Jak se žilo před sto lety, zjistíte v Křížovnickém špýcharu

20-07-2012

Kraj v okolí Slapské a Štěchovické přehrady ukrývá řadu zajímavých míst. Například kostel ve Slapech možná postavil slavný Santini a v jeho kopuli najdete obří obrazy světců. Zasportovat si můžete v lanovém parku a vše, co užívali naši předkové, najdete ve vesnickém muzeu v Prostřední Lhotě v Křížovnickém špýcharu. Zdejší exponáty tu mají i své příběhy.

Zvenku si řeknete: jen malé venkovské muzeum. Ale když do špýcharu vejdete, nestačíte se divit. Je to obří čtyřpatrová stavba. Jeho masivní trámy jsou ještě původní z roku 1770, kdy musely udržet stovky tun obilí.

Prostřední Lhotu koupil řád křížovníků s červenou hvězdou ve druhé polovině 17. století. Ostatně historie řádu, který založila svatá Anežka Česká, je i součástí zdejšího muzea. To hlavní, co tu návštěvník najde, je však expozice Ze života venkovského obyvatelstva Středního Povltaví. Hned v přízemí vás překvapí krásný kočár a nejen on, rozpovídal se o exponátech a historii muzea starosta Chotilska Jiří Šťástka.

"Máme tady sbírku téměř všech druhů povozů, které se používaly v zemědělství, je tu vše od bryčky, kterou se třeba jezdilo na jarmarky."

To měli všechno ještě lidé doma, i ty vozy?

"Je to neuvěřitelné, ale je to tak. My jsme si s partou nadšenců řekli, že tady ve špýcharu vybudujeme muzeum. Ta budova byla zchátralá. Já jako malý kluk pamatuju, že to nikdy nemělo fasádu a v 90. letech bylo vidět skrz štíty, takže by to spadlo. Tak jsme tenkrát vyprovokovali opravu a já jsem si říkal, že je škoda do toho dávat zase obilí. Je to jediná památka v obci, tady není ani kostel. Já už jsem před tím sbíral ty věci doma. Po babičce a dědovi jsem měl takovou malovanou skříň, ta je nahoře. S partou nadšenců jsme to začali budovat. Začali jsem v lednu 2004 a otevírali jsme v červenci. Bylo neuvěřitelné, jak se nám podařilo lidi oslovit. Pak už nám sami volali a my jsme jezdili po půdách a různých stodolách. A jak je venku ta mlátička, tak mi volal jeden pán a říkal: dal bych vám mlátičku. Já jsem mu říkal: my už tam jednu máme, už to nemáme kam dát. A on říkal: to nevadí, já už jsem tady a už jsem ji složil. Sešla se spousta zajímavých věcí. Lidi pak třeba říkali: my tu máme šicí stroj, a když si ho nevezmete, tak vám nic nedáme. Překážel jim na půdě. A tak nahoře máme celou sadu šicích strojů, ale je to zajímavé, protože jsou mezi nimi třeba kloboučnické, čepičářské a další."

V muzeu najdete exponáty od poloviny 19. do poloviny 20. století. Jsou tu zemědělské stroje, ruční nářadí, předměty do domácnosti, jako už zmiňované šicí stroje, žehličky, je tu i selská světnice, venkovská hospoda. Exponáty připomínají i zapomenutá řemesla, jako vesnického kováře či tkalce. Najdete tu i spoustu drobností, jako třeba mlýnky na mák.

"Zajímavý je ten první, ten nám daroval pan spisovatel Ivan Klíma, který má blízko chalupu a říkal: pane Šťástka, já vám ten mlýnek dám. Vemte si ho do muzea. Já jsem říkal: pane spisovateli, to budeme strašně rádi a já to budu všude říkat."

Perličkou je i výstavka historických motocyklů a ocenění, které získali příbuzní Jiřího Šťástky. Patří totiž mezi významné reprezentanty bývalého Československa v motocyklových závodech. Část medailí bohužel někdo nedávno odcizil. V muzeu jsou i různé sakrální památky. Zajímavá historka se váže k soše svatého Jana Nepomuckého.

"Někomu z fary ze Starého Knína se splašily koně a on se zachránil a nesletěl ze skály dolů. Tak na počest své záchrany tam nechal přenést ze Starého Knína sochu sv. Jana a ta tam byla někdy v 90. letech už bez hlavy a bez ruky. Tehdy jsme si řekli, že bychom chtěli sochu opravit. Pak nám jeden pán přinesl na úřad v krabici tu hlavu. Měl ji asi třicet let na chatě ve sklepě. Jeho otec, který už nežil, ji tam někde našel uraženou, tak ji nechal ve sklepě a ten pán nám ji přinesl."

Mnohé z předmětů, které najdete v Křížovnickém špýcharu v Prostřední Lhotě, si možná ti starší ještě pamatují z domovů. Ale my už uháníme za dalšími zajímavostmi Povltaví. Nedaleké Slapy totiž ukrývají stavební klenot - kostel svatého Gotharda. Když k němu přicházíte, tak vidíte, že to není běžný vesnický kostel, uvedl náš průvodce po Povltaví Vojtěch Pavelčík.

"Je to vlastně osmiboká budova a k tomu přistavěná osmiboká věž. Až půjdeme dovnitř, tak uvidíte, že tam je krásně vyklenutá kopule. Nejsou pro to žádné písemné doklady, ale údajně by měl být stavitelem tohoto kostela Santini. Byl postavený v době, kdy Santini stavěl a celý ten stavební styl tomu nasvědčuje. Pro vesnici je to zcela nezvyklá stavba."

Na místě pobořeného kostela sv. Gotharda dnes stojí kostel sv. Petra a Pavla postavený architektem SantinimNa místě pobořeného kostela sv. Gotharda dnes stojí kostel sv. Petra a Pavla postavený architektem Santinim Na kostele jsou i sluneční hodiny. Že tady kdysi byly, zjistil při rekonstrukci akademický malíř Mašek a udělal podobné. Na starých fotografiích je vidět i malá věžička kostela, ale nikdo neví, kam se poděla. Před kostelem na nás čeká paní s klíči a my se nestačíme divit. Obrovská kopule totiž ukrývá nadživotní fresky svatých.

"Při opravě kostela objevili světce. Jsou tu svatý Petr, svatý Vít, Vojtěch, Jan Nepomucký, Prokop, Václav a sv. Pavel a je tu erb zbraslavského opata Tomáše Budécia."

Fresky tu objevili na přelomu 19. a 20. století, když kopuli oškrábali. Tehdy zjistili, že je takto krásně vymalovaná. Z vyhlídky od kostela pak vidíte areál slapského zámku a pokud se chcete vydat do přírody, není nic lepšího na protažení těla, než lanový park. Stojí na břehu Slapské přehrady na úpatí Živohoštského mostu. Je postaven na stoletých smrcích nad krásnou roklí. Nabízí tři trasy.

"Technická je náročností nejtěžší. Tam se třeba ručkuje žebřík ve vzduchu, přeskakuje z platformy na platformu."

Jak často vám lidé padají?

"Jsme rádi, že nikdo, ale stane se, že se někdo 'sekne'. Má třeba závrať nebo se mu udělá špatně nebo už ví, že to dál fyzicky nezvládne, i když to není fyzicky náročné. Když nemá člověk problémy s výškami, tak je to jako kdyby jste šli po obrubníku. Čím víc se člověk bojí, tím víc energie vynakládá, protože se křečovitě drží."

Ale co když přece někdo spadne? Podle instruktorky se bát nemusí.

"Spadnete na překážku, nebo nad ní. Ty jistící lana vás dál nepustí. Všechno je to jištěné na dvě tuny."

To je dobrý, oddechl si po tomto sdělení jeden z přihlížejících a začal podepisoval pravidla bezpečného lezení. Nikoliv závěť, jak se někteří domnívali. Lézt se tu dá i v noci. Tenhle adrenalinový zážitek si mohou turisté dopřát dvakrát za sezónu. A pozor, bývá plno.

Foto: Projekt Socha pod vodouFoto: Projekt Socha pod vodou Na závěr našeho putování po Středním Povltaví vyměníme cestu vzduchem za cestu pod vodou. Zdejší přehrada totiž skrývá sochu sv. Jana Nepomuckého. Hráz přehrady byla vybudována na začátku bývalých Svatojánských proudů. Bylo tu velké skalisko, které se jmenovalo Sedlo a na něm stál Ferdinandům sloup z roku 1643 a socha Jana Nepomuckého. Před zaplavením byly přeneseny. Skalisko Sedlo našli potápěči. Jak zjistili, dodnes je na něm logo Klubu českých turistů. Vyrobili proto betonovou repliku sloupu i sochu sv. Jana Nepomuckého a slavnostně ji spustili pod vodu.

"Kdo se tam dneska podívá, že jo? Pár potápěčů. Nicméně je to popularizace toho místa a celá akce mi přijde vcelku sympatická, protože celé je to o fandovství. Takže když se budete potápět, tak se můžete podívat jak na skalisko Sedlo, tak na sochu sv. Jana Nepomuckého. Stojí v hloubce 45 metrů tak, jak původně stály, na začátku Svatojánských proudů."

Na hrází pěkně foukalo a jak dodal Vojtěch Pavelčík, vítr se dá využít v muzeu balónového létání v nedalekém Chotilsku. Muzeum už Radio Praha navštívilo. Je mu věnována rubrika České nej.

20-07-2012