Exportéři pošilhávají za hranice Evropy

04-03-2004

Česko vstoupí zanedlouho do Evropské unie. S unijními trhy je už také domácí ekonomika pevně svázána. To ale přirozeně neznamená, že by se čeští výrobci neměli poohlížet i po jiných trzích či vracet se tam, kde už jsme kdysi byli jako doma. A právě o tom pojednává dnešní ekonomická rubrika, kterou připravil Zdeněk Vališ.

Zahraniční obchod České republiky zaznamenal v lednu schodek ve výši 224 miliónů korun, což je nejlepší výsledek od roku 1995. Generální ředitel agentury CzechTrade Martin Tlapa v něm vidí potvrzení faktu, že čeští exportéři dokázali upevňovat své pozice na trzích Evropské unie. A to i přes "obtížnou hospodářskou situaci západoevropských ekonomik". Jiní ekonomové hodnotí zveřejněný výsledek střízlivěji. Třeba proto, že lednová čísla většinou nebývají pro vývoj v dalších měsících určující. Ať tak či onak, spokojit se do budoucna jenom s budováním exportních pozic na unijních trzích by bylo hodně krátkozraké. Podle prezidenta Hospodářské komory České republiky Jaromíra Drábka to samozřejmě vědí sami podnikatelé.

"Ta vlna zaměření se s velkou vehemencí pouze na západoevropské trhy, která byla v první polovině devadesátých let, je už pryč. Dnes každý, kdo vidí trochu dopředu, se snaží maximálně rozšiřovat své aktivity právě na trhy mimo Evropskou unii. Tam jsou skutečně velké příležitosti a je to záležitost takových velkých trhů, jako je Čína nebo Indie, které jsou srovnatelné s celým trhem Evropské unie."

Většina mimoevropských trhů, po kterých dnes pošilhávají české firmy, nepatří k těm zcela neznámým. Naopak, leckde bývalo někdejší Československo docela dobře zavedené a nešlo přitom jen o aktivity spojené s vývozem zbraní nebo o dodávky zboží a zařízení nesolventním režimům. Jak řekl Radiu Praha ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, tyto trhy jsme ztratili z velké části naší vinou a vláda se nyní snaží alespoň něco napravit.

Milan Urban, foto: ČTKMilan Urban, foto: ČTK "My jsme v devadesátých letech přišli o tyto trhy nebo jsme obchod s nimi velmi oslabili. Byla to podle mého názoru naše chyba. V současné době se snažíme vrátit do těchto zemí. Vláda bude plně podporovat teritoria, která odpovídají našim mezinárodním vztahům, kde nejsou žádné konflikty z hlediska diplomacie. Snažíme se vytvořit podmínky pro to, aby se obchod s neevropskými zeměmi výrazně posílil, aby se vrátila ta původní dynamika."

Našlo by se samozřejmě více příčin, proč Česko ztratilo mnohé mimoevropské trhy. Kromě nezbytné transformace ekonomik sehrály svou roli také politicky naivní představy o fungování světa po zhroucení komunismu, stejně jako neodůvodněné sebevědomí typu: Česko je tak dobré, že si vystačí pouze v klubu nejvyspělejších západních zemí. Byla zde rovněž snaha striktně uplatňovat učebnicový ekonomický liberalismus, který zavrhuje jakékoli formy státní pomoci. Kvůli tomu došlo například ke zrušení zavedených obchodních oddělení a misí při zastupitelských úřadech v mnoha zemích světa. Systém obchodních radů na velvyslanectvích se začal obnovovat až v roce 1998, tedy po pádu Klausovy vlády. Vláda nyní podle ministra Urbana hodlá posílit tzv. ekonomickou diplomacii. Přeloženo do normálního jazyka to v podstatě znamená, že premiér i ministr průmyslu a obchodu by měli více cestovat. Příspěvků státu k aktivnější podpoře exportu je ale víc.

"Chceme posílit roli obchodních radů. Tam, kde nemáme obchodní oddělení, chceme je zřídit na zastupitelských úřadech. Chceme také rozšířit pobočky CzechTradu, tedy agentury Ministerstva průmyslu a obchodu, která by měla už napojit konkrétní podnikatele. Také jsme schválili ve vládě nový projekt financování exportu prostřednictvím České exportní banky a EGAPu, a to tak, aby naše výrobky, které jsou jistě kvalitní, byly doprovázeny konkurenceschopnými modely financování. Ten model už existuje, je členěn podle jednotlivých teritorií a produktů, chceme jít i na větší riziko z hlediska zákazníka a chceme pojišťovat i nižší obchodní objemy."

Když mluví politici a podnikatelé o neevropských trzích, většinou neopomenou jmenovat především dvě asijské země - Indii a Čínu. Prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek připomíná, že jde o trhy srovnatelné s celou Evropskou unií. Ministr Milan Urban zase uvádí, že česká vláda ve vztahu k Číně netrpí žádnými ideologickými předsudky.

"Do Číny se valí mnoho světových investic. My jsme poměrně malé země na to, abychom si mohli troufnout na nějaké velké projekty v Číně. Já jsem ale teď jednal s německým ministrem hospodářství o možnosti společné cesty do Číny, o možnosti společných investic, a zdá se, že by se brzy mohly narodit zajímavé projekty."

Vyklízení pozic na neevropských trzích začátkem devadesátých let ale nepostihlo všechny české firmy. Taková pražská společnost Škodaexport konkrétně z Indie nikdy necouvla a svou současnou úspěšnost potvrdila například před třemi týdny podpisem kontraktu na rekonstrukci tepelné elektrárny Ennore. Generální ředitel Škodaexportu Jaroslav Hubáček považuje uzavření kontraktu za 15 miliónů dolarů za významné vítězství své firmy.

"My jsme tento kontrakt dostali, přestože našim největším soupeřem byla místní indická firma BHEL, což je gigant, který má obrat v řádech biliónů dolarů, čili nesrovnatelný s námi. Je víceméně i protěžován státními podniky - a náš klient je státní podnik. Přesto jsme tento kontrakt dostali. Opět je významné, že Škodaexport ukázal, že je plně konkurenceschopný. Myslím si, že je to opět dobrý signál vyslaný místním investorům."

A nejen jim. Pozice Škodaexportu na indickém trhu představuje výzvu pro jiné české exportéry. Dá se samozřejmě namítnout, že příklad Škodaexportu není příliš korektní. Vždyť firma je v Indii známa už několik desetiletí. V jiném postavení, když se začne ucházet o zakázku, ale bude nová, neznámá česká firma. Jenže faktem také je, že z někdejšího Škodaexportu, podniku zahraničního obchodu, zbyl jenom název. Jak potvrdil Radiu Praha Jaroslav Hubáček, aby zůstala firma nadále úspěšná musela se změnit.

"Tenkrát jsme pouze zabezpečovali obchodní činnost. Dnes jsme schopni zabezpečit projekt po všech stránkách, tedy i po stránce technické. To je ten hlavní rozdíl. Nejsme technicky závislí na jiných organizacích. To je také důvod, proč Škodaexport přežil. Jinak by právo na život neměl."

Univerzální recept pro návrat na mimoevropské trhy přirozeně neexistuje. Některé firmy si dokáží poradit samy. Jiné, a těch bude zřejmě většina, jistě přivítají aktivnější politiku státu při podpoře exportu. Tu ostatně provádějí všechny vyspělé země.

04-03-2004