O masopustu se v Příbrami mlely staré báby na modrooké krasavice

masopust9.jpg

Vítám Vás u dalšího dílu našeho folklorního cyklu Ach synku, synku. Už minule jsem slíbila, že tentokrát Vás pozvu na masopust. Masopust patří k vrcholům zvykoslovného roku. Jde o jeden z nejstarších svátků lidové kultury, který v sobě uchoval hodně z předkřesťanských, pohanských dob.

Jako masopust je označováno celé období od Tří králů až do Popeleční středy, kdy začínal velikonoční půst. V té době probíhaly zábavy, bály a plesy. Vrcholem masopustu pak byly průvody a obchůzky masopustních maškar. Tomuto období se v jednotlivých regionech říká fašank, ostatky nebo končiny. Nejvíce se lidé veselili na masopustní úterý, kdy se pohřbíval bacus nebo basa. Masopustní zábavy v mnoha obcích znovu ožívají a my se tentokrát vypravíme na masopust do Březových hor v Příbrami. Masopustní maškary, tedy dobrovolní hasiči z Bohutína, které vedl krajánek z bohutínského mlejna, navštívily tamní Hornické muzeum:

"Dovolte mi, abych požádal pana ředitele Velfla, aby nám dovolil vstoupit na nádvoří Ševčinského dolu, kde bychom pokračovali v masopustním rozverném veselí. Vážený pane řediteli, jako krajánek jsem prošel světa kraj. A už loni jsem zjistil, že jedině v muzeu v Příbrami je ten pravý ráj. Proto, pane řediteli, dovolte, abychom my, masopustní strašidla, vstoupili do vašeho hornického revíru a mohli tam pokračovat v rozverném veselí."

"Zdravím vás, krajánku, zdravím vás, bohutínský masopuste. Jsem moc rád, že se po roce zase můžeme sejít tady u nás v areálu Hornického muzea."

"Děkuji, pane řediteli, jménem Fabiána, lesů pána a jménem celého masopustu. Věřte, vážení, co jste sem přišli, že jej zdravím i jménem spolku Řimbaba. Děkuji za dary a věřte, vážení, kdo mě slyšíte, že je to opravdu náš 82. masopust od dob, kdy ho naši pradědové založili. Na zdraví s Fabiánem a jdeme dál."

Krajánka z bohutínského mlejna, občanským jménem Jaroslava Kubíka, jsem se zeptala, kdo vlastně krajánci byli:

"Krajánek byla taková postava, která chodila světem a na jednom mlejně se dlouho nezdržela. Tam prostě přišel krajánek a chtěl si vyfedrovat na džbánek. Čili přišel k mlynáři, nějakou dobu tam u něj pracoval - ono se teda povídá, že když se mu mlynářka přestala líbit, tak si šel vyfedrovat zase na jiný mlejn. To byli světem prošlí lidi, a jak tak chodili světem, televize samozřejmě tenkrát nebyla, tak ti krajánci povídali hodně zkazek, všelijakých poudaček, a ti místní, i děti, měli krajánky hrozně rádi. Vesničané se vždycky scházeli ve mlejně. To nebyly vesnice tak přeplněný chalupama jako dneska. První baráky ve vesnici byly mlejny. Mlejn měl vždycky číslo jedna a k tomu se teprve přidávala hospodářská a selská stavení."

A jaký je bohutínský mlejn?

"V Bohutíně jsou dodneška vlastně tři mlejny. Jeden je tak starý, to býval ještě klapací mlejn, že nikdo neví, jak moc je starý. Na tom už se nemele. Druhý mlejn, počítám po vodě, všechno to je na Litavce, mele ještě dodneška. To byl první mlejn, který měl turbínu. A třetí mlejn, který byl na Litavce, je dodneška funkční. Patřil panu Achačovi, to byl celý rod Achačů. To je překrásnej, starodávnej mlejn a tam se šrotuje. Tam už je dnes pátá nebo šestá generace. Je to jedna z kulturních památek obce Bohutína."

A řeknete mi ještě pár slov o historii vašich masopustů? Mají už víc než osmdesát let...

"To vám řeknu docela rád, pro jistotu jsem to všechno napsal a sesadil. Je to 82 let od založení masopustů v obci Bohutíně. Byly doby, kdy jsme jezdili o masopustě alegorickými vozy, bývaly tam dva i tři tisíce lidí, my říkáme čumilů, i hodně masek. A ta tradice 82 let trvá. Já si taky ohřeju tu svoji polívčičku, protože moje maličkost komentuje ty masopusty už 52 let. Takže to rozpětí, kolik nám je let, je hrozně veliké. Mně je 71, jsem nejstarší, a ti nejmladší jsou ještě školou povinní. Děti u této naší výjezdní skupiny nejsou tak vidět, ale když přijedete k nám do Bohutína, uvidíte je. Naše obce je hodně stará a stále se rozrůstá, překročili jsme patnáct set obyvatel. Stále se rozmáháme, protože je to krásný podbrdský hornický kraj. To byla typická hornická obec a chtěl bych říct, že na památku našich předků jsme založili občanské sdružení a spolek Řimbaba. Spolek Řimbaba proto, že tam máme šachtu Řimbaba. Tu jsme si pronajali od Uranových dolů a děláme z ní vesnicko - hornické muzeum. Těžká práce horníky neuživila, tak každý horník, aby si trošku přilepšil, měl doma jednu nebo dvě kozy. Kdo měl kravku, to už byl bohatší horník, a kdo měl dvě kravky, ten už byl vychechtanej, tomu se dařilo dobře. A na jejich památku jsme založili muzeum a chceme, aby něco z těch hornických a vesnických tradic bylo v naší podbrdské obci Bohutíně zachováno."

K nejtypičtějším postavám masopustu kdysi patřily masky slaměníků, pohřebenářů, hrachovců, medvědů a kliben. Některé masky mívaly až hrozivé vzezření, byly obaleny v kožišinách, hrachu, slámě nebo peří, se zakrytým obličejem. Později k nim přibývaly i postavy hasičů, policajtů, židů, pošťáků nebo doktorů s injekční stříkačkou. Často se objevovaly i masky, které připomínaly aktuální události v daném regionu nebo obci. V průvodu v Příbrami byli ale i rybář s rybníkem, vodníkem i sličnou rybkou nebo mlynář s mlejnem:

"Velevážení přítomní, přistupte blíž, ať vidíte ten zázrak techniky. Na starodávný mlejn vypadá to, nicméně pan mlynář na něm zapracoval a zase se ukázaly ty šikovné české ručičky. Protože už pšenka nevynášela, už to nebylo to, co to bejvalo, tak špekuloval, špekuloval, až to všechno vyšpekuloval. Stal se z něj zázračný mlejn, který babu semele a hezkou holku vypustí. Nepředhánějte se, milí pantátové, v tom, kdo ten mlejn získá. Už víme, že by se spoustě pantátů hodil. Ceny na minulých zastaveních byly závratné, nicméně mlynář chce mlít stále svou. A proto nestůjte lidičky opodál."

Mlejn sehrál v příbramském masopustu velmi důležitou roli. Jeho zázračnou moc si vyzkoušel i zarytý starý Bohouš, který ovšem podlehl a oženil se s nápadně ošklivou babou. Tu představoval jeden z bohutínských hasičů:

"Co to je, tohle? Co sis to přived? Ty, starej mládenec? Cos to přitáh? Na to se nemůžu ani vočíčkem podívat! - To je hroznej materiál tohlecto! - Já jsem ta krasavice s modrejma vočima! - To ale musíš říkat, protože to nejni jinak poznat. - Mám pro tebe jeden návrh. Z tohohle materiálu uděláme krasavici inteligentní. Já ji zavedu do mlejnice. Ten mlejn má ale jednu malou vadu, že mu chybí voda, a proto potřebujeme nějaký dobrovolný nosiče vody, aby nám roztočili mlejnský kolo, aby mlejn mohl vykonat tu svoji práci. Nějaký silný a běhavý nosiče vody. Vemte ty dobrovolníky třeba násilím. A rychle běháme, aby se kolo točilo. Kolo se nechce roztočit! Tam bude nějaká technická závada. Jestli on není zanesenej náhon? - Kdo to tam dal? ptá se mlynář překvapen, že má náhon takto zanesen! - Náhon už je vyčištěn, nosiči vody můžou roztáčet mlýnské kolo, ale správným směrem roztáčet to kolo! - Už dost! Už dost! Oni to přehnali! Mlynáři, musej točit nazpátek. - A kolo se točí tím správným směrem, to jsme zvědaví, co z toho vypadne. - Už dost! Zastavte práce, zase jste to přehnali. Musíte točit chvilku zase nazpátek. Máme málo vody, nosiči, běháme, běháme! A teď už mlejnek vesele klape, teď už by to mohlo bejt vono! Panečku, to je výsledek. Krasavice! Už se určitě nedivíte, že mlynáři nabízeli za ten mlejn statisíce. A nedivíte se, že mlynáře neprodal."

K nejmalebnějším postavám příbramského masopustu letos patřil Fabián, brdských lesů pán, ve vysokém klobouku s parožím a s tělem jak mohutný kmen stromu. I ten ovšem má své civilní jméno - Václav Hyspecký:

"My jsme dobrovolný sbor hasičů z Bohutína a snažíme se oživovat lidové tradice udržováním masopustů. Tato skupina existuje už třináct let. Masopust děláme nejen doma, ale vyjíždíme i do okolních obcí. Jezdíme i do skanzenu v Kouřimi v okrese Kolín a letos poprvé pojedeme i do Nového Boru. Tam budou Novoborské slavnosti."

Jaké máte letos masky?

"Většinou je to samovýroba a asi deset procent kostýmů si necháváme šít. Většinu ale šijí naše děvčata a vždycky to skloubí s námětem, o kterém budeme hrát."

Obměňujete je nějak, nebo je to vždycky ten tradiční mlejn a rybáři?

"Ne, obměňujeme to, doposavad jsme měli každý rok jiné téma. Ten mlejn je letos poprvé. A veškeré propriety k tomu i ten inventář si musíme vyrobit sami."

Jak dlouho vám přípravy trvají?

"Letos jsme začínali už počátkem září. Nejtěžší je vždycky navrhnout námět, k tomu máme tři takové šikovné lidi."

Kolik vás letos do Příbrami přijelo?

"Naše skupina je asi pětatřicetičlenná, ale teď máme asi o tři členy méně. Chřipka nás sklátila."

Vaše maska Fabiána je hodně působivá. To je opravdu legendární postava brdských lesů, nebo jste si Fabiána vymysleli?

"Ne, nevymysleli. To je čerpané z literatury a takto by asi Fabián vypadal podle knižního materiálu, kde jsme Fabiána našli. Mysleli jsme, že tato postava by mohla být pro náš masopust symbolická. Jsme blízko Brd, tak Fabián, brdských lesů pán."

A to byl loupežník nebo Krakonoš? K čemu byste ho přirovnal?

"Spíš ochránce a strážce tady těch brdských lesů. I když není tak známý jako Krakonoš, ale v této oblasti je Fabián známější."

Bohutínské hasiče do Hornického muzea v Příbrami tradičně zve jeho ředitel Josef Velfl:

"Hornický masopust v areálu Ševčinského dolu má už více než desetiletou tradici, kdy jsme navázali spolupráci se sborem dobrovolných hasičů z Bohutína. Vzhledem k tomu, že pocházejí z hornické obce, která je na předměstí Příbrami, domluvili jsme se, že scénky, které předváděli a předvádějí u nich, předvedou také u nás v areálu Hornického muzea."

A bývaly tu dřív skutečné hornické masopusty?

"Masopust patří k tradičním svátkům, které se snoubily s lokalitami, známými báňským podnikáním. To znamená, že ani Příbramsko nebylo výjimkou. Masopust, hornické velikonoce a hornické vánoce patřily k tradicím."

Čím byl masopust v tom hornickém prostředí zvláštní? Byl asi jiný nežli třeba na venkově, na statku nebo v chalupě?

"Určitě, mimo jiné tím, že třeba v rámci těch scének se prezentovaly některé postavy, které byly spojené s báňským podnikáním, nebo některé činnosti, které se odehrávaly v podzemí. Zároveň se do této tradice promítla i zdejší lokalita. I dnes jsme tu měli vládce brdských lesů Fabiána."

Máte tady v Hornickém muzeu nějaké doklady těch původních tradic, třeba právě hornického masopustu?

"Máme tu ke starým tradicím fotodokumentaci, jsou zde zachyceny i některé písemné vzpomínky na to, jak to probíhalo v dávné minulosti, i výpovědi pamětníků, kteří už dnes nežijí. A jsme moc rádi, že se nám podařilo tuto tradici obnovit. A vidíte, že i dnes sem přišlo několik set lidí."

Jak tu vypadají velikonoce a vánoce?

"Akce hornické velikonoce a vánoce a nadílka v podzemí Prokopské štoly získaly dneska už takovou tradici, že většina představení je už dávno dopředu vyprodána. Bývá mnohdy problém se na tu akci dostat. My i ty vánoce v podzemí pořádáme také už zhruba deset let, obdobně i velikonoce, kde předvádíme tradiční rukodělnou činnost v hornickém prostředí, velikonočně vyzdobenou hornickou chaloupku. A podobně to probíhá o vánocích, tam je to ještě spojené s fáráním do podzemí k jámě, která je hluboká kilometr šest set metrů. A tam se návštěvník seznámí s tím, jak to vypadalo v minulosti, když na horníka vyšla šichta na vánoce."

Na nádvoří u bývalé šachetní věže v Březových horách se kromě mlejna na staré báby ještě odehrál výlov rybníka a řada dalších scének, hodně se tancovalo, masopust však přece jenom skončil.


Náš dnešní pořad z folklorního cyklu Ach synku, synku končí. Z pražského studia se loučí Milena Štráfeldová. Za měsíc opět na slyšenou.

Foto: autorka