Pražský Petřín

27-07-2001

V dnešní pravidelné cestovní rubrice nepojedeme příliš daleko, ale zůstameme v hlavním městě a se Zdeňkou Kuchyňovou se vydáme na Petřín.

Petřín patří k nejznámějším oblastem Prahy. V 19. století se stal především místem procházek a schůzek milenců. Jak mi prozradila Jiřina Chrastilová z Pražské informační služby, původně se jmenoval úplně jinak.

"Ten Petřín je ve skutečnosti vrch svatého Vavřince. Takže to přejmenování vzniklo někdy v uplynulých staletích, ale původně tam podle některých legend byl pohanský vrch a na jeho místě vznikl kostelík zasvěcený svatému Vavřinci. Václav Hájek z Libočan má takovou roztomilou legendu, která tvrdí, že se tam doloval kámen a v těch jámách po tom kameni se zapalovaly ohně, protože to byla tady taková pohanská zvyklost, tak proto tam přišlo to zasvěcení svatému Vavřinci, který byl usmažen. Jedna z těch dalších možností dokonce říká, že to byl šibeniční vrch."

A právě vrch Petřín ozdobila v létě 1891 známá silueta Petřínské rozhledny. Dopravní pohodlí jejím návštěvníkům zajišťovala lanovka, která zahájila provoz v červenci před 110 lety. Lanovka a "malá Eiffelovka", jak se petřínské rozhledně říká, patří nerozlučně k sobě. Obě atrakce přinesla Praze Jubilejní zemská výstava 1891. Zasloužil se o ně Klub českých turistů, jehož členové se v roce 1889 vrátili z Paříže nadšeni Světovou výstavou a jejím symbolem - zbrusu novou Eiffelovou věží.

"Rozhledna je vlastně takovou malou sestřičkou Eiffelovy věže z Paříže, je ale pětkrát menší. Takže si to spočítáme. Když Eifelovka má tři sta metrů, tak ta pražská je vysoká 60. Má přes dvěstě schodů a je v rekonstrukci. Nicméně právě v souvislosti, s těmi oslavami se nám podařilo alespoň částečně zpřístupnit rozlednu, teď tedy po schodech samozřejmě, po svých, ale je vidět, když tam přijde návštěvník, jaký kus práce byl učiněn. Předpokládáme, že do konce roku by měla být rozhledna ve stavu, v jakém byla na konci 19. století a jak ji ale vlastně nikdo z nás nepamatuje, protože od 1953 roku tam byl vysílač pro televizi a některé části byly totálně nepřístupné, byl zrušen výtah a tak dále. Takže tak jak bude vypadat letos rozhledna, tak ji pamatovali naši předkové na konci 19. století a jinak dlouho nikdo."

Karel Hynek Mácha - patron zamilovanýchKarel Hynek Mácha - patron zamilovaných Rozhledna sice stojí pár metrů pod vrcholem Petřína, ale i tak mohou návštěvníci z vyhlídkové galerie ve výši 53 metrů sledovat Prahu z úctyhodné výšky 198 metrů nad hladinou Vltavy. Stavba rozhledny trvala pouhých pět měsíců a pár dnů. Jak dodala Jiřina Chrastilová, nedaleko stojí další zajímavost - bludiště, které bylo postaveno jako kopie někdejší středověké brány na Vyšehradě.

"Bludiště bylo jedním z výstavních pavilónů Klubu českých turistů a sem na Petřín bylo přeneseno až po ukončení té výstavy a od roku 1893 pak tam bylo instalováno i to skleněné bludiště. Čili na Petříně je o dva roky kratší dobu než rozhledna. RP: Stalo se, že tam někdo zabloudil? Stalo se, že nám občas v rámci toho prohlídkového okruhu rozbijou zrcadla, protože opravdu ta cesta je někdy tak zmate, že nám nepozorný návštěvník vlítne přímo do zrcadla."

K rozhledně i bludišti doveze turisty už zmiňovaná lanovka, která bylo postavena před 110 lety. Jak uvedl Miroslav First, trať měřila téměř 400 metrů a překonávala výškový rozdíl 102 metrů.

"Lanovka byla postavena na systém vodní převahy, ale první lanovka v Praze byla na Letnou. Až druhá lanovka byla tady na Petřín. RP: Vy jste řekl na vodní převahu, co to znamená? V podstatě je to nejjednodušší systém, který existuje. Do vagónu, který byl nahoře se načerpalo 4-5 kubíků vody, aby měl vyšší hmotnost, a tím vlastně vahou té vody a vahou vahou cestujících se vytáhl spodní vůz nahoru, dole se voda vypustila a tak pořád dokola."

Provoz lanovky se zastavil na počátku první světové války. Znovu se rozjela až roku 1932 u příležitosti IX. všesokolského sletu. Dráha už byla elektrifikovaná a prodloužena na 510 metrů. Roku 1965 však přišla pohroma - dlouhotrvající deště narušily trať. Praha se však své populární lanovky nevzdala. Ta se opět rozjela roku 1985 a jezdí dodnes. Ačkoli má moderní vagóny, strojí vybavení je z roku 1932.

"Strojní část je silně předimenzovaná a přečká i moderní komponenty, které jsou tam dneska, protože dřív strojaři pracovali na dobu životnosti sto let a víc. Dneska se počítá tak deset, patnáct let."

RP: Kolik lidí lanovka najednou vyveze nahoru?

"Každý vůz má kapacitu 100 osob, to znamená dolů sto, nahoru sto, takže na jednu jízdu 200 lidí se sveze."

RP: A nemusí mít turisté obavy, že lanovka spadne, neubrzdí? Jak je to technicky jištěno, aby nedošlo k nehodě?

"Nemusí mít vůbec žádné obavy, protože každý vagón má svoje brzdné lano, v případě, že by se přetrhlo, což se nepředpokládá, protože každé lano se každý den prohlíží, jednou měsíčně se měří na průměr, měří se defektoskopicky, Ale i kdyby tedy jsme připustili tuto variantu, a to lano se přetrhlo, tak vůz lanové dráhy zůstane viset za svoje brzdné lano, které se nepřetrhne."

Provoz lanovky dnes řídí počítač a za rok sveze asi 1,5 miliónu cestujících.

27-07-2001