Bystřice pod Hostýnem - město, které proslavil rod Laudonů i bratři Thonetové

15-12-2006

Dnes naše kroky povedou do Bystřice pod Hostýnem, města, které je vstupní branou do Hostýnských vrchů. Na zdejším zámku žili slavní Laudonové. Unikátní technologií ohýbání dřeva pak zajistili městu věhlas bratři Thonetové. Do jeho ulic zamíříme se Zdeňkou Kuchyňovou.

I když Bystřice pod Hostýnem ležela na význačné křižovatce obchodních cest, nikdy se nerozrostla ve velké město. Možná to bylo tím, že trpěla častými požáry a povodněmi a táhla tudy snad všechna vojska, která procházela územím Moravy. Bylo to tiché lázeňské městečko. Poutníci přicházeli na svatý Hostýn a léčili se tu podnebím a žinčicí. Změnu přinesli bratři Thonetové s unikátní technologií ohýbání dřeva a vznikla slavná továrna. Zvláště židle 'thonetky' měly světový věhlas. Továrna je zde pořád a vyváží do mnoha zemí světa, říká Barbora Janečková.

"Samozřejmě, že příchod Thonetu do města definitivně a navždy změnil jeho ráz. Jak v kladném, tak i v negativním smyslu. Přinesl sem množství pracovních příležitostí, světový věhlas, z toho město čerpá dodnes a Thonet je největším zaměstnavatelem. Zavření továrny by bylo ekonomickou katastrofou pro celý region. Na druhé straně se teď postupně vracíme k tomu, abychom z města vydolovali kouzlo, které kdysi mělo, než se stalo průmyslovou oblastí. Rádi bychom nalákali turisty na mimořádně rozmanité a krásné Hostýnské vrchy, které nás obklopují v čele se svatým Hostýnem, aby se u nás zastavili a zůstali déle, než jako poutníci, kteří ráno přijedou a večer odjíždějí zpět do svých domovů."

Přitom v Bystřici pod Hostýnem je na co se dívat. Každého například zaujme zdejší zámek. Svoji podobu získal v 17. století, kdy zde sídlil rod Rottalů. Do dějin města se výrazně zapsali i Laudonové, kteří dodnes udržují s městem čilé kontakty. Pokud vás teď napadne ona známá písnička: generál Laudon jede skrz vesnici, generál Laudon jede skrz ves, pak vězte, že na zámku prokazatelně nikdy nebyl. Byl to však příbuzný zdejších majitelů.

Návštěvníky zámku možná zarazí, že jednu věc architekt příliš nedomyslel. Soukromé místnosti šlechy jsou ve druhém patře zámku a vede k nim jen jedno jediné schodiště. Jak uvedla průvodkyně Dana Vaculíková, na to zavzpomínal při návštěvě zámku i pan Laudon.

"Žil tu jako dítě do deseti let a vrátil se sem v důchodovém věku. Vzpomíná si, že měli dětský pokojíček za arkádami z druhé strany a rodiče měli ložnici v tomto křídle. A když šli za rodiči do ložnice, tak si museli vzít botičky, rukavičky a čepičky, protože šli venkem, i když šli zámkem kolem arkád.

Teď jsme vešli do místností, které obývala Alice z Vossu, manželka Remigia Oliviera Laudona. Její manžel se v roce 1902 zastřelil a ona musela vést celý rod. Měla od svého tchána, který už byl starý, pravomoce a mohla řídit celé panství. Tyto místnosti jsou výjimečné. Ve všech ostatních byly strhány tapety a obložení a tyto čtyři místnosti zůstaly zachovány a dokonce nám tu zůstala i kamna, na kterých je vyobrazena sama hraběnka Alice z Vossu, která byla velmi činná dáma. Je tam vyobrazena při trhání pomerančů ve svém skleníku. Hraběnka byla známa tím, že opravdu uměla jezdit na koni, vedla tu pro děti jezdeckou školu, uměla bruslit na zámeckých rybnících a byla vyhlášená tím, že uměla vybruslit své jméno Alice Voss Laudon. Byla velmi přísná a její vnuci ji nesměli navštěvovat v pokojích. Když je chtěla vidět, tak za nimi sešla dolů. Pan Laudon, který již byl v důchodovém věku, se sem dostal poprvé v 90. letech, když navštívil Bystřici a říkal: tak poprvé jsem u své babičky Alice z Vossu v jejích místnostech."

Kdoví, možná se tu potuloval její duch a vojáky, kteří tu později sídlili, strašil. Raději za sebou zamkneme a půjdeme dál.

Zámecká chodba nabízí výstavu rodinných fotografií rodu Laudonů. Ti se v roce 1933 dostali do finanční tísně a byli nuceni zámek prodat. Stěhovali se různě k rodině, do pronajatých vil. Veškerý nábytek i obložení zámku bylo rozprodáno a začal sloužit vojsku jako sklad zdravotnického materiálu. Město ho zíslalo od vojenské správy za symbolickou jednu korunu a ve stavu, který nebyl příliš radostný. Jako správný hospodář začalo opravovat od střechy, oken a fasády, říká Barbora Janečková.

"Zámek je tak paradoxně stále krásnější, ale z venku. On úplně vykoukl. Lidé, co jezdili kolem, do doby než se opravilo podzámčí, ani nevěděli, že tu nějaký zámek máme. Využíváme možnosti dotací z EU, peněz, které sem v příštích letech poputují. Představa je taková, že by zde sídlilo Evropské centrum nábytkářského designu, což má návaznost na nábytkářskou tradici v regionu. Druhá část zámku by sloužila jako hotel a kongresové centrum."

Místo v přízemí by patřilo zámeckým expozicím. Z těch určitě zaujme i reprezentační kulatý sál. Nezvyklou egyptskou výmalbou ho vyzdobil místní rodák Jan Sviták. V Egyptě však nikdy nebyl a tak hieroglyfy i výjevy z mytologie jsou smyšlené. Dnes se tu konají svatby a salonek na fotkách vypadá jako by svatebčané stáli mezi sloupy s průzory do krajiny.

Krásná krajina je i v okolí zámku. Zdejší park je bohužel veřejnosti nepřístupný, protože v něm sídlí armáda, jsou zde laboratoře a polní nemocnice.

15-12-2006