Klášter Želiv se stal novou národní kulturní památkou

Klášter Želiv na Vysočině se nedávno stal národní kulturní památkou. Založen byl už ve 12. století knížetem Soběslavem. Klášter má za sebou pohnutou historii. V padesátých letech zde byl internační tábor pro kněze a řeholníky.

České slovo klášter pochází z latinského 'claustrum'. Možná vám to připomíná slovo klausura, což znamená uzavřený prostor a ten také v každém klášteře je. Želiv leží asi 10 kilometrů od Humpolce a patří mezi tři nejstarší kláštery u nás. Pokud přijíždíte do Želiva z kterékoliv strany, z klášterního areálu nejprve spatříte dvojici 44 metrů vysokých kostelních věží. Želiv založil roku 1139 český kníže Soběslav s manželkou Adlétou. Původně tu sídlili benediktíni, po deseti letech přišli premonstráti. V době husitských válek byl klášter dvakrát dobyt a vypleněn. Klášterní komplex stihly i další pohromy - požáry.

"Tento kostel vzal hodně za své v roce 1712, kdy hořel klášter. V kostele se zřítila klenba. Hned poté sem byl pozván Jan Blažej Santini, který tady vytvořil překrásný samonosný strop. Říká se, že když to Santini postavil, tak se musel po té klenbě projít, jestli je to opravdu dobře uděláno,"

připomněl farář Jáchym Jaroslav Šimek. V době josefínských reforem, kdy docházelo k rušení klášterů, se Želiv zachránil. Premonstráti totiž převzali gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě. Jejich působení na Želivu bylo přerušeno za staletí pouze dvakrát. Poprvé, když klášter a jeho majetky Jiří z Poděbrad věnoval Trčkovi z Lípy a podruhé po komunistickém převratu.

"Tento klášter byl úplně uzavřen v roce 1950 z 12. na 13. dubna. Byla to tzv. křišťálová noc, kdy sem byli svezeni řeholníci a tady se z toho stal internační tábor."

Celkem tu bylo až do roku 1956 vězněno 464 duchovních. Mezi nimi třeba i pozdější kardinál František Tomášek. Tehdy vzala za své i bohatá klášterní knihovna.

"Dozorci sem přivezli auta, vyhazovali knihy okny přímo do vozů a odváželi do sousední Červené Řečice, výrobny toaletních papírů. V podstatě všechny vzácné věci - rukopisy a prvotisky vzaly za své. V roce 1956 tady skončil internační tábor a z kláštera se stala psychiatrická a protialkoholní léčebna. Byl tu načáten i film Dobří holubi se vracejí."

Nezapomenutelnou roli alkoholika tu ztvárnil známý herec Vladimír Menšík. Premonstráti se na Želiv vrátili opět v roce 1991. Želiv však není jen klášter, ale je to celý komplex staveb - klášter, konvent, opatství, Trčkův hrad či renesanční dům, kde se nachází palírna. Působivá je chodba v prvním poschodí kláštera s obrazovou galerií zdejších opatů. Ten současný je už padesátý. Nádherná je kapitulní síň obnovená díky jednomu dárci z Německa a pak je tu barokní refektář čili jídelna. A krásné fresky.

"Na stropě vidíme fresku Davida s družinou v chrámu. Uprostřed je sv. Norbert s českými světci, tzv. malé české nebe. Dále pak vidíme knížete Soběslava, který je v boji s německým císařem a prosí Pána Boha, jestli tento boj vyhraje, že určitě založí klášter."

Jak připomněl farář Jáchym Jaroslav Šimek, zakladatelem řádu premonstrátů je svatý Norbert. Jako mladý žil ve velkém přepychu na královském dvoře. Náhle však změnil svůj život a majetek rozdal chudým. Zemřel roku 1134 v Magdeburku po cestě do Itálie, při které doprovázel papeže. V 17. století byly jeho ostatky přeneseny do premonstrátského opatství na pražském Strahově, kde jsou dodnes. Zasloužil se o to opat Kašpar Questenberk. Jednání však byla dramatická, poprvé se v Magdeburku bouřili lidé, podruhé byl zahnán vojáky, ani potřetí nebyl úspěšný. Pak došlo ke změně politické situace a ostatky mohly být přeneseny. Říká se, že prý zlatý Norbertův prsten sám vklouzl na Questenberkův prst jako potvrzení správné volby, kde má být tělo zakladatele řádu uloženo.

"Tělesná schránka sv. Norberta se nachází ve Strahovském klášteře přímo v Bazilice Panny Marie. Měl jsem možnost teď mluvit s panem opatem ze Strahova, který říkal, že po revoluci měli možnost dvakrát otevřít ty ostatky a shledali, že jsou v dobrém stavu."

Norbertovo tělo odpočívá ozdobené v rakvi tak, jak jej k přenesení upravily sestry v Doksanech v zimě 1626-7. Podle některých historiků nezažila tehdy Praha větší podívanou. Z výšin sestupovali pomocí mechanických strojů zemští patroni a nabízeli sv. Norbertovi prázdný trůn.