Tři tváře Krušných hor

18-10-2013

Krušné hory, foto: Miloš TurekKrušné hory, foto: Miloš Turek Krušné hory byly před dvěma desítkami let opravdu krušné. Dneska jsou znovu zalesněné a smíšené lesy na podzim hrají všemi barvami. Co zaujme každého turistu, je množství jeřabin, které jsou na náhorní plošině. Krušné hory se táhnou v délce 130 kilometrů a jsou hranicí mezi Českem a Německem. Zatímco v Česku jsou strmé, na německé straně pomalu klesají do nížiny. Krušné hory si zamiloval i Petr Mikšíček, který o nich nafotil knihu a je spoluzakladatelem Nadačního fondu Obnovené Krušnohoří. Jak sám říká, Krušné hory mají tři tváře - karlovarskou, ústeckou a saskou.

"Na každé straně vypadají trošku jinak a každá se zalíbí někomu jinému. Komu se líbí klasické vysoké smrkové lesy plné hub, cest a mechu a zároveň má rád kulturní tradice a popovídání s lidmi, kteří se tam narodili, ať jede do karlovarského Krušnohoří. Kdo má rád úžasné výhledy a pestrobarevnou přírodu, fotografování a toulání se krajinou s hornickými památkami, tak pojede na ústeckou stranu Krušných hor. Kdo má rád opečovávanou krajinu se spoustou místních obyvatel, kteří se o dědictví starají po staletí, ať jedou na německou stranu. Tam uvidíte, jak Krušnohoří vypadalo u nás před tím, než došlo k vysídlení Němců. Je tam tradice, zachovalé domy, architektura, kultura."

Krušné hory byly místem, kde žilo až 99 procent obyvatel německé národnosti. Staly se součástí německé říše a po skončení druhé světové války tady došlo k plošnému vysídlení občanů německé národnosti. Zůstali zde jen antifašisté a odborníci, specialisté pro hornictví, lesnictví a různou drobnou výrobu.

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová "To vše se projevilo na tváři krajiny. Říká se, že do roku 1945 Krušné hory byly nejobydlenější hory Evropy a tito lidé museli odejít. Domy zůstaly prázdné, postupně byly zbourány a z velikých měst se staly malé obce. Některé zcela zanikly. V Krušných horách podobně jako na západní hranici na Šumavě zaniklo 30 až 40 obcí. Stejně tak spousty samot, které byly zbourány a zalesněny. Tím se scvrkla komunita krušnohoráků na nějakých 30 procent. Zmizela odsud typická výroba pro Krušné hory jako bylo třeba paličkování, výroba rukavic, výroba hraček a řezbářství. Zároveň se lidé přestěhovali do nížin, do podhůří. A hory zůstaly ladem. Až teprve v poslední době tu roste nádherný zdravý les, začínají se sem vracet jak investice, tak lidé. Hor si začínají všímat turisté a pomalu se to vrací tam, kde ty Krušné hory vždycky měly být."

A to na seznamu turistických destinací, chráněné přírody a území s bohatou kulturní tradicí. Co se týče přírody, turisty v horách překvapí nejen jeřabiny, ale i malé rybníčky a jezírka. Jedno z jezer bylo vytvořené uměle, kdysi tu místo něj stála vesnice Přísečnice, uvedl Petr Mikšíček:

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová"Přísečnická vodní nádrž je asi největší jezero v Krušných horách. Dostat nové obyvatele do horských lokalit kolem 800 metrů nad mořem, bylo velmi těžké a zhruba na konci 60. let se přestalo ekonomicky vyplácet, ač to zní divně, provozovat město z pohledu státní správy a obyvatelé byli přesunuti do jiných lokalit. Byly přesunuty i největší památky a to město bylo srovnáno se zemí, a zatopeno. Protože vody je tady dostatek, hodně tu prší, vznikla tam nádrž na pitnou vodu, která je používána pro průmyslové Podkrušnohoří."

V Krušných horách jsou památky na důlní díla. Viděli jsme třeba Mědník. Dá se jít do štol?

"Určitě dá. Zpřístupněných jich je hodně. Namátkou Starý Martin v Krupce, Mikulášská štola v Hoře sv. Kateřiny. Na Mědníku jsou momentálně přístupné dvě štoly. Mědník sám o sobě je unikátní místo. Celý ten špičatý kopec je poddolovaný a měl by se stát hlavní oblastí chystaného vyhlášeného UNESCO parku, který by měl zahrnovat tzv. hornickou krajinu českého a saského Krušnohoří."

Každé hory mají svého ducha. Krkonoše mají Krakonoše. Co mají Krušné hory?

Muzeum Lesná, foto: Zdeňka KuchyňováMuzeum Lesná, foto: Zdeňka Kuchyňová "Krušné hory konečně dostaly oficiálně svého představitele a tou se stává Marcibela, což je taková lesní žena. A protože tady byly lesy zdevastovány, tak musela na nějakou dobu odejít do exilu, do Německa, a teď, jak se tady lesy znovu zazelenaly a vyrostly, se vrátila a za posledních asi pět let, ji tady spousta lidí zahlédlo. Návrat Marcibely do Krušných hor vyvrcholil tím, že se na podzim roku 2012 v rámci soutěže, kterou pořádala Destinační agentura Krušné hory, vyhlásila symbolem Krušných hor."

Do Krušných hor se vrátila nejen Marcibela, ale vrací se sem i podnikatelé, kteří chystají rezervační systém, který by propojil všechny poskytovatele ubytování v Krušných horách. Zároveň tu budují muzea, jako třeba Antonín Herzán z Lesné, který je rovněž představitelem fondu Obnova Krušnohoří. Kromě muzea tu mají i další lákadla.

"Máme tam vybudované arboretum, geologický park, model rašeliniště a děti tu stráví pestrý den. Začali jsme dělat i příměstské tábory, takže nám sem jezdí děti z Kladna, od Plzně, z Loun. Děti jezdí buď o prázdninách nebo v době školy v rámci výuky na celý den a ani minutu se nenudí."

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová V muzeu na Lesné je pec na vypalování keramiky, koupili hrnčířský kruh. Návštěvníci si tak mohou vyrobit svůj vlastní suvenýr z Krušných hor. Pořádá se tu dětský den Pohádková Lesná, ale i folklorní slavnosti, sochařské sympozium nebo adventní neděle. V zimě ožívá Krušnohorská bílá stopa, běžecké tratě na horním platu, kde nejsou kopce.

"Projekt má pod sebou šest středisek. Výchozí je Lesná. Každé středisko má své lokální okruhy, ale zároveň jsou propojené, tím nám vzniká souvislá běžecká stopa na temeni Krušných hor v délce asi 150 kilometrů a celkově asi 250 kilometrů udržované běžecké stopy. Ve dvou místech, v areálu Klíny a v areálu Dlouhá Louka je propojení i na německou stranu."

A protože k horám patří i šerpové, pořádá se tu netradiční závod Sherpa Cup. Jedná se o krušnohorský adrenalinový výstup se zátěží na zádech po historické solné stezce z Halle do Prahy, dodal Antonín Herzán:

"Sherpa Cup je podle novodobého názvu, nicméně vychází z pramenů solné stezky a vede z Pyšné sem na Lesnou. Místo soli nosí závodníci písek a v té nejvyšší kategorii je to 40 kilogramů. To nosí chlapi na trase v délce 2325 metrů, převýšení je 240 metrů. Je to příjemný závod, máme nějakých 150 závodníků. Každý dostává pamětní medaili. Teď dostávají i pamětní měšce a v tom měšci je deset děr, takže až se někdo zúčastní deseti ročníků, tak bude mít měšec plný a dostane sto kilo soli."

18-10-2013