Zlatá strouhanka se Zlatým klasem

09-09-2004

Na letošní mezinárodní výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích získala v kategorii Potravinářství a zpracovatelský průmysl nejprestižnější ocenění Zlatý klas českobudějovická firma Pekast. A získala ho za výrobek, který je zcela běžný a vcelku nezajímavý. Tedy na první pohled. O něm i o samotné firmě se ale dozvíte více v dnešní ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.

Alois Štefka, foto: AutorAlois Štefka, foto: Autor Není snad v klasické české kuchyni nic fádnějšího než strouhanka. Přiznám se proto, že jsem na letošní výstavě Země živitelka dost užasle zíral na výsledkovou listinu soutěže o Zlatý klas, kde jsem se dočetl, že tuto prestižní cenu získala Zlatá strouhanka českobudějovické firmy Pekast. Co může být, proboha, na strouhance tak světoborného? Ředitele a majitele firmy Aloise Štefku ale má otázka nezaskočila.

"Je to neuvěřitelné, ale nám se skutečně podařilo vyřešit velmi zajímavou věc. Strouhanku si každý představuje tak, že si doma nastrouhá ztvrdlé rohlíky a pak s ní obaluje třeba řízky. My jsme začali vyrábět strouhanku s ochranným faktorem proti volným radikálům. U smažených nebo pečených výrobků se strouhankou vznikají samozřejmě ty volné radikály jako nežádoucí produkt. Přidáváním antioxydantů se nám podařilo tyto nepříznivé vlivy eliminovat. Řeknu-li to populárně, když jíme smažený řízek, tak s vědomím, že to není úplně zdravé. Dnes, když je ten řízek obalený upravenou strouhankou, tvrdím, že je zdravý."

Prý jste na vývoji té nové strouhanky dokonce spolupracovali s Jihočeskou universitou...

"Ano, to je velmi důležité. Je to produkt naší úzké spolupráce s Jihočeskou universitou, konkrétně s profesorem Peškem."

Čili klasický příklad spojení vědy s praxí...

"Ano, dá se to tak říci, dříve se to tak říkalo. Ale nám se ta spolupráce opravdu daří. Mimochodem, není to první Zlatý klas, který jsme získali na Zemi živitelce. Dostali jsme to ocenění také vloni a rovněž za velmi zajímavou věc. Bylo to za podmáslový chléb obohacený vápníkem. Jednou z civilizačních chorob je například osteoporóza, která vzniká z nedostatku vápníku. Právě na základě spolupráce s Jihočeskou universitou se nám podařilo vyvinout chléb, obohacený vápníkem. Není to samozřejmě tak jednoduché, protože, má-li tělo vstřebat vápník, musí to být v určité formě, a právě v tom je podstata našeho úspěchu. Ten vývoj ale pokračuje dál a možná tuto technologii nabídneme i jiným firmám.

To jste dobří, když to hodláte nabídnout i konkurenci....

"To je přirozené, jak jinak v tomto případě postupovat? Třeba ten ochranný faktor proti volným radikálům, za který jsme letos obdrželi Zlatý klas, máme chráněný průmyslovým, nebo užitným vzorem. Kdo má zájem, může ten užitný vzor používat za určitých podmínek, totéž by mělo být třeba s tím vápníkem.

Vy to vlastně máte patentováno a případný zájemce o výrobu si to musí nějakým způsobem připlatit...

"Patentováno to ještě nemáme, i když na ten ochranný faktor už máme patent přihlášený a předpokládáme, že nám bude patent udělen. Zatím máme pouze užitný vzor."

Strouhanka a podmáslový chléb samozřejmě nejsou jedinými výrobky firmy. Českobudějovická pekárna Pekast je podnik se staletou tradicí výroby všech možných druhů českých pekařských a cukrářských specialit, včetně výrobků z oblasti racionální výživy. Firma má dnes tři stovky zaměstnanců a patří tedy mezi tzv. středně velké podniky. Jak se vlastně dostal její majitel k podnikání?

"Já v tomto oboru vlastně pracuji celý život. Pocházím z pekařské rodiny, jsem absolventem Potravinářské školy v Pardubicích, pak jsem si ještě udělal vysokou školu v Praze. V pekárně, kterou se mi podařilo koupit při privatizaci, jsem pracoval už po škole."

Předpokládám, že jste pekárnu kupoval v privatizaci na úvěr....

"Ano, na úvěr. Nebylo to vůbec jednoduché. Kdo si to zkusil, tak mi dá za pravdu, kdo to nezkusil, tak to nepochopí. Znamenalo to třeba zastavit rodinný domek, žena byla proti, a byly i další problémy. Nakonec se to ale povedlo."

Pravda, povedlo se firmu stabilizovat, pevně usadit na trhu. Podnikatelské starosti tím přirozeně nekončí. České potravinářské firmy mají téměř všeobecně ještě specifické problémy.

"Nejvíce nás tíží to, že nemáme stejné podmínky, jako pekaři v Evropské unii."

Můžete být konkrétní?

"Konkrétně, cenová hladina našich výrobků je někde na padesáti procentech Evropské unie a všichni by na druhé straně chtěli, aby se mzdy dorovnaly na úroveň Evropské unie. Potraviny by ale měly zůstat na současné cenové úrovni."

Když už mluvíme o nerovných podmínkách, spousta malých a středních výrobců si stěžuje na to, že zahraniční obchodní řetězce v Česku zneužívají svého dominantního postavení na trhu. Myslíte si to také?

"Myslím si to také, skutečně tomu tak je. Tak, jak s námi jednají obchodní řetězce, to není skutečně rovné postavení. A nerovné postavení je i to, jak se k nám a k obchodním řetězcům chovají různé státní orgány. K nám, když přijde státní orgán a řekne, že chce klíče od kanceláře, tak mu je předám a nechám ho, ať si zkontroluje, co chce. Když přijde státní orgán na kontrolu do obchodního řetězce, podle toho, jak máme zprávy, tak se přes práh nedostane. To jsou rovné podmínky?

Obchodní řetězce si prý kladou velice tvrdé podmínky, například svými velice dlouhými platebními lhůtami. Také to pociťujete?

"Samozřejmě a úplně nejvíc. Podívejte se, naše pečivo, chleby, rohlíky mají trvanlivost jeden den. My jim to dnes dodáme, oni to dnes prodají, dnes mají peníze. Nám ale zaplatí za třicet, čtyřicet nebo šedesát dnů."

A pocítil na druhé straně Alois Štefka, že Česko vstoupilo do Evropské unie?

"Řekl bych, že jsem to pocítil a pozitivně. Nám se už podařilo uskutečnit zajímavé obchody do Rakouska. Jsou to solidní úspěchy."

.

09-09-2004