Býčí skála

24-06-2005

Ve svém putování tentokrát navštívíme jeskyni Býčí skála, ležící ve střední části Moravského krasu v údolí mezi Adamovem a Křtinami. V Česku není příliš známá, zastiňují ji Punkevní nebo Koněpruské jeskyně, ve světě ale patří k nejznámějším českým jeskyním. Více Vám poví Jaromír Marek.

"Dlouhý slavnostní průvod se pohyboval opuštěným údolím, až pomalu dospěl k jeskyni. Byl to pohřební průvod! Vůz táhli dva oři a za ním šli ozbrojení muži, kteří vedli ve svém středu mnoho žen a dívek. Před jeskyní se průvod zastavil. V její předsíni, sporým denním světlem magicky osvětlené, byla zřízena hranice a vedle ní kamenný oltář. Pak byla mrtvola i s vozem položena na hranici a vše zapáleno. Oheň s praskotem vzplanul a osvětlil hroznou a krutou scénu, která následovala. Ženy a otroci byli odvlečeni dovnitř, oloupeni o šperky, povražděni, některým byly uťaty ruce, jiným rozpolcena hlava a vraždění neustalo, dokud nebyly všechny oběti usmrceny."

Takto ve své knize vylíčil dr. Wankel dramatické události, které se měly odehrát v Býčí skále před více než třemi tisíci lety.

Ale začněme po pořádku. Jeskyně Býčí skála s vchodem skrytým po mohutným vápencovým převisem byla známá od pradávna. V 19. století zde nechal majitel panství kníže Alois Lichtenstein těžit písek. Při těžbě dělníci často nacházeli různé úlomky a zlomky keramiky či kostí. Na tyto nálezy byl upozorněn Dr. Jindřich Wankel <http://www.byciskala.cz/page04a.html>, lékař v hutích hraběte Salma a nadšený archeolog amatér. Ten zde v letech 1867 a 69 objevil pozůstatky lidského sídliště z paleolitu. Hlavní objev měl ale teprve přijít. O prázdninách roku 1869 zavítali do jeskyně bratranci Felklové. Ti nalezli několik rozrušenou hliněnou nádobu. Byla naplněna spečeným spáleným prosem, ve kterém byla uložena deseticentimetrová bronzová soška býčka. Tento nález inicioval opětovný zájem o lokalitu. Záhy Dr. Wankel učinil objev, který vstoupil do dějin jako Hallstattský pohřeb. Nalezl zuhelnatělou vrstvu plnou lidských a zvířecích kostí, pozůstatky vozu, střepy nádob, bronzové náramky, skleněné a jantarové perly. V blízkosti žároviště bylo nalezeno přes 40 koster, některým chyběla hlava, jiným ruce a nohy. Bylo mezi nimi jen málo mužů, většina byly mladé ženy. Na malém oltáři, z přitesaných kamenných desek, ležely dvě useknuté ženské ruce, ozdobené prsteny.

Co našel dr. Wankel? Existuje řada odpovědí. Záhada zůstává. Jeskyně se stala světově proslulou.

"Býčí skála je druhá největší jeskyně v ČR, po jeskyni Amatérské, což je systém kolem Macochy a Punkevních jeskyní. Nyní známe v Býčí skále 12-14 kilometrů jeskyní. Hlavní její význam je archeologický, ten proslavil jeskyni celosvětově," říká Jiří Svozil, předseda pobočky České speleologické společnosti, který se výzkumu Býčí skály věnuje už pár desítek let. Býčí skála totiž není jen místo historického objevu, je to i složitý jeskynní systém. Jak člověk objevoval Býčí skálu?

"Jeskyně Býčí skála byla známa od pradávna. Historie objevování nových prostor začíná u tzv. Šenkova sifonu. Zde vedoucí skupiny německých turistů Ing. G. Nouackh uskutečnil v roce 1911 první potápěčský sestup do sifonu. Bylo to první podzemní potápění v Evropě a možná i na světě. Měl klasický skafandr s mosaznou přilbou. Sifon byl nehluboký, ale kaly na dně a těžké olověné boty způsobily, že zvířil bahno a nic neviděl. Nicméně odhadl směr, kudy sifon pokračuje. Pokročit dál se podařilo až za pomoci elektrických čerpadel, kterými vodu ze sifonu vyčerpali, to bylo v roce 1920. Byla objevena Nová Býčí skála, narazili na tok podzemního potoka a objevit asi 450 metrů velkých jeskyní. Zde byl objeven tzv. Přítokový sifon, který odolával úsilí jeskyňářů 70 let. Až naší generaci se zde podařilo prorazil štolu dlouhou 34 metrů, což v našich amatérských podmínkách trvalo několik let. Zde jsme objevili tzv. Prolomenou Býčí skálu, která je systém o délce asi 400 metrů s krásnou krápníkovou výzdobou. Zde byl další sifon, nazvaný Sifon potápěčů, ten jsme proplavali a objevila se 1500 metrový systém proplavané Býčí skály. Potom už jsem byli ve známých jeskyních Rudického propadání. Celý systém jsme prošli oběma směry. Je to nejvíce probádaný systém vodní jeskyně u nás."

Je podle vás ještě něco, co neznáte? Jsou zde ještě nějaká bílá místa?

"Kdyby bylo vše popsáno, nemáme zde co dělat. Možná známe polovinu, možná 30 %. Většina je ještě neobjevena. I proto tady trávíme každý víkend, snažíme se a hledáme."

Systém jeskyní spojených s Býčí skálou má dnes asi 14 kilometrů. Místo legendárního nálezu změnilo svoji podobu během 2. světové války, když zde Němci budovali podzemní továrnu, vystříleli nový vchod a jeskyni zvětšili. Dnes není jeskyně veřejnosti přístupná. Jen několikrát do roka ji jeskyňáři zpřístupní zájemcům. Slavné Wankelovy nálezy jsou v muzeu ve Vídni.

24-06-2005