Cena frankfurtského veletrhu je můj největší úspěch, říká ekonom Tomáš Sedláček

15-08-2013

"Krásně napsaná a přesvědčivá, fascinující a provokativní"- takovými přívlastky nešetřili zahraniční recenzenti při čtení knihy Ekonomie dobra a zla českého autora Tomáše Sedláčka. Ačkoliv dílo s podtitulem "Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi" vyšlo už v roce 2010, teprve nedávno kniha dostala zajímavé ocenění. Byla vyhlášena ekonomickou knihou roku na Frankfurtském knižním veletrhu v Německu. Vůbec přitom není obvyklé, že tuto cenu dostane zahraniční autor. Jak velký úspěch pro něj ocenění znamená?

Tomáš Sedláček, foto: Kristýna Maková, Archiv ČRo7Tomáš Sedláček, foto: Kristýna Maková, Archiv ČRo7 "Překvapila mě už ta samotná nominace, protože tu německou cenu za ekonomickou knihu roku zatím dávali Němcům, letos poprvé to takhle rozšířili. Vždycky mě překvapilo, jak hodně ti němečtí podnikatelé jsou filosofové. Jak tam ty peníze mají přece jenom starší tradici, u nás už to také začíná. Když přednáším podnikatelům a podnikatelkám, tak je to úplně něco jiného než třeba před deseti lety, kdy jediné, co je zajímalo, je zisk, jak vidím výhled, do čeho se mají investovat peníze atd. To už se jaksi naučili a teď už je zajímá hlubší podstata té ekonomie - co jsou to peníze, jakým způsobem to funguje, jakým způsobem je to spravedlivé a jakým způsobem se to dá měnit, pokud je potřeba. Tento způsob uvažování má starší tradici, což mě nedošlo do té doby, než jsem si to sám nevyzkoušel na vlastní kůži. Koneckonců snad i to, že Německo teď jakýmsi způsobem má pocit nebo reálně drží zodpovědnost za vývoj evropské ekonomiky, tak možná i tento fakt přispěl k tomu, že to téma je tam diskutovanější než jinde."

Ve světě se vaše kniha vydává v řadě států a zároveň se připravuje dalších osm překladů, třeba do francouzštiny nebo španělštiny. Je pro vás tato cena doposud největším úspěchem?

Foto: 65. poleFoto: 65. pole "Zatím je to určitě největší úspěch. I ten Frankfurtský knižní veletrh je buď největší nebo jeden ze dvou největších v Evropě, takže pro mě je to opravdu vyznamenání, kterého si moc vážím. Připravuji další knížku, zatím pracovní název je Druhá derivace touhy. Nebudu se tam zamýšlet tak historicky, ale budou to úvahy nad tím, co se dnes s ekonomií děje, proč jí věříme tak, jak jí věříme, jaké argumenty se v ekonomice smí použít a jaké argumenty se nesmí použít, odkud se bere touha a proč se nám zdá nikdy nekončící. Je ten systém, který nás spojuje, ale zároveň mezi námi vytváří vzdálenost. Mezi mnou a objektem má touhy je vzdálenost, tomu se říká ekonomika - když si chci koupit mlíko nebo knihu, tak tím zaměstnám, sice na chviličku, ale třeba 100 nebo 200 lidí; ať už řidiče, dojníka, účetního a tak dále. Tímto způsobem teď uvažuju nad další knížkou, jestli vyjde dřív v Čechách nebo v Německu, to nevím. Píšu ji anglicky, takže uvidíme, ale měla by vyjít až na podzim příštího roku."

Vaše knížka zaznamenala poměrně výrazné úspěchy v zahraničí. U nás v České republice se stala bestsellerem, ale poněkud rezervovaně byla přijata od akademických kruhů. Jak si to vysvětlujete?

"Chtěl jsem, aby ta knížka byla kontroverzní, psal jsem ji s tím, aby rozdělila řekněme akademickou sféru. Knížka, se kterou všichni souhlasí, to pro mne není dobré znamení. všechny knížky, které mne přišly zajímavé, jsou kontroverzní a já tam po nikom nechci, aby se mnou souhlasil. Nikdo nemusí podepisovat, ani na začátku, ani na konci knihy, že s tím bude souhlasit. Právě naopak, moje kniha je otevření diskuse, jestli tento způsob pohledu na ekonomiku je užitečný, nebo nikoliv. Je pravda, že zahraniční akademické, odborné nebo řekněme univerzitní přijetí bylo kladnější než v Čechách."

Našel byste pro váš způsob myšlení - tedy propojení filosofie s ekonomií - nějaké srovnatelné příklady jinde ve světě? V myšlení někoho současného z té světové scény?

Foto:  Archiv ČRo7Foto: Archiv ČRo7 "Jsou lidé, kteří se snaží dělat překryv, třeba mě napadá Michael Novak nebo Deirda McCloskey. Třeba Hayek nebo i Mises nebo koncekonců i Smith, Schumpeter nebo Keynes píší podobným způsobem, to znamená, že u Schumpetera těch vzorečků najdete málo, u Smithe, Ricarda nebo u Malthuse vzorečků najdete minimálně. Všechno je to politická ekonomie nebo ekonomická filosofie. Sám Adam Smith byl morální filosof, předtím, než se historie rozhodla, že z něj udělá ekonoma. Koneckonců i dnešní uvažování - vezměme třeba Řecko. Ta omítka vypadá ekonomicky, ale ve skutečnosti je to teologická debata o spravedlnosti - jestli zákon, nebo milost, pokud se proti nám bratr zadluží nebo zhřeší, tak kolikrát mu máme odpustit, jestli sedmkrát nebo 77krát. Zaslouží si to? Padají slova jako lenost, "měli by se víc snažit" a tak dále. To všechno nejsou ekonomické termíny, to jsou všechno teologické termíny, kterým každý rozumí a každý podle toho to Řecko takto řeší."

Nějakou dobu jste byl poradcem bývalého prezidenta Václava Havla. Jak vám kontakt s ním a vůbec kontakt se skupinou lidí kolem Václava Havla pomohl ve výběru vašeho tématu - propojení ekonomie s dalšími disciplínami?

Václav Havel, foto: Filip Jandourek, ČRoVáclav Havel, foto: Filip Jandourek, ČRo "Když se zpětně ohlížím, tak mne to zpětně ovlivnilo hodně. Havel, jak známo, nebyl ekonom. Nebyl, když to řeknu úplně ošklivě, pořádně nic, ale byl to člověk, který byl schopen být pořádně vše. A to právě díky tomu, že to dokázal propojit v jakémsi svém filosoficko-literárním světě, kde se jistě cítil doma. Na poradách, které jsem občas s panem prezidentem měl, jsme dostávali úkol, že smíme problém popsat pouze na jednu stránku, protože toho měl pan prezident hodně. Napsat stručně a dobře jednu stránku je těžší, než napsat stránek 50. Byl jsem tímto omezen a začal jsem právě používat jakási podobenství nebo příklady ze světa, které byly blízké právě panu prezidentovi - tak, abych mohl problém s úrokovou sazbou nebo s přechodem české koruny na euro nebo jakýkoliv jiný problém podat tak, aby to nejen pochopil, ale aby to vzal za své a byl to schopen zasadit do svého logického rámce. Když jsem byl potom přítomen na těch jednáních, tak on si tu informaci převzal, posunul to dál a přišlo mi to velice užitečné. Hodilo se mi to nejen v komunikaci a panem prezidentem. Okolí bylo všechno velice humanitě vzdělané, lidé, kteří se orientovali ve všem včetně filosofie a literatury a tak dále. Snažit se tvářit, že ekonomie je vše vysvětlující, aniž by se dokázala dotknout čehokoliv jiného, nešlo. Vliv je velký, hodilo se mi to koneckonců i u přednášení, když je potřeba něco vysvětlit, tak se mnohdy používá podobenství. Někdy používáme podobenství matematická, to je teď takový mainstream, já k těm matematickým podobenstvím pro ty lidi, kteří si to představují v jiném příběhu, nabízím interpretaci jinou, která je dostupnější pro lidi, kteří tou matematikou netrpí."

Přednášíte na fakultě v Česku i v zahraničí. Jak na vás studenti reagují, pokud vy jim tímto způsobem tu problematiku vysvětlujete. Jak reagují v ČR a v ostatních státech?

Tomáš Sedláček, foto: Kristýna Maková, Archiv ČRo7Tomáš Sedláček, foto: Kristýna Maková, Archiv ČRo7 "V cizině není hloubka diskuse větší, než u nás, což mě příjemně překvapilo - i na takových Harvard klubech nebo Royal Society of Arts. V Německu mě překvapilo, že ta úroveň je řekněme o dva stupně hlubší, v Americe to bylo tak o stupeň. Není to o dvacet stupňů, není to nic, čím by český student ztratil nebo něco, v čem by se zahraniční účastník tady nudil. Otázky jsou většinou stejné, lidi k tomu napadají další analogie, je to snaha vzít ten problém a přestat se na něj znovu dívat matematicky, protože to očividně v některých případech nikam nevede. Pojďme se na to podívat filosoficky, psychologicky nebo co by řekl psychoanalytik, kdyby se vám zdál sen, ve kterém je třeba tento model. Mým studentům vůbec nepřednáším, těm rozdám texty, ať už primární, nebo třeba něco mého, na čem píšu. Jejich zadání je, aby mi to příští týden kriticky buďto zhodnotili nebo zkritizovali. Mým studentům říkám, že ten, kdo zopakuje to, co říkám nebo to, co se dočetli, dostává trojku. Kdo přinese něco nového, dostává dvojku a ten, kdo vyvrátí jakousi moji tezi, dostává jedničku. Pravidla hry jsou jaksi rozdělena takto."

Kolikrát se vám stalo, že někdo dostal jedničku?

"Občas se to stane. Občas opravdu přijde student s tím, že to co jsem řekl, nedává smysl nebo že by se to dalo udělat jinak. Neděje se to tedy moc často, ale to je právě to, proč to dělám. Žádný člověk se nenarodil se vším a ekonomie je koneckonců jako každá jiná oblast lidského konání povídání příběhů s lidmi, o lidech a ty příběhy vypráví lidé, to nejsou žádní bohové nebo žádné přírodní zákony, které by tady existovaly, aniž my bychom je nebyli schopni vnímat. Právě pro totéž přednáším, abych mezi svými studenty vybral partnery. Myslím si, že to je role lektora - nejen si to odvyprávět, ale studenty a studentky tak trošku i vést nebo starat se o ně v těch prvních letech."

 

Příspěvek jsme poprvé vysílali 25. října 2012, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.

15-08-2013