Česko usiluje o dohodu s Nomurou

29-09-2005

V červnu jsme si připomínali 5. výročí pádu jedné z největších českých bank, Investiční a Poštovní banky. Jako účet za tento bankrot zůstala všem daňovým poplatníkům fantastická suma asi 130 miliard korun. Mohlo by to ale být ještě horší, pokud stát prohraje mezinárodní arbitráž s japonskou investiční bankou Nomura, bývalým hlavním akcionářem IPB. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

O potížích IPB se dlouho mluvilo jen šeptem. V polovině června ale vypukla panika. Během tří dnů si lidé vybrali z banky neuvěřitelných 23 miliard korun. Takový nápor střadatelů by nepřežila ve zdraví žádná banka. IPB přitom spravovala přes tři miliony individuálních účtů a navíc účty velkého množství významných firem a institucí, jako například Fondu národního majetku či Všeobecné zdravotní pojišťovny. Její neřízený bankrot by dramaticky otřásl celou zemí.

"Zájmem této vlády je pomoci střadatelům, nikoli akcionářům, nikoli vlastníkům."

Řekl tehdejší premiér Miloš Zeman. 16. června roku 2000 v pravé poledne vtrhli do třetího největšího peněžního ústavu v zemi po zuby ozbrojení maskovaní policisté ze speciální protiteroristické jednotky. Skoro to vypadalo jako by se tam měl konat celosvětový sjezd mafiánský kmotrů. Policisté ale pouze doprovázeli člověka, který měl v bance začít vykonávat nucenou správu, o které rozhodla Česká národní banka a na nočním tajném zasedání vláda.

Miloš Zeman, foto: AutorMiloš Zeman, foto: Autor "Jsme povinni zabránit jakýkoliv případným pokusům o vytunelování této banky."

Uvedl Miloš Zeman. Pár hodin nato přestala Investiční a Poštovní banka de facto existovat. Spolkla ji, opět se souhlasem vlády a národní banky, Československá obchodní banka se svým majoritním vlastníkem belgickou finanční skupinou KBC. Když pominul první šok z bleskurychle provedené akce, zazněl téměř ze všech stran silný potlesk. Prezident Václav Havel veřejně pochválil vládu i Českou národní banku.

"Věřím, že by toto mohl být takový základní a veledůležitý krok k jakémusi ozdravění toho ekonomického prostředí."

Pozitivní hodnocení přišlo i z finančního srdce Evropy, z Londýna. Nespokojeni byli samozřejmě akcionáři IPB, především její majoritní vlastník japonská Nomura. A hluboce nespokojena byla také ODS. Ta označila nucenou správu IPB a její následné převzetí Československou obchodní bankou za loupež. Podle tehdejšího šéfa ODS Václava Klause neměla celá akce odůvodnění.

"Já jsem stoprocentně přesvědčen o tom, že IPB mohla existovat dál. To, zda byla bankou geniální nebo méně geniální, zda měla lepší či horší úvěry, to je věc úplně jiná."

Ještě před zásahem Česká národní banka údajně při hloubkové kontrole zjistila, že IPB chybí minimálně 40 miliard korun na rezervách, že manažéři banky přeceňovali její aktiva a nedobytné úvěry vydávali za bezproblémové. Hovořilo se o tunelování banky. Podle ministerstva financí bylo v IPB 70 procent špatných úvěrů. Tyto špatné úvěry v rozsahu zhruba 170 miliard byly následně převedeny do státní Konsolidační agentury. Čistá ztráta, která nakonec zůstala k zaplacení státu, rozumějme daňovým poplatníkům, činí skoro 130 miliard korun. Ve hře jsou ale další desítky miliard. Stát se totiž soudí s někdejším vlastníkem IPB japonskou bankou Nomura. Vedou se vlastně dva spory. V jednom žádá Nomura odškodné 40 miliard korun za zmařenou investici, ve druhém naopak Česko žaluje Nomuru za škody, které státu způsobila. Ty škody odhaduje stát na 263 miliard korun. Arbitrážní řízení se už chýlí do finále. Ministr financí Bohuslav Sobotka ale nevylučuje, že obě žaloby by mohly být řešeny vzájemnou dohodou.

Ministr financí Bohuslav Sobotka, foto: AutorMinistr financí Bohuslav Sobotka, foto: Autor "Jednání s Nomurou o alternativě k arbitrážím byla zahájena už v době, kdy byl premiérem Vladimír Špidla, a pokračují do dnešních dnů. V tuto chvíli máme na stole dohodu, která podle mého názoru může vést k tomu, že se dohodneme ještě před tím, než začnou padat jednotlivé arbitrážní výroky."

Sporů, které vyvolala žaloba Nomury na český stát v roce 2001, je ale daleko víc. Je do nich vtažena i Československá obchodní banka a Česká národní banka. A stát tyto spory stojí už teď velké peníze. Od roku 2001 vynaložila Česká republika na právní zastoupení asi 350 miliónů korun. Proto je zájem na dohodě.

"Dnes je těch sporů velké množství. Utrácíme hodně peněz za právníky na všech stranách. Snažíme se najít takové řešení, při kterém by ani jedna strana nebyla poškozena a pro Českou republiku by to znamenalo jistotu v oblasti financí, protože nároky, které jsou vůči nám vznášeny, jsou enormní. Naše nároky jsou rovněž enormní. Naším cílem je zabránit tomu, aby Česká republika byla v budoucnosti jakýmkoliv způsobem poškozena. Jestli se dokážeme dohodnout, to nezáleží jenom na postoji ministerstva financí a Nomury. Důležitý bude také postoj Československé obchodní banky, která vede některé spory."

Logicky se nabízí otázka. Má snad Česká republika obavu, že by probíhající arbitrážní řízení nemusela vyhrát?

Tomáš Ježek, foto: AutorTomáš Ježek, foto: Autor "Česká republika má s arbitrážemi různé zkušenosti. Některé arbitráže jsme vyhráli. Jednu významnou arbitráž jsme před třemi lety prohráli. Mezinárodní arbitráž tohoto typu je velmi nejistá. Navíc existuje určitý časový posun mezi arbitráží, ve které Nomura žaluje Českou republiku a tou, ve které Česká republika žaluje Nomuru. Ta rozhodnutí se tedy budou odehrávat v různých časech. Já si myslím, že dohoda je alternativa vůči tomu nechat rozhodnout arbitry. Rozhodnutí arbitrů jsou velmi obtížně predikovatelná, nikdo vám dnes nedá se stoprocentní jistotou nějakou prognózu o tom, jak tato arbitráž může dopadnout. Já se domnívám, že pro stát je vždy lepší jistý vývoj a jistá budoucnost než nejistota."

A nakonec jedna zásadní otázka. Byl před pěti lety zásah v IPB opravdu nutný? Názory na to se stále diametrálně různí. Všichni bývalí členové nejvyššího vedení IPB svorně popírají, že existoval důvod k uvalení nucené správy. A nikdo z nich nechce ani náznakem připustit, že by hospodaření banky pod jejich vedením bylo špatné, natož katastrofální. Parlamentní vyšetřovací komise zase konstatovala, že smlouvy o bleskovém předání IPB byly jednostranně výhodné pro Československou obchodní banku. Za zcela správný považuje zásah nadále ministerstvo financí i Česká národní banka. Někdejší ministr privatizace a šéf Fondu národního majetku Tomáš Ježek tvrdí, že se stala jediná chyba. Příliš se otálelo se zásahem. Už řadu let se také zkoumá otázka trestní odpovědnosti za krach IPB. Zatím nebyl nikdo potrestán. Neproběhl ani žádný soud s bývalými manažéry. Ti z tohoto faktu vyvozují jasný závěr: jsme nevinní. Členové někdejšího bankovního dozoru České národní banky naopak tvrdí, že nikdo nesedí za mřížemi, protože justice pracuje pomalu.

29-09-2005