Mrzutá politická záležitost

Foto: Evropska komise

Jak známo, kvůli majetkovým požadavkům zablokovalo Lichtenštejnsko minulý týden přijetí Česka do Evropského hospodářského prostoru. Podle politiků i hospodářských odborníků to ale nebude mít žádný velký ekonomický dopad. Blíže už k tomu Zdeněk Vališ..

Foto: Evropska komise
Problémy s Lichtenštejnskem se táhnou už od vzniku Československa v roce 1918. Vztahy byly vždy na bodu mrazu. Obě země se ani diplomaticky neuznávají. Do tohoto kontextu spadá i současná lichtenštejnská obstrukce se zablokováním přijetí Česka do Evropského hospodářského prostoru. Pro Prahu je to mrzutá věc především z politického hlediska. Pokud totiž Vaduz nezmění svůj postoj, nezačnou od 1. května příštího roku platit pravidla Evropského hospodářského prostoru kromě Česka ani pro ostatních devět nových členů Evropské unie. Přesněji řečeno, tato pravidla nebudou platit s tou částí Evropského hospodářského prostoru, která je mimo Evropskou unii. To znamená s Lichtenštejnskem, Norskem a Islandem. Podle premiéra Vladimíra Špidly se dál povedou jednání.

"Je to součást diplomatického vyjednávání, které neskončilo. To zablokování není nijak zvlášť pozoruhodné, ani významné, ale bylo by lepší, kdyby k němu nedošlo. Budeme dál jednat a jsem přesvědčen, že Lichtenštejnsko nakonec podepíše."

V postoji k lichtenštejnským požadavkům je česká politická scéna vzácně jednotná. Tento postoj v podstatě shrnuje komunistický poslanec Miroslav Ransdorf.

"Já si myslím, že především Lichtenštejnsko samo nahlédne zbytečnost svého počínání. Kdyby byla dobrá vůle z lichtenštejnské strany, tak ty vztahy mezi oběma zeměmi už dávno mohly být normální. Naše země se nikdy nevrátí před rok 1918, ani před rok 1945."

Přenechme ale politikům, co jejich jest. Mezi ekonomickými odborníky nevyvolalo zmrazení smlouvy o přistoupení Česka do Evropského hospodářského prostoru žádný větší rozruch. Všichni se shodují v názoru, že na tuzemskou ekonomiku by to nemělo mít nějaký výraznější dopad. Ekonomové zároveň připomínají, že lichtenštejnská blokáda neznamená samozřejmě žádnou překážku vstupu Česka do Evropské unie. Pro šéfa vládní Agentury na podporu obchodu Martina Tlapu je ovšem už z titulu jeho funkce nepříjemná jakákoliv překážka v obchodní výměně.

"Je škoda, že nedošlo k dohodě. A to ze dvou důvodů. Jednak nevyužijeme všechny výhody, které můžeme mít ze vstupu do Evropské unie s těmi třemi zeměmi, to znamená, že tam mohou ještě přetrvávat určité bariéry a bude to problém pro naše podnikatele, že budou mít s těmi zeměmi jiný obchodní režim. Stručně řečeno bude více byrokracie. Jednak je to možná malinko špatný signál o tom, že Česko nemá vypořádány majetkové vztahy a to je špatná zpráva pro investory v České republice. Z tohoto hlediska by bylo dobré, kdyby se nám podařilo dohodu co nejdříve ukončit, abychom mohli využít všech výhod z celého Evropského hospodářského prostoru."

Ostatní analytici ale vesměs tvrdí, že vzniklá komplikace nepřinese české ekonomice žádná rizika. Svůj názor opírají o fakt, že do zemí Evropského hospodářského prostoru, jež nejsou členy Evropské unie, tedy do Norska, Lichtenštejnska a Islandu míří jen o málo více než půl procenta českého vývozu. To si ostatně uvědomují i zahraniční investoři, takže ani z této strany prý není nutné se obávat dopadů do ekonomiky či finančních trhů. Martin Tlapa připouští, že oproti současnému stavu se v obchodních pravidlech se zmíněnými třemi zeměmi nic nezmění. Dál budou ale pokračovat některé byrokratické průtahy. Je to škoda především v případě Norska.

"U průmyslového zboží je už v podstatě dnes s těmi třemi zeměmi domluven bezcelní obchod. Překážky tedy mohou být spíše technického rázu, ztíží to možná doprovodné operace při vývozu. To znamená vyřizování dokumentů, technických povolení apod. My ale má dnes docela nadějně nastartován vývoz do Norska, kam hodně vyvážíme například automobily Škoda. Právě to, že nevyužijeme výhod Evropského hospodářského prostoru ve všech komoditách a směrech, je maličko negativní zprávou pro naše vývozce."

Politici i odborníci soudí, že celý problém se nakonec podaří uspokojivě vyřešit diplomatickým tlakem Evropské unie na Lichtenštejnsko, i když není členem unie. Včasné nevyřešení této reálně episodní, leč trapné záležitosti by prý diskreditovalo především politiku Bruselu. Stejný názor má i Martin Tlapa.

"Já myslím, že zájmem Evropské unie bude co nejdříve ten spor urovnat, protože právě ta idea evropského trhu je založena tom, že využívá velikosti celé Evropy, celého hospodářského prostoru."

Předpokládá se, že rovněž Norsko a Island budou působit na Lichtenštejnsko, aby změnilo svůj postoj. Co když ale diplomatický tlak na Vaduz nebude mít žádoucí efekt? Česká republika, jak už bylo řečeno, couvnout nehodlá a ani nemůže. Řešením by pak třeba mohla být i alternativa, kterou zastává například Ivo Šlosarčík z Institutu pro evropskou politiku.

"Česká republika nemá žádný formální, opravný prostředek, kterým by mohla přinutit Lichtenštejnsko k podpisu smlouvy. Čili existuje určitá teoretická možnost k podpisu jakési asymetrické dohody, v níž by byl zaveden zvláštní režim mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem, kdy by se Česká republika stala členem Evropského hospodářského prostoru, ale ne vůči Lichtenštejnsku."

Nezbývá než věřit, že k této teoreticky schůdné možnosti nebude muset dojít.