Martinický palác

08-02-2008

Po rekonstrukci byl zpřístupněn Martinický palác - jedna z nejvýznamnějších a nejkrásnějších renesančních staveb v Praze. Jak už napovídá název, jeho majitelem byl známý Jaroslav Bořita z Martinic, který byl vyhozen z okna společně s Vilémem Slavatou. Z vybavení paláce se mnoho nedochovalo. Nejzajímavější jsou sgrafita a unikátní dřevěné stropy.

Palác i osudy rodu Martiniců se poprvé protnuly roku 1580. Tehdy ho koupil Jiří Bořita z Martinic a nechal na jeho zdech udělat krásná sgrafita. Představují scény ze života Josefa Egyptského, Herkula a Samsona. Mimochodem, Bořita bylo původně křestní jméno. Když tento předek získal významné postavení na dvoře českých králů, stalo se jeho křestní jméno součástí jména dalších generací.

Jaroslav Bořita z Martinic, foto: ČTKJaroslav Bořita z Martinic, foto: ČTK Jiří Bořita zemřel bez potomků a tak se dědicem a zároveň majitelem paláce na Hradčanském náměstí stal jeho synovec Jaroslav Bořita z Martinic, jehož portrét v obří velikosti vás uvítá hned nad schodištěm. Zasloužil se o to, aby byl za budoucího českého krále zvolen Ferdinand Štýrský. Proti tomu se ostře postavila nekatolická šlechta v čele s Jindřichem Matyášem z Thurnu. A král se tehdy zachoval zvláštním způsobem, ve skutečnosti to však byla rafinovaná pomsta, říká Stanislav Marchal.

"Ten, který proti Ferdinandovi vystupoval nejhlasitěji, získal jako by jednu z nejdůležitějších funkcí v království - purkrabí Pražského hradu. Oproti tomu Jaroslav Bořita, který ho veřejně podpořil, tak získal "pouze" titul purkrabí karlštejnského. Ono to ale mělo drobný háček. Funkce purkrabí karlštejnského přinášela mnohem více statků, a to z velmi prozaického důvodu. Veškerý majetek a veškerý výnos ze statků, které patřily Karlštejnu, šly do kapsy purkrabí karlštejnskému, kdežto výnosy Pražského hradu získal přímo panovník."

Druhá pražská defenestrace v roce 1618Druhá pražská defenestrace v roce 1618 Jaroslav Bořita tak získal další majetek. To opět popudilo nekatolickou šlechtu a přišel 23. květen 1618 - známý jako druhá pražská defenestrace. Tehdy vtrhli na Pražský hrad rozhněvaní příslušníci nekatolických stavů a obvinili Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu z porušování náboženských svobod. Spolu s jejich písařem je pak vyhodili z okna. Historické popisy této události se však liší.

"Ve starší literatuře se píše, že to byl takový spontánní akt nekatolíků. V momentu, kdy se pohádali, tak jim vytekly nervy a vyhodili je z okna, nikoliv s úmyslem je zabít. Ve skutečnosti se později našla celá řada archiválií, a ty dokládají, že to byla velmi pečlivě promyšlená vražda, která nevyšla. Bylo nutno to navléknout takovým způsobem, aby na nikoho nepadla konkrétní vina. Pokud by je například probodli mečem nebo dýkou, tak by se celkem bezpečně dalo identifikovat, kdo byl ten, který jim zasadil rozhodující ránu. Ale v tom šíleném zmatku, kdy se tam nahrnulo téměř sto lidí a vyhodili je z okna, tak to prakticky nešlo určit. Když potom ve Vídni před císařskou komisí oba místodržící vypovídali, tak každý z nich uváděl nejenom úplně jiné lidi, kteří je vyhazovali, ale uváděli i úplně jiné lidi, kteří byli v té místnosti. Dokonce uvedli i jména lidí, kteří tam prokazatelně být nemohli, protože byli zrovna v té době ve Vídni."

Martinický palác, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas 7 - Radio PrahaMartinický palác, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas 7 - Radio Praha I když je to z římsy dolů 14 metrů, tak se nikomu nic závažného nestalo. Zřejmě se odrazili od hrany zdi a to zmírnilo pád. Oba poté emigrovali. Když se Jaroslav Bořita roku 1622 vrátil zpět, získal celý majetek a ještě další statky - například Hořovice, Slaný. Získal dokonce funkci nejvyššího komořího.

Jedno křídlo paláce sloužilo v této době pro rodinu Martiniců. Bylo zvykem, že pokoje domácích byly na bezpečném místě - do dvora, zatímco pokoje hostinské směrem do ulice a jak jsem se mohla přesvědčit v Martinickém paláci, ne právě dobře vytápěné. Dnes je tu zhruba sto let starý neorenesanční nábytek, který evokuje dobu, jak to zde mohlo vypadat. Jsou tu i ložnice pánů domu.

Martinický palác, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas 7 - Radio PrahaMartinický palác, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas 7 - Radio Praha "Zatímco v této ložnici nocoval Jaroslav Bořita z Martinic sám, tak v ložnici dámské se postupně vystřídaly jeho čtyři manželky. Ta nejznámější a nejvýznamnější nepochybně byla Marie Eusebie ze Šternberka a to z toho důvodu, že doplnila erb Martiniců o šternberskou hvězdu. Jak v té době bylo naprosto obvyklé, tak manželé spali odděleně, ale pokud se chtěli vzájemně navštívit, tak to bylo možné, protože od toho byla spojovací chodba."

Od 17. století byly v paláci pouze kanceláře a byty. O sto let později Martinicové vymírají po meči a Marie Anna z Martinic prodala palác soukromé majitelce Josefě Weitenweberové. Ta palác přebudovala na dalších 26 bytů. Její syn Felix byl však nadšený památkář, sepsal historii paláce a nakreslil jeho nejdůležitější prostory, což velmi pomohlo při rekonstrukci. Další majitelce se zdálo 26 bytů málo a zřídila jich tu rovnou 70. Krásný sál byl rozdělen na dvě patra a přepažen. Posledník nájemník tu byl až do roku 1967. Poté nastala velká rekonstrukce pro potřeby Útvaru hlavního architekta a historici se nestačili divit. Jak říká Stanislav Marchal, objevily se krásné kazetové renesanční stropy.

Foto: Kristýna Maková / Český rozhlas 7 - Radio PrahaFoto: Kristýna Maková / Český rozhlas 7 - Radio Praha "Pokud by jste vzali plochu všech renesančních kazetových stropů v celém paláci, tak je to 1200 metrů čtverečních. Literatura se liší v tom, kolik je tady dohromady kazet. V jedné publikaci jsem četl, že přes čtyři tisíce a v druhé, že přes šest tisíc. Obě se shodují v jedné věci - údajně se nemá ani jedno pole, ani jeden motiv opakovat."

Dnes palác vlastní soukromá společnost, která umožňuje prohlídky. Turisté tu v bývalé konírně najdou i sbírku automatických hracích přístrojů. Do budoucna mají být v paláci koncerty, recepce a další společenské akce.

08-02-2008