Ceny elektroniky šly po vstupu do EU spíše dolu
Před vstupem České republiky do Evropské unie se hodně spekulovalo o tom, jak členství v unii ovlivní domácí ceny. Zlevňování a zdražování se prolínalo mnoha obory a výjimkou samozřejmě nebyly ani veřejností ostře sledované informační technologie, tedy počítače, hardware i software, stejně jako audio a video technika. Jak se různá očekávání naplnila, to zjišťoval Zdeněk Vališ.
"Koncová cena pro spotřebitele je příznivá, protože daň z přidané hodnoty poklesla z 22 procent na 19. Ceny našich produktů se většinou také řídí dolarovou cenou především asijských výrobců."
Jenže tady by se měla projevit ta skutečnost, že sice byla zrušena cla s Evropskou unií, ale na druhé straně se zvýšila cla pro mimoevropské výrobce. Přitom hodně komponent do počítačů se dováží právě z Asie.
"Dá se říci, že v tomto ohledu nenastal žádný posun. Pouze u monitorů LCD, které obsahují televizní tuner a které spadly do sazby televizních přijímačů, se zvýšila cena zhruba o 15 procent."
Žádný výraznější posun v cenách elektroniky nezaznamenal Jakub Ditrich, výkonný ředitel ze společnosti WideNet, působící v oblasti bezdrátového připojení k internetu.
"Z pohledu firmy se toho moc nezměnilo, protože hardware, který my instalujeme, se kupuje už delší dobu za stabilní ceny, i když se dováží z Tchajwanu. Dříve se na ten hardware uplatňovalo nulové clo, protože se u nás nevyrábí, ale ani po vstupu do EU jsem nezaznamenal nějaké zvýšení ceny. Pokud jde o software, používáme většinou open-sourcové produkty, to znamená, že neplatíme za softwarové licence. Používáme Linux a podobné distribuce."
Takže cenová politika Microsoftu se vás netýká. Zaznamenal jste ale nějakou změnu osobně, jako spotřebitel?
"Já jsem nedávno kupoval nějaká zařízení do domácnosti a trochu jsem srovnával ceny. Nemohu říci, že by ty pohyby byly nějak veliké. Určité zlevnění tam je. Spíše si ale myslím, že v alkoholických nápojích bylo to zlevnění přece jen markantnější."
Zůstaňme ještě u zajímavého fenoménu. Cla na elektroniku asijských výrobců jsou nyní vyšší než před 1. květnem. Přesto se ceny většiny výrobků nikterak nezměnily. Vysvětlení je jednoduché. V dnešní době se velká část asijské elektroniky vyrábí či kompletuje v Evropě. Například firma Sony působí na Slovensku nebo ve Španělsku, v Plzni je zase Panasonic atd. A těchto výrobků se samozřejmě zvýšení cel netýká. V Evropě se na druhé straně nevyrábějí videokamery a zatím třeba ani DVD rekordéry. U těchto výrobků musí proto zákazník počítat s vyšší cenou. Nejde ovšem jen o asijský hardware. Vyššími cly je od vstupu Česka do unie zatížen například i americký software. Například Jiří Grund z českého zastoupení společnosti Microsoft ale říká, že nic dramatického se neděje.
"Pro Microsoft jako firmu se nezměnilo téměř nic. Nicméně pro zákazníky se něco změnilo. V prvních dnech po vstupu Česka do unie došlo k určité harmonizaci cen s EU, ale ta změna nebyla nikterak velká, protože my jsme na evropské úrovni prosadili, že se ceny lokalizovaných produktů, kterých se na českém trhu prodává valná většina, budou harmonizovat v delším časovém období. Proto se po 1. květnu ceny zvýšily jen v rozmezí 0 - 6 procent. U tzv. OEM verzí, což jsou například verze operačního systému Windows, který si zákazník kupuje k novému počítači, se ceny nezvýšily vůbec. Zvýšily se ceny anglických verzí našeho softwaru, protože v EU není možné, aby se na jednotlivých trzích stejná jazyková verze prodávala za jinou cenu."
Jinými slovy Microsoft výrazněji zdražil pouze Windows, která jsou převedena do mezinárodních jazyků. To se týká i jiných produktů Microsoftu, třeba známého kancelářského balíku Office. Čeština ale není mezinárodní jazyk, a tak bude harmonizace probíhat postupně.
"V období následujících dvou let nebo na konci příštích dvou let by ta cenová úroveň měla být srovnatelná, bez ohledu na to, o jakou jazykovou verzi se jedná."
Možná to nakonec ani v příštích letech nebude s těmi cenami tak horké. Před vstupem do Evropské unie se leckde v Česku objevily billboardy americké společnosti Adobe, známé svými programy Photoshop či Akrobat, a z nich mohl mít člověk dojem, že pokud si tyto programy nekoupí ještě před 1. květnem, tak už nikdy, protože budou muset být kvůli clu nekřesťansky drahé. Také Jakub Ditrich ze společnosti WideNet má tuto propagační kampaň ještě v živé paměti.
"Ano, také jsem viděl ty billboardy a celkem mě pobavily. Ono se mluvilo obecně o tom, že software podraží. Ostatně Microsoft ve svých tiskových zprávách také něco takového oznamoval. Tuším minulý týden jsem otevřel nějaký počítačový časopis, kde distributor produktů Adobe oznamoval velké slevy. Nerad bych se někoho dotkl, ale spíše si myslím, že se před 1. květnem jednalo o dobře načasovaný marketingový trik, když společnost Adobe hrozila, že dojde snad až ke 40procentnímu zdražení."
Je vůbec otázkou, jakou perspektivu při tvorbě cen elektroniky a návazných produktů budou mít celní bariéry v delším časovém horizontu.
Jedno je dnes zřejmé. Vstupem do Evropské unie nedošlo v Česku u spotřební elektroniky k žádnému dramatickému vývoji. Celkově ceny zásluhou nižší daně z přidané hodnoty spíše mírně poklesly. U některých drahých výrobků mohlo snížení daně sehrát i výraznější roli. Kvůli členství v unii ale v podstatě padla nákupní turistika. Dříve hodně lidí jezdilo kupovat dražší elektroniku do zahraničí. Na hranici si pak nechávali vracet daň z přidané hodnoty a doma v Česku ji samozřejmě nezaplatili. Některé české firmy si na takových nákupech dokonce založily výhodný byznys. S tím je dnes konec. Daň z přidané hodnoty vám už za nákup v zemi Evropské unie nikdo nevrátí. Ušetřit se snad dá ještě tak v Německu, které má základní sazbu DPH 16 procent. Většina ostatních zemí unie má buď stejnou DPH jako Česko, tedy 19 procent, nebo vyšší, Dánsko a Švédsko třeba 25 procent.
