Jana Arnolda byla založena také Měšťanská beseda už v roce 1846."

Ve 20. letech minulého století se v Pachtovském paláci objevil ještě jiný Arnold a to Arnold Jirásek - univerzitní profesor, který působil na bojištích první světové války jako zdravotník.

"Po válce se stal asistentem a ve 20. letech profesorem lékařské fakulty. Koupil Pachtovský palác, kde žil s manželkou Amálií, ona byla oční lékařkou, a ve volných chvílích tu pilně pěstoval hudbu. Tak od Mozartovských dob zase znovu ten palác zazněl hudbou. O starém domě se vždy láskyplně zniňoval. Dal ho odborně opravit i vydláždit dvůr vltavskými oblázky."

Dá se říci, že Pachtovskému paláci a další z jeho návštěv vděčíme i za černý čaj. Když se totiž v roce 1848 bojovalo na barikádách, byla v paláci kavárna. A sem se přišel občerstvit, jak bývá nazýván, "otec všech anarchistů" Rus Michail Bakunin. V Praze se zúčastnil Všeslovanského sjezdu a bojů na barikádách. A jak uvedla Milada Racková, právě ve zdejší kavárně si poručil čaj.

"Přinesli mu tzv. císařské thé, což byl bylinný čaj. Jiný se u nás v té době nevařil. A tvrdí se, že Bakunin se napil, poté všechno s odporem vyprsknul zpátky na stůl a honil okolo stolu kavárníka, který mu tuto pochoutku přinesl, s tím, že to není žádný čaj. Došel potom do hotelu, ve kterém bydlel a odtud kavárníkovi přinesl skutečný lisovaný černý čaj, který my jsme znali pod názvem ruský. A naučil ho vařit černý čaj. Takže tady odtud po této události, se u nás začal vařit čaj."

Tak vidíte, takový malý palác a tolik osudů a událostí.

30-07-2004