Starokladrubští bělouši se chovají více než 400 let

07-12-2012

Polovina 16. století, to je doba, kdy nastala éra chovu koní. Starokladrubští koně se chovají už více než 400 let a jsou jedním z nejstarších plemen koní. V roce 2002 byl hřebčín v Kladrubech i stádo běloušů vyhlášeno národní kulturní památkou.

Foto: CzechTourismFoto: CzechTourism Dekret o založení dvorního hřebčína v Kladrubech nad Labem vydal Rudolf II. v dubnu roku 1579. Na nádvoří hřebčína panoval v době mého příjezdu čilý ruch. Právě se tu konaly podzimní výkonností zkoušky starokladrubských koní.

"Jedná se o hodnocení typu exteriéru i mechaniky pohybu starokladrubských klisen. Teď už vidíte předvedení na ruce, vidíte, že klisny se předvádějí v klusu,"

přiblížila zkoušky, které se odehrávají dvakrát ročně, Marcela Slavíková. Starokladrubští koně se kontinuálně chovají už více než 400 let a jsou tak jedním z nejstarších plemen koní. Mají evidované předky až do poloviny 18. století. Byli šlechtěni jako mohutní kočároví koně, bělouši k ceremoniálním účelům, vraníky využívali církevní hodnostáři.

"Naši koně ještě stále působí v původních funkcích v Dánsku a ve Švédsku na královském dvoře. Zpravidla jednou za rok přijede návštěva ze Švédska nebo z Dánska a podívají se, jaké máme koníky k dispozici a doplňují si stav. "

U starokladrubských koní na první pohled zaujmou vysoko zdvižené přední nohy při klusu. Hřebci mají průměrnou váhu kolem 600 kilogramů a výšku 1,7 metrů. V Kladrubech se chovají bělouši, vraníci pak v nedalekých Slatíňanech. Počátky hřebčína sahají až do 12. století, kdy tu byla koňská obora.

"Koňskou oboru vlastnil rod Pernštejnů. Od něj ji odkoupili čeští stavové, kteří ji darovali císaři Maxmiliánovi II. při příležitosti jeho korunovace. Byl to právě císař Maxmilián II., který začal importovat koně z Itálie a ze Španělska a na podkladě krve těchto koní bylo založeno plemeno starokladrubského koně. Některé prameny dokonce uvádějí, že se jedná o nejstarší hřebčín. Mohou být samozřejmě starší hřebčíny, ale ten jejich chovný cíl se během let či století změnil. V Kladrubech nad Labem však byl starokladrubský kůň od počátku až do dnešního dne."

Foto: CzechTourismFoto: CzechTourism Historie hřebčína však nebyla jednoduchá. Vzkvétal či upadal podle toho, jaké měli panovníci záliby, potřeby nebo finanční poměry. V roce 1757 při oslavě Laudonova vítězství v bitvě u Kolína dokonce vyhořel i s plemenářskými záznamy, pak byl pronajatý holandské firmě a sloužil jako sklad textilií. Teprve o 13 let později dal císař Josef II. znovu zřídit hřebčín Kladruby a povolal koně zpět.

Dnes je v Kladrubech zhruba 300 koní, dalších 300 ve Slatíňanech. Kladrubský hřebčín má 1200 hektarů pozemků, je tu zámek, anglický park, louky, pastviny a les. K hlavnímu areálu patří i dvě odchovny koní. Jedna je asi půl kilometru odsud, a jsou tu převážně starší klisny, druhá ve 3 kilometry vzdálených Selmicích. Tam jsou ustájeni mladí koně od půl roku do 3 let. Pak se vrací do hřebčína a probíhá jejich výcvik, jehož vrcholem jsou zmiňované výkonnostní zkoušky. Starokladrubští koně se dodnes využívají při různých slavnostních příležitostech, třeba při Velké pardubické. V roce 2008 byl na Jezdeckých dnech v Kladrubech vytvořen i český rekord ve vícespřeží.

"Bylo zapřaženo dvaadvacetispřeží. I s kočárem měřilo na délku 40 metrů a délka opratí všech koní k jednomu kočímu byla 500 metrů."

Zdejší koníci slouží také u městské policie v Praze, Ostravě a v Pardubicích. Zúčastňují se řady akcí. Například Hubertovy jízdy, závodů spřežení, o prázdninách slouží pro rekreační jezdce. Akce, kde se může blýsknout před publikem, zbožňuje nejstarší hřebec Sacramoso 43. Sice už nezávodí, ale jezdí na slavnostní akce.

"Když jsme byli v Rakousku, byl tam večerní program, kde vystupovaly šestispřeží. On byl samozřejmě zapřažený na špici. Muselo to být nachystáno asi půl hodiny dopředu, aby program navazoval. On byl z čekání celý špatný. A když tam potom vjel, tak to bylo v plné parádě, protože on publikum zbožňuje."

Koně je možné využít kvůli jejich povaze i pro hiporehabilitační účely nebo barokní ježdění.

"Koně mají ve srovnání s ostatními plemeny spíše takový klidnější charakter. Typické pro starokladrubské koně je barokní ježdění. Je to jízda na koni třeba v dámském sedle, ve speciálních dobových kostýmech, v šatech. Je to nová disciplína, která se vrací zpět z historie. Jezdí i muži v dobových kostýmech."

Foto: Helena Görnerová / Hřebčín KladrubyFoto: Helena Görnerová / Hřebčín Kladruby Zajímavostí je, že se starokladrubští bělouši nikdy bílí nerodí. Hříbě je černé, nebo tmavě hnědé a postupně vyběluje. Ve čtyřech letech je šedé a bílé teprve mezi šestým až osmým rokem.

Každá z klisen má u svého stání tabulku se záhadnými znaky. Většina lidí rozumí jenom jménu. Tady stojí klisna Esencia a vedle ní číslo 279. Pod ním je zapsána v plemenné knize, dodala Marcela Slavíková.

"Zajímavostí je, že tabulka u plemenné klisny má dole takové tři chlívečky, do kterých se něco dopisuje křídou. U této klisny můžete vidět, že byla připuštěna hřebcem Sacramoso 43, to je nejstarší hřebec. Kolečko s tečkou znamená, že je březí a že hříbátko opravdu čeká."

Jména zdejších koní jsou zajímavá. Když se narodí klisna, tak počáteční písmeno jejího jména musí být ze jména matky. Vše se schvaluje v plemenné knize a jména se po určitý čas nesmí opakovat. Jiné jsou cedulky na stáji plemeníků, kteří se dožívají i 30 let.

"Když se podíváte na tabulku se jménem, tak vidíte Sacramoso Eroika 43. Pokud se narodí hřebeček, tak se mu nikdy nevymýšlí nové jméno, ale vždy je to složenina po otci a po matce. Linii dostává po otci, čili jeho otec byl také Sacramoso, maminka se jmenovala Eroika. Takže on se jmenuje Sacramoso Eroika a stal se plemenným hřebcem, ta římská číslice 43 znamená, kolikátým pokračovatelem je v linii Sacramoso."

Kladrubský hřebčín byl po roce 1918 ohrožen. Bylo dokonce rozhodnuto historické stádo zlikvidovat, jakožto plemena nevhodná pro nové účely hřebčína. Nakonec se stádo starokladrubských koní podařilo udržet jako zootechnický unikát ČSR, o jehož záchranu se zajímala i cizina. Bělouši byli zachráněni, zatímco vraníci byli odsouzeni k postupné likvidaci. Ta započala odprodáním kmenového hřebce Napoleone Sola - vraníka v plné životní síle - na porážku. O záchranu vraníků se nakonec zasloužil profesor František Bílek. Starokladrubský kůň je opravdovým světovým unikátem jak pro svůj původ, tak i jako ukázka úspěšné chovatelské práce, jíž se podařilo vzkřísit ojedinělé původní české plemeno.

07-12-2012