Rozhledna stojí na Petříně už 115 let

25-08-2006

115 let už stojí na vrchu Petřín rozhledna, která jako by z oka vypadla své větší sestřičce v Paříži - slavné eiffelovce. Turisty k ní přiveze lanovka, která v průběhu staletí zahajovala svůj provoz dokonce třikrát.

Když přijedete lanovkou na známý pražský vrch, nabízí se vám hned několik příležitostí k dívání. Jednak na Prahu z vrcholu Petřínské rozhledny, směrem do vesmíru z kopule Štefánikovy hvězdárny nebo na sebe v Bludišti před pokřivenými zrcadly. Podle starých legend byl na Petříně pohanský vrch a na jeho místě vznikl později kostelík zasvěcený svatému Vavřinci. Už ve 12. století psal český kronikář Kosmas, že své jméno dostal od slova "petra", což znamená "skála". Vrch tvoří komplexy sadů, zahrad i zajímavých pohledů na Prahu a ten nejlepší je právě z Petřínské rozhledny. Klub českých turistů myslel na obdobnou stavbu už od světové výstavy v Paříži v roce 1889, kdy byla představena Eiffelova věž. A jak uvedla Jiřina Chrastilová z Pražské informační služby, Petřínská rozhledna je její malou sestřičkou.

"Je ale pětkrát menší. Takže si to spočítáme. Když Eifelovka má tři sta metrů, tak ta pražská je vysoká 60 metrů."

Petřín postavili architekti František Prášil a Julius Souček a stojí na jedenáct metrů hlubokých základech. Uprostřed je výtah, který je obtočen schodišti a pokud chcete rozhlednu zdolat pěšky, musíte se připravit na 299 schodů. Na Prahu se mohou turisté podívat z vyhlídkové galerie ve výšce 53 metrů. Možná se to nezdá vysoko, ale díky tomu, že rozhledna stojí na kopci, tak je výhled na Prahu opravdu impozantní.

Atrakce vyžadovala, aby se k ní mohli návštěvníci snadno dostat a tak se od samého počátku uvažovalo o stavbě lanovky a ta v průběhu sta let zahajovala svůj provoz celkem třikrát. Právě teď o prázdninách prochází údržbou, což výrazně ovlivnilo návštěvnost Petřínské rozhledny, neboť se turistům v horkých červencových dnech příliš šlapat do kopce nechtělo. Jak uvedl Miroslav First, lanovka překonávala výškový rozdíl 102 metrů.

"Lanovka byla postavena na systému vodní převahy, ale první lanovka v Praze byla na Letnou. Až druhá lanovka byla tady na Petřín."

"V podstatě je to nejjednodušší systém, který existuje. Do vagónu, který byl nahoře se načerpalo 4-5 kubíků vody, aby měl vyšší hmotnost, a vahou té vody a vahou cestujících se vytáhl spodní vůz nahoru, dole se voda vypustila a tak pořád dokola."

Lanovka vozila turisty k Petřínské rozhledně až do první světové války a pak na své vzkříšení musela dlouho čekat a to až do roku 1932. Úvahy o obnově lanovky se ubíraly několika směry - přemýšlelo se o elektrice, visuté lanovce nebo pohyblivém schodišti. Nakonec se problému chopily před IX. Všesokolským sletem Elektrické podniky, které lanovku ještě prodloužily. Procházela tzv. hladovou zdí, kterou nechal na Petříně postavit císař a král Karel IV. a své jméno získala na památku toho, že byla nouzovou stavbou, aby se zaměstnalo pražské obyvatelstvo. Vozy už byly uváděny do pohybu tažným lanem a elektromotorem. Další pohroma přišla pro lanovku v roce 1965. Vlivem dlouhotrvajících dešťů došlo k podmáčení a poškození trati, později i k sesuvu půdy. Vozy byly zakonzervovány a tiše čekaly na svůj další osud. Dočkaly se ho až v roce 1985, kdy lanovka opět začala vozit turisty. Vozy dnes řídí počítač, ale vysoce kvalitní strojní vybavení lanovky i brzdný systém jsou původní z roku 1932.

"Strojní část je silně předimenzovaná a přečká i moderní komponenty, které jsou tam dneska, protože dřív strojaři pracovali na dobu životnosti sto let a víc. Dneska se počítá tak deset, patnáct let."

Kolik lidí najednou lanovka vyveze nahoru?

"Každý vůz má kapacitu 100 osob, to znamená dolů sto, nahoru sto, takže na jednu jízdu se sveze 200 lidí. Každý vagón má svoje brzdné lano, v případě, že by se přetrhlo, což se nepředpokládá, protože každé lano se každý den prohlíží, ale i kdyby jsme připustili tuto variantu, a to lano se přetrhlo, tak vůz lanové dráhy zůstane viset za svoje brzdné lano."

Socha Karla Hynka MáchySocha Karla Hynka Máchy Lanovka vás doveze nejen na rozhlednu, ale i do bludiště. Většinou se odsud ozývá smích, protože zrdaclové bludiště udělá z každého návštěvníka díky křivým zrcadlům dokonalou zrůdičku. Zrcadlová síň je v Pavilonu českých turistů a je miniaturou středověké brány Špička, která byla součástí vyšehradského opevnění.

Pokud nejsou návštěvníci výstupem na rozhlednu či blouděním v bludišti unaveni, pak je příjemná procházka zavede k několika zajímavým sochám. Nejznámější je určitě Myslbekova socha básníka Karla Hynka Máchy, uvedla Jiřina Chrastilová.

"Stal se symbolem nové české literatury a samozřejmě je kolem něj celá řada různých mýtů už jenom proto, že zemřel strašně mlád, zemřel v 26 letech. Mácha je svým způsobem spjat s touto oblastí, protože se v bývalém Újezdě narodil. To romantické pojetí Máchy a Petřína je vyvoláno mistrovským ztvárněním pomníku."

Na Petříně najdeme i další sochy, například Jana Nerudu či pomník Jaroslava Vrchlického. Postupem času tu vznikla jakási galerie významných umělců 19. a 20. století.

25-08-2006