Češi se velmi neradi stěhují za prací, říká šéf francouzsko-české obchodní komory

22-09-2011

I když český trh je zajímavý hlavně pro podniky z Německa, poměrně výrazně jsou na něm zastoupeny francouzské firmy. V Česku je jich téměř 500 a zaměstnávají asi 100 tisíc lidí. Jde především o průmyslové podniky jako jsou automobilky, najdeme je ale i v oblasti bankovnictví nebo maloobchodu. Naopak na francouzský trh se stále častěji dostávají i české malé i střední podniky. Právě o francouzsko-českých obchodních vztazích bude řeč v dnešní ekonomické rubrice. Připravil ji Jan Charvát.

Jaroslav Hubata-VacekJaroslav Hubata-Vacek Česko-francouzská obchodní výměna za poslední roky neustále zesiluje. Do Francie vyvážíme hlavně strojírenské výrobky a dopravní prostředky, podobný trend dovozu je i z Francie k nám. Situace se ale začíná měnit ve prospěch služeb a špičkových technologií. Pomoci hlavně menším podnikatelům s orientací v cizím prostředí a na novém trhu pomáhá francouzsko-česká obchodní komora. Ta nedávno oslavila patnáct let svého trvání. Dnes sdružuje celkem přes 270 subjektů. Pořádá nejen semináře pro podnikatele, ale hlavně prezentuje firmy v obou zemích a podporuje vzájemnou výměnu. Vývoj komory shrnuje její ředitel Jaroslav Hubata-Vacek.

"Zakládajících členů bylo 52, po těch 15 letech má komora 272 členských firem.Pokud jde o složení, zhruba ze dvou třetin jde o francouzské společnosti. Ta zbylá třetina se dělí tak na polovinu mezi české společnosti a dále potom mezi zahraniční společnosti působící především v oblasti B2B."

Česko-francouzská obchodní výměna se i podle statistik pozvolna vzpamatovává z krizových let. Změna ale není jenom v tom, že firmy víc riskují a investují do vstupu na jiný trh. Předseda komory Constantin Kinský pro Radio Praha shrnul, jaké další změny vidí v obchodní spolupráci.

"Měli jsme vlnu investic, některé velké typu Komerční banka, některé menší nebo úplně malé, směrem z Francie do Čech. První změna je, že české vedení teď už překryje vedení z Francie. Už není tolik expatů z Francie, ale je vidět, že si vybudují úspěšně svoji budoucnost a kariéru, vedou ty firmy. Mají i víc možnost se profilovat do zahraničí, u headquaterů - v centrále - v Paříži, když to nejsou francouzské firmy. Další změna je podpořit české firmy, aby byly úspěšné ve Francii. Tam vidím velký prostor."

Vzájemnému obchodu, hlavně z české strany, brání nedostatečné sebevědomí českých podnikatelů při pronikání na trhy. Může za tím ale stát i nedostatečná podpora výrobku navenek.

"Geneticky jsme zakódováni jako inženýři a posledních padesát let přes sametovou revolucí jsme byli směřováni na výrobu. Tudíž vedení firem velmi často je muž, „výrobák“ a hrdina, který si myslí, že všechno umí. V té výrobě umí mnoho věcí, ale všechno ostatní je zbytečné. Třeba marketing, to jsou taková měkká témata, přece můj produkt je takový, že to někdo musí koupit. A to není pravda. Musíme se naučit ty naše výrobky propagovat a myslet hlavně na toho klienta, na toho zákazníka. a ne na ten produkt. Tam myslím, že spolupráce s Francií může být velmi úspěšná, protože Francie je země, která tradičně klade velkou pozornost na prodej, na marketing, na značku. Mám na mysli nejenom ty luxusní produkty, ale všeobecně."

Francouzští vlastníci podniků mohou podpořit výrobu také tím, že dostatečně propagují výrobek na globálním trhu, kde je obrovská konkurence. Vzájemná spolupráce může věci jenom prospět, myslí si Constantin Kinský.

"Globální firmy vidí svět jako jeden trh. Je nezajímá, jestli ta továrna je tady nebo tam. Je zajímá úroveň služeb a spolehlivost. Myslím, že třeba když vezmeme Letov, ten v tom gigantickém komplexu, kde vyrábí dveře do letadel. Je to super kombinace toho, že my jsme dobří inženýři a francouzská firma, která to vlastní, může přidat ten světový pohled, abychom byli úspěšní u Airbusů, u Boeingů a tak dále. Spolehlivost je myslím velký faktor úspěchu. Sektorově se to může profilovat všude."

Přijetí eura sice není v dnešní době příliš horká otázka, má ale své místo v debatě o obchodních vztazích se zemí, kde se eurem platí. Česko se zavázalo přijmout euro už vstupem do Evropské unie, nyní je tedy vlastně otázky, kdy ho přijme. I podle podnikatelů by to vzájemný byznys zjednodušilo.

"Euro je a musí klíčový faktor našeho dlouhodobého úspěchu. To neznamená, že tam musíme spěchat. Neměli bychom diskutovat o podmínkách, kdy tam půjdeme, s jakým kurzem, co uděláme s naším rozpočtem předtím a tak dále. To je všechno důležité, ale jsou to taktické otázky. Já jsem strategický poradce, vidím to strategickým pohledem. Všechny firmy, všichni podnikatelé se kterými jednáme v česko-francouzské obchodní komoře - nebo já sám jako poradce - tak je jasné, že euro je "mus". Není jenom nutné zlo, je to dobře, je to potřeba. Je to takový paradox v dnešní době - říci že to přinese stabilitu a jistotu. Měna je překážka, když je příliš pohyblivá. Překážka v tom, abychom se věnovali tomu důležitému - a to je výroba úspěšných produktů na export."

Problémy se vstupem na trh jsou vzájemné. Jednou z největších překážek je podle Konstantina Kinského malá mobilita a odvaha firem - a to jak z Čech, tak z Francie.

"Střední a malé české firmy si podle našeho názoru netroufají jít do exportu a je to škoda. Mají na to. Totéž je to u malých firem ve Francii. Kde vidím v Čechách větší překážku, je mobilita pracovníků. Je velmi těžké přesvědčit toho českého profesionála, že by měl tu svojí oblíbenou chatu nebo chalupu nechat pár let, aby si zkusil něco jiného. A to je chyba."

Jazyková bariéra se někomu může zdát nepřekonatelná. Navíc existuje rozšířený názor, že Francouzi mluví velmi špatně anglicky. Pomoci může jazykové vzdělávání nebo ještě lépe nalezení vzájemných partnerů v Česku nebo ve Francii. Platí tedy, že k uplatnění na trhu je třeba umět nutně anglicky nebo francouzsky?

"Je to pravda. Je to důležitější pro Českou republiku, protože jsme menší země. Dělali jsme jeden průzkum u mnoha členů představenstva větších firem po celé střední Evropě, jak si představují střední a východní Evropu za deset let, co to bude chtít. Jedno z těch klíčových poučení je, že pro Českou republiku není angličtina první cizí jazyk. Za deset let bude angličtina náš druhý lokální jazyk. Totéž, jako v Nizozemsku nebo ve Skandinávii. Musíme stoprocentně umět anglicky, jako kdybychom se v Anglii narodili. A při tom ještě třetí jazyk, například němčina nebo ruština, ta je také důležitá. Ale angličtina je při úspěchu klíčová. Tam myslím, že my Češi to umíme lépe než Francouzi."

22-09-2011