Vlády hledají recepty na konkurenceschopnost, ale zatím bezúspěšně

29-12-2011

Co dělat, aby Česká republika uspěla v mezinárodní konkurenci? Tuto otázku si kladou vlády, ekonomové i podnikatelé už delší dobu. Aktuální je především po nástupu takzvané ekonomické krize, která se projevuje například ztrátou vývozních trhů i tím, že lidé mají tendenci šetřit a méně utrácet. Lék na vylepšení konkurenceschopnosti ale zatím nikdo nemá. Některé návrhy nabídla ekonomická konference Rádia Česko, jejíž nejzajímavější pasáže přináší ekonomická rubrika.

Celá řada médií i politiků v poslední době zmiňuje slovo konkurenceschopnost. Pod tímto termínem někteří rozumí schopnost státu konkurovat na zahraničních trzích výrobkům z jiných zemí - a to buď cenou, nebo kvalitou. Samotný pojem ale zahrnuje i faktory jako nezaměstnanost, infrastrukturu nebo kvalitu podnikatelského sektoru. Důležitý je i výkon státní správy, která by měla fungovat a poskytovat kvalitní služby občanům. Žebříček konkurenceschopnosti jednotlivých států vydává každoročně Světové ekonomické fórum. Česká republika si v hodnocení zatím nevede nijak špatně, zdůraznil na ekonomické konferenci Rádia Česko viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

"Když ho sledujete, tak zjistíte, že nejsme někde úplně na dně, to znamená, že není ten obrázek potřeba malovat příliš černě nebo propadat pesimismu. Pohybujeme se někde kolem toho 36. místa. Nicméně ten trend je velmi negativní. V podstatě v posledních dvou nebo třech letech se každý rok se propadáme o několik příček dolů."

Česká republika se ale i přesto umístila nejlépe ze zemí Visegrádské čtyřky. Za sebou těsně nechala jak Polsko, tak i Maďarsko, Slovensko se dokonce pohybuje kolem 69. místa. Podle Světového ekonomického fóra má Česko kvalitní odborníky, ale nepříliš kvalitní úřady a také špatnou regulaci podnikatelského prostředí. Ta je horší než třeba v Bulharsku nebo Itálii. Celkový výhled je ale podle Radka Špicara pozitivní.

"Česká republika je stále poměrně stabilní zemí z pohledu makroekonomického. Platilo to ještě před krizí, teď se to samozřejmě velmi radikálně mění, tak jak se mění situace v celé eurozóně. Jsme stabilní zemí z politického pohledu. Stále se ještě můžeme do jisté míry - byť ta míra se neustále snižuje - spolehnout na konkurenční výhodu celkem levné pracovní síly, především v porovnání se západní Evropou. To ale určitě není něco, na čem bychom měli postavit naší budoucí konkurenceschopnost. Navíc ten prostor pro využití této výhody se neustále zmenšuje. Co nám ale nikdo nevezme, je naše geografická poloha, ta je velmi významná. Nikoli proto, abychom sem lákali výrobu s vyšší přidanou hodnotou a výzkumné ústavy, ale pro zakládání logistických center a výrobu, která zásobuje z České republiky trhy, a od nás je to lepší než kde jinde."

Poměrně dobrá je česká infrastruktura, která je v první čtyřicítce nejkvalitnějších. I tak ale zdaleka nedosahuje hodnoty Hong Kongu, který v této kategorii zvítězil. Na druhém místě skončilo víceméně podle očekávání Německo.

"Infrastruktura, přestože na ni i my jako zástupci průmyslu velmi často žehráme, není vůbec špatná. Je to důležitá součást konkurenceschopnosti jednotlivých států. Přestože u nás například některé formy jako kombinovaná doprava nebo páteřní síť napojená na všechna logistická centra v Evropě příliš nefunguje, tak jsme na tom stále ještě velmi dobře."

Velmi dobrou úroveň si drží odborná kvalifikace Čechů, která je celkově čtyřiadvacátá na světě. Chybí ale technické obory, což je slabým místem nejen v českém prostředí, ale i evropském.

"Jsme na průmyslu závislá ekonomika. Průmysl potřebuje techniky, potřebuje absolventy přírodních věd, a těch se na trhu práce bohužel nedostává. Není to čistě český problém, je to řekl bych celoevropský problém. Potom se ale nesmíme divit, že na tyto obory, které skutečně zaměstnavatelé potřebují a které nejsou "sexy", ekonomika reaguje negativně. Podíváte-li se do takových zemí jako Indie a Čína, tak pochopíte, že tohle je právě obrovská výhoda, kterou ony mají."

Do konkurenceschopnosti spadá i celá problematika zahraničního obchodu. Českým exportérům se, jak se zdá, začíná pomalu dařit. V říjnu letošního roku totiž výrazně vzrostl objem exportu. Zlepšení hlásí i jednotlivé firmy. Jeho bilance podle údajů přeshraniční statistiky dosáhla přebytku 25,5 miliardy korun, což je vůbec nejvíc v historii. Vývoz se také ve srovnání s loňským říjnem zvýšil o necelých deset procent. Bolavým místem je ale podle analytika a ekonoma institutu CERGE-EI Viléma Semeráka přílišná závislost exportu na zemích Evropské unie.

"Jsme extrémně závislí na Evropské unii. Zhruba 85 procent českých exportů končí na trzích Evropské unie, dominantní část v Německu. Současně jsme velice výrazně zaměřeni na průmyslové výrobky, zejména zpracovatelský průmysl a na výrobky, které se dají označit jako středně vyspělé. Všechno toto do značné míry způsobilo, že jsme spadli do finanční krize, když poklesla evropská poptávka po našich výrobcích."

Ivan JuklIvan Jukl Nejlepší exportéry se přitom snaží oceňovat tradiční soutěž exportér roku. Letos byla za vítěze vyhlášena podobně jako v minulých ročnících Škoda auto, kterou vlastní německá skupina Volkswagen group, na dalších místech se umístily společnosti jako Panasonic nebo počítačová firma Foxconn. Jak řekl generální ředitel agentury CzechTrade Ivan Jukl, i řada méně známých českých firem má velmi kvalitní výrobky.

"Těch případů určitě existuje mnoho. Kdybych to vzal pouze jenom podle klientů CzechTradu, máme naprosto fantastické firmy. Určitě jste o nich slyšeli, je to třeba Borcat. Když si sednete ve vlaku na sedadlo, bude to určitě jejich značka. Když si ženy sednou do gynekologického křesla, bude to v ČR Borcat. Je to něco jako mercedes na sezení. Je to firma, která dokázala vyvážit paradox mezi pevností a hmotností."

Návrh strategie konkurenceschopnosti na jaře letošního roku předložila Národní ekonomická rada vlády. Navrhla nejen obecné zásady ale i řadu konkrétních opatření. Zefektivnit by se podle NERVu mělo školství, které nabírá stále méně kvalitní pracovníky, zejména kvůli nízkým platům. Na podzim letošního roku vláda vyhlásila ambiciózní cíl dostat Česko do první dvacítky nejkonkurenceschopnějších zemí světa. V návrhu zmiňuje některé body NERVu, zvětšit se musí třeba i počet míst ve školkách. Analytik Vilém Semerák si ale myslí, že sama strategie někdy nepomůže.

" Jakákoliv velká strategie v situaci, kdy nemáme efektivní státní správu a kdy je naše rozhodování zatíženo korupcí, nebude úspěšná. Fondy budou využity neefektivně, dost často skončí tam, kde by vůbec být neměly, bez motivace firem nikdy růst nenastartujeme."

Podobný názor sdílí i Radek Špicar.

"Je to opravdu klíčová věc. Co si máme představit pod kvalitou institucí? To zda je státní správa kvalitní nebo nekvalitní, jaké připravuje zákony, co to pro byznys znamená, jak dlouhé jsou ty adaptační doby, jak často se mění daňový systém a tak dále. Je to vymahatelnost práva, která je u nás katastrofální. Skutečně už dlouho je bariérou pro příliv zahraničních investic. Nutí také některé české podniky, aby se registrovaly v zahraničí nebo odcházely."

29-12-2011