Čechy pod Kosířem

12-07-2002

Když jsem přijížděla do Čech pod Kosířem, příliš mi jméno tohoto městečka neříkalo. O to víc mě ale příjemně překvapilo. Obec svůj název několikrát měnila. Nejdéle a nejčastěji byl užíván název Čechy. Je to malá hříčka, jedná se o Čechy, ale na Moravě. Místní dominantou je empírový zámek z počátku 19. století, který se stal sídlem portugalského rodu Silva - Taroucců. Historie zámku je spojena s častými pobyty významného českého malíře 19. století Josefa Mánesa, který zde vytvořil svá nejvýznamnější díla. Na jeho počest je v zámku zřízena pamětní síň s celou řadou prací z jeho tvorby. Jak uvedl průvodce Antonín Rajtr, když Mánes navštěvoval pražskou akademii výtvarného umění, seznámil se zde s hrabětem Bedřichem Silva -Tarouccem, starším bratrem zdejšího majitele zámku.

Josef MánesJosef Mánes "Velmi se spřátelili a hrabě Bedřich pozval potom Mánesa k návštěvě Hané. V roce 1846 podniká Mánes svoji první velkou malířskou cestu na Moravu, do Slezska až do polského Krakowa. Při této příležitosti se také zastavuje zde na českém zámku. Josef Mánes navštívil potom v tom dalším dvacetiletí český zámek celkem šestnáctkrát a vytvořil zde více jak sto malířských uměleckých děl. Některé ty jeho návštěvy byly krátké, jedno nebo dvoudenní, některé trvaly téměř celý rok. Ale jisté je to, že Josef Mánes se do Čech pod Kosířem vždy velmi těšil a Čechy považoval za svůj druhý domov."

Čechy pod Kosířem, foto: Palickap, CC BY 3.0 UnportedČechy pod Kosířem, foto: Palickap, CC BY 3.0 Unported Josef Mánes se při svých návštěvách spřátelil s majitelem panství Augustem Alexandrem a jeho ženou Gizselou. Mimochodem oba byli vynikající amatérští malíři. August Alexandr je zřejmě i autorem oltářního obrazu pro zdejší kostel. V deníku hraběnky jsou podrobné záznamy o Mánesových návštěvách. Ten si hraběnky velmi vážil a tajně ji zbožňoval. Když se jí narodila, holčička, namaloval pro ni kolébku a později daroval i ručně kolorovaný vějíř. A když už hovoříme o osobě Mánesa, musím vám říct, co jsem se dozvěděla. Zřejmě má v tomto kraji potomka, jehož babička sloužila na zámku. A jak prozradili naši průvodci, dotyčný muž svým profilem Mánesa skutečně připomíná a navíc i krásně kreslí. Josef Mánes se spolu se zámeckými pány určitě rád procházel parkem, který má rozlohu více než 21 hektarů a roste tu mnoho cenných dřevin. Na vyhlídkové vězi dříve vláda vlajka rodu Silva - Taroucců a hlásný oznamoval přijíždějící návštěvy. Jak uvedla Hana Dostálová, majitel zámku August Alexandr Silva - Taroucca měl dva syny. Jeden z nich Fratišek Josef II. zůstal na panství v Čechách pod Kosířem.

Empírový altán kdysi sloužil Josefu Mánesovi jako ateliér, foto: Jan Kameníček, CC BY 3.0 UnportedEmpírový altán kdysi sloužil Josefu Mánesovi jako ateliér, foto: Jan Kameníček, CC BY 3.0 Unported "Jeho bratr Arnošt Emanuel, ten se sňatkem s hraběnkou Nosticzovou dostal do okolí Prahy, dostal se do Průhonic a tam zakládal průhonický park. Tento muž Arnošt Emanuel dokonce v letech 1916 - 1918 byl ministrem orby a výživy. Oba dva byli velice zapáleni pro zahradní tvorbu a své zkušenosti si tedy vyměňovali. Arnošt Emanuel se dostal do světa, tak získal spoustu těch cizokrajných dřevin, které posílal bratrovi sem do Čech. Takže ty parky, ač ten průhonický je daleko rozsáhlejší - tento má pouze 21 hektarů - , ale zakládali je společně a na stejných principech."

Do údržby parku investuje městečko každým rokem více než 3 milióny korun a je to vidět. Jak dodala Hana Dostálová, v parku je i malý hřbitůvek.

Novogotická rozhledna zámeckého parku se hřbitůvkem Silva-Tarouců, foto: Palickap, CC BY 3.0 UnportedNovogotická rozhledna zámeckého parku se hřbitůvkem Silva-Tarouců, foto: Palickap, CC BY 3.0 Unported "Byl to hřbitov, který byl založen pro Silva - Taroucci, někteří potomci tady chtěli být pochováni přímo v tom parku, protože ten park milovali, jenomže z toho byla taková dost značná aféra, protože to byla vlastně nevysvěcená půda a církev byla proti tomu, aby se tady pohřbívalo. Tak těla, která tam už byla musela být vyzvednuta a dána do krypty tady v místním kostele, až teprve nějak v roce 1923 to bylo vysvěceno, takže ta těla byla převezena a ten poslední majitel je tam taky pohřben na tom hřbitůvku."

Kromě krásného parku a zámku mají Čechy pod Kosířem i hasičské muzeum. Místní obyvatelé ho v posledních letech postavili zcela zadarmo ve svém volném čase. Je památkou na slavnou továrnu Smekal, která vznikla v druhé polovině 19. století. Jak uvedl průvodce, pan Menšík, zpočátku se zde vyráběly hlavně koše na vodu a hasičské konopné hadice.

Hasičské muzeum, foto: Oficiální stránky obce Čechy pod KosířemHasičské muzeum, foto: Oficiální stránky obce Čechy pod Kosířem "Do toho přišly zákony rakouského mocnářství, které nařizovaly obcím, aby v každé obci byla nejméně jedna stříkačka, v každým domě muselo být šest slaměných košů hasičských. Takže on měl novou továrnu a měl pro ni obrovský množství práce a to byl vlastně ten největší impuls na rozkvět této továrny."

A továrna skutečně rozkvetla - začala se zde vyrábět složitější hasící i dopravní technika.

"Tato firma už v tu dobu dodávala výrobky doslova od Atlantiku až po Tichý oceán. V 20. letech ještě vyvážel až do Číny a parní pumpy se vozily až do Egypta, kde se používaly na závlahách. Na tehdejší dobu to byla jedna z nejslavnějších firem."

Smekalovy stroje pomáhaly i s hašením Národního divadla. Právě činnost této rodiny měla rozhodující vliv na zakládání hasičských sborů. V Čechách pod Kosířem byl první hasičský sbor založen v červenci roku 1875. Jak vidíte, i když jsou Čechy malé ani ne tisícové městečko, mají co nabídnout. A pokud chcete zažít pravé hanácké hody, přijeďte sem v neděli 24. července, kdy si místní obyvatelé připomenou 870. výročí založení obce.

 

Repríza příspěvku z 8. 6. 2001.

12-07-2002