Mertlík oceňuje růst, ale také doporučuje zůstat pevně nohama na zemi

0:00
/
0:00

Česká ekonomika je dnes zřejmě v nejlepší kondici ve své dosavadní historii. Statistici udělali vládě velkou radost, když minulý týden oznámili, že bohatství země rostlo ve druhém čtvrtletí až o 5,1 procenta. Česko se opět dostalo do čela pelotonu středoevropských zemí, kde už bylo v polovině devadesátých let. Dnes je ale ekonomický růst podle odborníků zdravější než tehdy. Více už se dozvíte od Zdeňka Vališe.

Vývoj ekonomiky v tomto roce zatím překonává podle odborníků nejoptimističtější prognózy. To potvrdil Radiu Praha i hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík, někdejší ministr financí.

"Překvapila nás výše růstu. My jsme očekávali silný růst, náš odhad byl 4,8 procenta. Výsledek o tři desetiny procentního bodu vyšší je lepší, než očekával kdokoliv na trhu. Rozhodujícím tahounem pohybu byl export. Jakkoli byly známy velmi dobré výsledky obchodní bilance, tak ten statistický efekt do růstu hrubého domácího produktu jako celku byl ještě větší, než jsme očekávali."

Naposledy rostla ekonomika tak rychle v roce 1996 za vlády Václava Klause. Za pár měsíců pak přišlo hořké vystřízlivění, tzv. úsporné balíčky a strmý pád dolů. Následná hospodářská krize a recese, trvaly skoro čtyři roky. Nemůže se situace opakovat? Odborníci vesměs uvádějí, že dnešní a tehdejší dobu nelze srovnávat. Rovněž Pavel Mertlík připomíná, že ekonomický vývoj tehdy a dnes se zásadně liší.

Foto: Štěpánka Budková,  Radio Prague International
"Jak už jsem řekl, základem faktorem růstu je v současnosti kladná obchodní bilance, převaha exportu nad dovozem.V letech 1995 a1996 naopak Česká republika výrazně více dovážela než vyvážela. Platební a obchodní bilance se rychle zhoršovaly. A to proto, že rostla rychle domácí soukromá spotřeba, která byla především uspokojována výrobky z dovozu. Dnes roste soukromá spotřeba jen velmi mírně, konkrétně na tom současném růstu se podílela zhruba dvěma procenty. Rychleji než spotřeba ale rostou investice. Ten růst je tedy v současnosti zdravý, je tažen zahraničím obchodem a investicemi. Mírně ho podporuje velmi uměřený růst příjmů domácností. Z pohledu občanů by samozřejmě bylo mnohem příjemnější, kdyby mzdy rostly ještě rychleji, ale to by mohlo právě přinést špatné národohospodářské efekty, jako v v roce 1996."

Co bylo vlastně hlavní příčinou tehdejší špatné ekonomické situace? V druhé polovině devadesátých let se výrazně projevoval efekt kuponové privatizace a také naturálních restitucí. Velká část z několika miliónů drobných akcionářů a také restituentů nově získaný majetek neinvestovala, ale hned prodala a získané peníze použila na osobní spotřebu. Byl to v ekonomice takový jednorázový impuls velké spotřební vlny. Ten byl umocněn skutečností, že český průmysl na ni nebyl připravený. Neuměl odpovědět na prudce zvýšenou poptávku nabídkou atraktivního zboží, takže se spotřební zboží muselo dovézt ze zahraničí. Tím vznikla ohromná nerovnováha obchodní a platební bilance státu. A tím také bylo "zaděláno" na následné velké problémy. Dnes, jak uvádí Pavel Mertlík, je Česko v úplně jiné situaci.

Foto: Evropská komise
"Samozřejmě také dovážíme hodně spotřebního zboží, ale naše ekonomika je dnes schopna ještě více zboží vyvézt, být atraktivní pro odběratele ve světě."

Exportní výkonnost ekonomiky je pro odborníky příjemným překvapením. Českým výrobkům s vysokou přidanou hodnotou se daří na zahraničních trzích, a to dokonce navzdory silné koruně. Mnozí odborníci ale poukazují na ještě jeden fenomén. Skoro je šokuje růst průmyslové výroby. Ta v červenci meziročně vzrostla o více než 11 procent. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban podotkl, že "průmysl roste téměř nepřetržitě už 69 měsíců po sobě, což nemá v historii Česka obdoby. Analytička Markéta Šichtařová ze společnosti Next Finance v této souvislosti v deníku Právo upozornila na to, že vývoj průmyslu je u nás neobyčejný. Česko je totiž jednou z mála rozvinutých zemí, kde průmysl ve srovnání se službami získává v ekonomice stále větší podíl. Pavel Mertlík ale říká, že nelze proti sobě stavět průmysl a služby a uvádí jako příklad Německo.

"I přes některé problémy, je to v současnosti nejlépe exportující ekonomika světa. Rozhodující částí německých exportů jsou stále tradiční průmyslové výrobky, popřípadě návrhy těch výrobků. Všechny firmy jako Siemens, Bosch atd., které tvoří jádro exportních schopností Německa, to jsou tradiční průmyslové firmy. Ne každá vyspělá země došla ve směřování ke službám tak daleko jako Velká Británie. To je zase druhý extrém, kdy Londýn, jako světové centrum finančních služeb, produkuje rozhodující část britského exportu."

Podle Mertlíka je Česko velmi podobné Německu, třeba i svou vzdělanostní strukturou. Máme také tradici speciálních odvětví, především strojírenství či elektrotechniky, ve kterých jsme velice konkurenceschopní.

"Bylo by nesmyslné tato odvětví nerozvíjet. Pak je pochopitelné, že podíl průmyslu na hrubém domácím produktu je větší, než v zemích, které takovou tradici nemají."

Na druhé straně je ale třeba také vidět, že i v Česku dochází k rychlému rozvoji služeb.

Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban,  foto: Autor
"Je nutné upozornit i na to, čeho si veřejnost tolik nevšimla. V letošním roce máme každý měsíc kladnou bilanci obchodu se službami. Více služeb tedy vyvážíme, než dovážíme. Takže i služby se ve zvýšené míře připojují k rychlému tempu růstu hrubého domácího produktu."

Zveřejněné výsledky vývoje české ekonomiky vyvolaly euforickou vlnu, které podlehli i někteří dosud skeptičtí komentátoři. Nadšení panuje samozřejmě ve vládních kruzích. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban dokonce vyhlásil, že "naše ekonomika je tygr, který se dostal z klece". Označení Česka za ekonomického tygra - přinejmenším ve středoevropském regionu - ale zaznělo i z jiných stran. Hlavní ekonom Raiffeisenbank a exministr Pavel Mertlík však nedoporučuje vznášet se v oblacích a zůstat raději nohama na pevné zemi.

"Tygři u nás nikdy nežili, nanejvýš tak rys nebo kočka divoká. Na druhé straně si musíme uvědomit, že jsme stále zemí, jejíž hrubý domácí produkt na hlavu v přepočtu podle parity kupní síly je na nějakých 63 procentech průměru eurozóny. Už ze statistických důvodů je zřejmé, že v zemi, která má nižší srovnávací základnu, dochází k růstu jednodušeji. Pro vyspělejší země je růst složitější, obvykle proto dosahují nižší tempa růstu. Naše úspěchy jsou, myslím, mimořádné zejména v tom smyslu, že prožíváme docela vzácnou kombinaci rychlého růstu a poměrně nízké inflace, pod dvěma procenty, snižují se deficit veřejných financí, v loňském roce byl přesně na úrovni tří procent HDP, změnila se obchodní bilance, ze setrvalého jevu mírně deficitní bilance jsme dnes v plusu. To je tedy souhra velmi příznivé hospodářské dynamiky a zároveň vnější i vnitřní rovnováhy ekonomiky. Takový stav ale obvykle netrvá příliš dlouho. Dříve nebo později dojde k určitému narušení rovnováh a také ke snížení tempa růstu. Tím nechci strašit, jenom říkám, že toto období je svým způsobem mimořádné. A přestože věřím, že česká ekonomika má před sebou dobrou perspektivu, tak taková dobrá souhra všech faktorů je skutečně vzácná a asi nebude trvat déle než rok nebo dva."