Zlaté české ručičky připojily domácnosti k internetu

08-09-2011

V dnešní ekonomické rubrice se podíváme na internet. Nebudeme však zkoumat jeho obsah, ale zaměříme se na to, jak je na tom česká populace s možností se připojit a využívat bohatých možností světové sítě. A také se dozvíme, že i tady zapracovaly pověstné zlaté české ručičky.

Zábava i poučení, komunikace i obchod. To vše nabízí a umožňuje světová síť, která už léta není pouhým luxusem, ale v mnoha oblastech skutečnou nezbytností. Jak si vlastně v tomto směru stojí Češi? Je jich ve srovnání se zahraničím připojeno hodně, nebo málo? A jak kvalitní a rychlé připojení to je? Na to jsme se zeptali odborníka z oborů teoretické kybernetiky a matematické informatiky a jejich aplikací, včetně počítačových sítí, nezávislého konzultanta Jiřího Peterky.

"Taková ta celková dostupnost internetu v České republice se dá měřit podle různých kritérií. Jedno z nich je počet přípojek na 100 obyvatel, tomu se obvykle říká penetrace. Tady jsme pod průměrem Evropské unie. Ten je někde kolem 23 nebo 24 procent, my jsme někde na 21-22. Čili těsně pod průměrem. Samozřejmě jsme hluboko pod průměrem těch vyspělejších zemí, jako je třeba Holandsko nebo skandinávské země. Jinak pokud jde třeba o ceny, tak ty ceny broadbandu (tzv. vysokorychlostního připojení – pozn. red.) v České republice v absolutní hodnotě nejsou až o tolik dražší, než bývá zvykem v zahraničí. Tady je spíš problém ta nižší kupní síla českých uživatelů, protože pro ně je to relativně drahé. Ale na druhou stranu i přesto, že ty ceny jsou relativně vysoké, tak ta penetrace zase není až tak špatná, řekl bych."

Je-li ale Česká republika pod průměrem, v kontextu dnešní Evropské unie to nezní moc lichotivě. Zejména pokud nechápeme dostupnost internetu jako libůstku, ale jako technologickou a ekonomickou nezbytnost. Češi to ale zjevně chápou a přes cenové i technické překážky si se situací poradili. Rčení o zlatých českých ručičkách je tak namístě, protože nebývalý rozmach bezdrátového připojení je podle Jiřího Peterky českým unikátem:

Jiří PeterkaJiří Peterka "Že ta naše penetrace je nižší, než je evropský průměr a nižší, než v dalších zemích, to nemá podle mého názoru jeden jediný důvod, ale těch důvodů je tam několik. Samozřejmě tam sehrála svoji roli ekonomická situace lidí, protože když lidé jaksi nemají dost peněz, musí uspokojovat nějaké své základnější potřeby, tak nemají motivaci si pořizovat internet. Také významnou roli hrála situace na trhu, protože čeští poskytovatelé, internetoví operátoři, dlouhou dobu nenabízeli takový broadband, který by pro ty uživatele byl přijatelný co do ceny, co do rychlosti.

Takže tady došlo v České republice k takovému zajímavému fenoménu, že svým způsobem lidé vzali svoji potřebu do svých rukou, začali si to připojení vytvářet sami. Oni k tomu použili technologii WiFi, která je dostupná, je relativně laciná, dá se k tomu použít, byť to její prvotní určení bylo úplně něco jiného. WiFi bylo zamýšleno pro využití uvnitř budov, kdežto tady se najednou používá pro venkovní přenosy. Takže Česká republika má široko daleko v Evropské unii největší zastoupení WiFi přípojek. Čili kdybychom třeba nezapočítávali to WiFi, což také po nás třeba Evropská unie chtěla, tak by ta naše penetrace vycházela podstatně ještě níže."

Ve srovnání s pevnými přípojkami – tedy ADSL – má bezdrátové WiFi svá omezení. Musí se například vejít do frekvencí volného, bezlicenčního pásma, kde je dnes ale ve větších městech už příliš husto. Jako v podstatě radiový signál je vystaveno atmosférickým vlivům a jiným typům rušení, rychlost připojení na větší vzdálenosti je také omezená. A to není vše: "Je pravdou, že třeba oproti ADSL je WiFi méně spolehlivé, některé věci se po něm dělají obtížně. Třeba hraní her nebo telefonování se tam dá dělat poměrně těžko kvůli délce odezvy. Na druhou stranu je to cenově výhodnější a ta nabídka na trhu je také podstatně lepší, než u ADSL."

Důležité je ale vědět, že firemní sektor tím není nijak ohrožen. Ten si totiž dokáže zaplatit kvalitní, spolehlivé a rychlé připojení. A v tomto směru Česko podle Peterky nijak nezaostává:

"Toto všechno jsou podmínky hlavně pro domácnosti, které jsou specifické tím, že pro toho operátora jsou méně zajímavé. U těch firem, které se připojí k internetu, se těm konkrétním providerům (poskytovatelům – pozn. red.) vyplatí dotáhnout tomu zákazníkovi buďto nějaké vlastní optické vlákno nebo takovou přípojku, která je dostatečně dimenzovaná, protože účet toho firemního zákazníka to prostě zaplatí. Čili firmy jsou na tom podstatně lépe. Řekl bych, že náš firemní sektor tady v České republice je plně srovnatelný s tím západním."

Přestože ale doma slouží internet spíše k osobní komunikaci a pro zábavu, jeho význam pro ekonomiku současného typu může být dalekosáhlejší, než se zdá. Jde totiž také o nepřímou formu vzdělávání a lepší připravenosti pro dnešní požadavky na trhu práce. Přes relativně vysoké ceny třeba ve srovnání se západní Evropou a přes menší nabídky v méně hustě osídlených oblastech, tedy zejména na venkově, nejde podle experta na počítačové sítě Jiřího Peterky o nepřekonatelná omezení:

"Tam je podle mě spíš podstatné to, co je to za člověka. Jestli on má tendenci se vzdělávat, jestli chce být aktivní, nebo jestli chce být v životě pasivní. Já si myslím, že tolik nezáleží na tom, jestli ten člověk žije ve městě nebo žije na venkově. Na tom venkově to má o něco těžší, ale to připojení k internetu si tam může získat.

A samozřejmě i mezi mladými lidmi je spousta těch, kteří s technologiemi neumějí pracovat, ale je to spíš proto, že nechtějí, ne že by dneska už nemohli. Oni třeba nemají motivaci na to, aby dejme tomu nešli někam na pivo a místo toho si pořídili nějaké připojení nebo seděli u internetu. Je to prostě o jejich vlastních osobních preferencích. Nemyslím si, že je to tím, že by nemohli, že by na to neměli, že by to připojení a ta technologie pro ně nebyla dostupná."

 

Příspěvek jsme poprvé vysílali 11. března 2010, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.

08-09-2011