Gloria in Excelsis Deo, že se dítě narodilo...

V dnešním folklorním pořadu z cyklu Ach synku, synku se vypravíme na koledu. Dozvíte se, jak naši předkové o Vánocích prozpěvovali pod okny venkovských chalup, co si přitom vykoledovali, a uslyšíte i tradiční jesličkovou hru, která se po staletí hrála o vánočních svátcích. Hezký poslech z Prahy přeje Milena Štráfeldová:

Všichni známe ten výjev z Ladových obrázků. Na Štěpána procházejí zasněženou vesnicí malí koledníci, jeden z nich nese na břiše - jako harmoniku - rozevřený betlémek a všichni vyzpěvují. Do košíků jim přitom přibývají jablíčka, ořechy, kus vánočky nebo dokonce malý penízek.

/V následujícím vánočním vydání pořadu Ach synku, synku zaznějí koledy, které zpívá Práchenský sbor z Domažlic. Doprovází ho slavná domažlická dudácká muzika. Náš pořad si můžete také poslechnout v plné verzi včetně hudebních nahrávek./

Koleda nebyla vždycky záležitostí dětských koledníků. Ti se při ní začali objevovat až v 19. století. Předtím koledovali dospělí: obecní pastýř nebo ponocný, učitel, dokonce i kněz s kostelníkem a zvoníkem. Koledování bylo součástí jejich obživy. Učitelé chodili po žebravé koledě až do josefínských reforem na konci 18. století a definitivně skončili až po roce 1875, když jim erár upravil platy.

Koleda kdysi mívala i magický význam. Má základ v předkřesťanském období, kdy byla spojena s příchodem jara a počátkem nového hospodářského roku. Teprve s oslavou Kristova narození a přesunem nového kalendářního roku na leden se koledování rozdělilo na dvojí obchůzku: tu jarní o velikonocích, a zimní o vánočních svátcích.

Nejstarší koledy, které se dodnes dochovaly v nápěvech i v textech lidových koled, jsou zapsány ve středověkých kancionálech. Česko latinskou žákovskou koledu More festi querimus známe například z Jistebnického kancionálu z počátku 15. století. Mnohé z koled vznikly původně jako umělé duchovní písně, které se zpívaly v chrámech.

My už ovšem známe koledy v jejich lidové podobě. Většinou vyprávějí o narození malého Ježíška. Velmi časté jsou koledy s motivy pastýřů, které andělské prozpěvování probudilo ze spánku. Udiveně pospíchají k Betlému, aby si prohlédli Spasitele v jesličkách. U Betléma pastušky čekal známý výjev, který je snad nejčastěji zpodobovaným vánočním motivem: děťátko leží v jeslích na seně, nad ním se sklánějí Panna Maria a Sv. Josef, nechybějí ani volek a osel. Dobrou novinu o narození Ježíška pak pastuškové šířili po kraji. Ve vánočních koledách se ozývá dodnes. Velká většina koled odpovídá tomuto kánonu. Do některých ale v lidovém prostředí pronikly i komické nebo ironické prvky.

A na závěr našeho dnešního folklorního pořadu jsme pro Vás připravili záznam tzv. jesličkové hry.

Náš dnešní pořad z cyklu Ach synku, synku končí. Přeji Vám pokojné Vánoce, které podle křesťanské tradice končí až na Tři krále, a všechno dobré v příštím roce. V něm se na slyšenou těší Milena Štráfeldová.