Prostějov - město, kde se narodil básník Jiří Wolker

01-12-2006

Minulý týden jsme navštívili Národní dům v Prostějově, o kterém se mluví jako o secesní perle. Není však jedinou zajímavou stavbou Prostějova. Pozoruhodná je i radnice či dům, kde se narodil slavný básník. Za historickými památkami, pověstmi i prostějovskými rodáky se vypravíme se Zdeňkou Kuchyňovou.

Prostějov leží v samotném srdci úrodné Hané, na cestě, která spojovala evropský jih s evropským severem. Zdejší lidi od pradávna zajímal nedaleký vrch Kosíř, o kterém se vyprávěly strašidelné historky.

"Říká se tomu 'hanácká velehora'. Je to nedaleko Prostějova a jak vidíte, Prostějov je na rovince, takže takováto 'hora', která tam je, tak ta nás samozřejmě upoutává. Například se tvrdilo, že jde o vyhaslou sopku, což geologové vyvrátili. Přesto se to traduje až do současnosti. Další pověst je o vzniku Kosíře, o tom, jak na takovéto planině mohla vzniknout hora. Říkalo se, že se obr s čertem rvali. Pak jeden z nich hodil kosu do pole a v tom místě vyrostl Kosíř."

říká mluvčí radnice Jana Gáborová. Právě nová radnice, kterou navrhl Hugo Kepka, dominuje prostějovskému náměstí od roku 1914. Její věž s orlojem je vysoká 66 metrů. Prostějov vůbec zaujímá v dějinách české a moravské architektury zvláštní postavení. První regulační plán byl městskou radou schválen už v roce 1872. Navíc je Prostějov prakticky jediným menším městem, kde byla v průběhu první poloviny 20. století našimi architekty postavena řada kvalitních novostaveb.

Zajímavé jsou však i stavby minulých staletí. Například budova, ve které je muzeum, pochází z 15. století a kdysi tu byla radnice. Jak uvedla ředitelka muzea Marie Dokoupilová, jedna z výstav připomíná historii zdejší židovské komunity. Přispěla k ní i paní Maud Michal Beerová, která nyní žije v Izraeli a vydala knihu svých vzpomínek na Prostějov.

"Pocházela ze zdejší židovské rodiny. Teď už skoro 60 let žije v Izraeli, kam se po 2. světové válce vystěhovala se svojí sestrou a s maminkou, které přežily holocaust. Jejich tatínek v Terezíně zemřel. Léta si psala do šuplíku vzpomínky na dobu, kdy žila v Prostějově před válkou, na dobu, kdy byli odsunuti do Terezína, na svoje zážitky z Terezína i na svůj nový život v Izraeli. Knížka je velice zajímavá i tím, že se jí jako jedné z mála podařilo uchovat spoustu fotografií. Jednak z doby před válkou a doplnila to i fotografiemi ze života v Izraeli, což se asi podařilo málokomu i z těch, co to přežili. Letos zde byla v létě se svým synem a vnučkami. Chtěla svému synovi, který tu nikdy nebyl, ukázat, kde se narodila a své vnučky provést po místech, kde žila a kde si vše dosud dobře pamatuje."

Před válkou žilo v Prostějově zhruba 1400 židů. Po válce se jich vrátilo jen 84, z toho 10 dětí. Muzeum i za přispění paní Beerové představuje osud 6 z nich. Je to vlastně pohled na Protektorát očima židovských dětí. Jsou zde jejich vzpomínky, kresby, fotografie.

"Teď jsem se náhodou dozvěděla, že jeden z těch tehdejších dětí žije v Bruntále, ale všechno už jsou to lidé ve věku přes 70 let. Většina z nich se vystěhovala do zahraničí, Izraele nebo Ameriky. Stává se nám dost často, že se ozývají potomci lidí, kteří tu kdysi žili a shánějí informace o svých příbuzných. I když třeba žijí v Austrálii, tak neváhají přijet a shánět si různé věci. S některými si alespoň dopisujeme a myslím si, že je to obohacující jak pro ně, tak pro nás."

Prostějov je rodištěm řady slavných lidí, například mistra české gotiky Matěje Rejska, malíře Aloise Fišárka, vynálezce akademika Otto Wichterleho či známého českého básníka.

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než mohl srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.

Tak zní epitaf, který napsal básník krátce před svou smrtí. Jeho rodný dům se zelenou věžičkou stojí uprostřed náměstí. Přestože se kvůli tuberkuloze dožil tak nízkého věku, dokázal toho opravdu hodně, uvedla Marie Dokoupilová.

"Byl všestranně nadaný. Jednak byl zdatný kreslíř, komponoval hudbu, hrál velice dobře na klavír i na housle, což není tak dobře známé. Už v době svých středoškolských studií se mu podařilo některé básně zveřejnit a později v tom pokračoval i v době svých vysokoškolských studií v Praze, kde na žádost rodičů studoval práva."

O Wolkerově životě vypovídá i expozice ve zdejším muzeu. Mezi místními je tak oblíbený, že když byla kvůli přestavbě dočasně zrušena, lidé se dožadovali jejího obnovení. A tak se i stalo - před 6 lety, v roce stého výročí Wolkrova narození. Návštěvníci tu uvidí i dochovaný nábytek z jeho domu a řadu zajímavostí z jeho osobního života. Například se dozví o jeho láskách.

"Měl spoustu lásek a nejčastěji se připomíná jedna z jeho prvních lásek, což byla dcera zdejšího starosty jménem Mařenka Horáková. Spolu s ní si vyměnili spoustu dopisů, které zůstaly zachovány, jak od Jiřího, tak od Mařenky. Pak se zase připomíná jeho poslední láska. Ta se také jmenovala Marie, ale Koldová. To byla velice mladičká dívka, ke které se Jiří upínal, kdy mu bylo nejhůř a pro ni ještě napsal spoustu krásných básní. Potom by ještě stála za připomenutí jedna z mála známých lásek a to byla Miluška Nedělníková. Z dopisů, které tu máme, mě připadá, že tato láska byla opravdu asi nejopravdovější a nejvážnější. Ale ona byla o něco starší a nedalo se předpokládat, že bude čekat až Jiří vystuduje a dobude nějakého postavení a mezitím se tedy provdala."

V muzeu se zachovaly i fotografie Woltrova bratra Karla a právě z nich se lidé dovídají o dalších zájmech básníka. Fotografie s puškami například dokazují, že oba bratři chodili s tatínkem na hony. A snad nejvíc jeho povahu přiblíží korespondence, která byla vydána knižně.

01-12-2006