Kynžvart - letní sílo kancléře Metternicha

27-07-2007

Dnes se vypravíme do západních Čech, kde navštívíme sídlo kancléře Metternicha - zámek Kynžvart. Ten se veřejnosti otevřel teprve nedávno po téměř čtvrt století a jsou tu opravdové skvosty - například unikátní oltář z mramoru, kolekce mramorových soch, ale také knihovna s rukopisy z 9. století či kabinet kuriozit. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.

Foto: Ivana VonderkováFoto: Ivana Vonderková Zámek Kynžvart získali po bitvě na Bílé hoře jako konfiskát do svého panství Metternichové. Poněkud paradoxní je, že o něj také konfiskací přišli, ale o více než 300 let později v roce 1945. Do dějin zámku výrazně zasáhl kníže s dlouhým jménem Klement Wenzel Lothar Johann Nepomuk, druhý kníže von Metternich.

Foto: Ivana VonderkováFoto: Ivana Vonderková "Říšský Němec se stal rakouským kancléřem, letní sídlo měl v Čechách na zámku v Kynžvartu a mluvil převážně francouzsky. Dá se říct, že to byl Evropan své doby,"

říká o Metternichovi kastelán Miloš Říha. Jak dodal, v režii kancléře probíhal například Vídeňský kongres, který upravil mezinárodní vztahy po porážce Napoleona. Stůl na kterém byla podepsána tzv. svatá aliance, pak nechal Metternich přivézt na Kynžvart a je tu dodnes. Metternich se v roce 1810 výrazně diplomaticky zasloužil i o přípravu druhého Napoleonova sňatku. Jeho ženou se stala dcera rakouského císaře Františka I. Marie Luisa a tím docílil příměří mezi Rakouskem a Napoleonem. Za tento diplomatický tah byl také odměněn. Rakouský císař mu udělil řád zlatého rouna a dar dostal i on Napoleona.

"Napoleon mu věnoval svoji bustu z karalského mramoru a obrovský porcelánový servis ze serverského porcelánu, který je v zámecké jídelně - úžasný císařský dar. Marie Luisa po smrti Napoleona Bonaparta potom věnovala Metternichovi celou řadu památek na Napoleona. Stojíme před vitrínou, kde jsou vlasy Napoleona, umyvadlo, ve kterém se umýval při svém prvním exilu na ostrově Elba, řád čestné legie. Metternich sám si nechal pořídit v polovině 19. století soupis "napoleonek", takže můžeme ověřit, že je ralativně úplný a že se tu všechny věci na zámku zachovaly."

Na zámku se dochovala řada tajných dvířek, aby byla při diplomatických jednáních zachována patřičná diskrétnost. Metternichové také shromážděli unikátní knihovnu. Kancléřova knihovna na Kynžvartu patří mezi nejvýznamnější šlechtické knihovny v Česku. Je zde přes 12 tisíc titulů ve 24 tisících svazcích. Bez nadsázky je možné říct, že téměř každý specialista najde v knihovně základní literaturu k historii svého oboru.

"Jsou tu vůbec nejstarší rukopisy v zámeckých knihovnách v naší republice. Nejstarší už z přelomu 8 a 9. století jsou zlomky Pěti knih Mojžíšových. Jsou tu dva vlastnoruční dopisy sv. Bernarda z Clairvaux, kronika Magdeburku, řada dalších rukopisů a prvotisků. Velmi významné bylo v posledních 4 letech, že se nám podařilo ty nejvzácnější rukopisy a některé vzácné tisky postupně digitalizovat."

Foto: Ivana VonderkováFoto: Ivana Vonderková Milovníci umění pak mohou potěšit své oko pohledem na mramorové sochy, kterých je tu 36. Některé z nich například Amor a Psyché jsou z římského ateliéru Antonia Canovy. Právě u této sochy se nejčastěji fotí svatebčané, neboť sousoší vyjadřuje motiv známého mýtického milostného příběhu. Krásný mramor najdou i návštěvníci kaple sv. Antonína, která byla obnovena roku 1833.

"Největší vzácností je oltář, který je postaven z mramoru vyhořelé baziliky sv. Pavla. Římská bazilika ze 4. století - jedna z nejstarších římských bazilik - tehdy vyhořela a papež Řehoř 16. nechal postavit nový oltář a věnoval ho Metternichovi. V tom oltáři jsou kompletní ostatky sv. Bonifáce. a papež opatřil tento dar i svojí dedikační listinou a řadou výsad, jednak pro vlastníka, pro kaplana, ale i pro kněze, který tu slouží mši. Takže například na kynžvartském zámku v zámecké kapli kněz, který odslouží mši, dostane odpustky."

Na zámku jsou i čtyři vzácné deskové oltářní obrazy namalované kolem roku 1510 Bernardem Strigelem a představují ranně středověkou legendu o nalezení sv. kříže. Jsou tu i památky na řadu známých osobností, se kterými se Metternich sešel - například partitura Richarda Wagnera či posmrtný odlitek ruky Alexandra Dumase.

"V dopisech kancléř Metternich psal svým přátelům, že byly víkendy, kdy sem jezdily desítky kočárů a kdy si tu podávaly dveře haitská princezna a holandský král s královnou nebo perský paša a řada dalších osobností. Máme tu zachované originální návštěvní knihy, kde jsou tyto osobnosti podepsané. Byl tu rakouský císař Ferdinand, byl tu i Franz Josef než byl císařem, najdeme tu podpis Rochilda, protože Rochildové se významně podíleli na aktivitách Metternicha. On od nich získal obrovské půjčky, které mu pomohly rozhojnit jeho bohatství."

Na Kynžvartu dožil poslední roky i další zajímavý člověk - poslední chebský kat Karel Huss. Říká se o něm, že katovské řemeslo, které se dědilo z otce na syna příliš rád neměl. Dokonce se s odouzenými v jakémsi rozhovoru na popravišti usmířil. Byl to spíše významný regionální sběratel. Sepsal kroniku města Chebu a sbíral různé kuriozity. Protože neměl žádné potomky, uzavřel písemnou smlouvu s kancléřem Metternichem a na základě této smlouvy se sem i se svými sbírkami přestěhoval na Kynžvart a pomohl tu vybudovat první zámecké muzeum.

Foto: Ivana VonderkováFoto: Ivana Vonderková O všechny tyto skvosty na kynžvartském zámku byli jeho návštěvníci ochuzeni téměř čtvrt století. Za posledním návštěvníkem se zavřely dveře zámku v dubnu roku 1976 a otevřely se až v roce 2000. Rozhodující bylo získání peněz od Evropské unie. Celková rekonstrukce stála necelých sto milionů korun a pracovali tu špičkoví restaurátoři. Při malbě stropu jich tu bylo i 70 v jedné místnosti. Jak dodal kastelán Miloš Říha, současná podoba zámku potěšila i kněžnu Tatianu von Metternich, která žije na zámku v Porýní a pravidelně sem zajížděla.

"Letos 1. ledna oslavila 90. narozeniny, ale je už od loňského roku poměrně hodně nemocná, takže tu rok a půl nebyla. Ale zejména při té poslední návštěvě tu vysloveně omládla. Nesmírně dobře na ni zapůsobil stav zámku a byla z toho nadšená, chválila nás a taky v německém tisku se objevilo několik velice pochvalných článků, kde jsou rozsáhlé citáty z jejich rozhovorů. Ona je v Německu poměrně mediálně dobře známá, protože vydala několik knih svých vzpomínek a její jméno a její slovo má v Německu docela silnou váhu."

27-07-2007