60. výročí Slovenského národního povstání II. - Vojenské přípravy

22-08-2004

V minulých Historických obzorech jsme se s historikem Janem Rychlíkem podívali na "politickou" situaci ve slovenském odboji v roce 1943. Slovenské národní povstání, jehož 60. výročí si v srpnu připomínáme, však bylo také významnou vojenskou akcí. Jak probíhaly přípravy vojenského vystoupení a jaká byla atmosféra v armádě Slovenského státu se dovíte v následujících Historických obzorech.

Úvodem je třeba vyvrátit jeden mýtus komunistické historiografie, totiž že už v roce 1943 na Slovensku působili partyzáni. Jak zdůrazňuje profesor českých dějin na Univerzitě Karlově Jan Rychlík, v této době se sice Slovenskem potulovaly různé ozbrojené skupiny, ale o partyzánech v pravém slova smyslu ještě nemohla být ani řeč:

 Památník Slovenského národního povstání Památník Slovenského národního povstání "To byli lidé, kteří z těch či oněch důvodů museli žít v ilegalitě. buď to byli vojenští zběhové nebo Židé, kteří utekli před deportacemi. Byli tam také uprchlíci z Protektorátu, kteří překročili pohraniční hory a ukrývali se na Slovensku. tito lidé na nikoho neútočili a žili podobně jako za první světové války zelené kádry. Samozřejmě že občas, když neměli potraviny a podobně, tak vyrabovali nějaký sklad, aby si je opatřili, ale toto ještě partyzánské skupiny nebyly. O skutečném partyzánském hnutí se dá mluvit až v roce 1944."

Hlavní úlohu ve vojenských přípravách povstání naproti tomu sehrála slovenská armáda, kterou z hlediska slovenského státu tvořili převážně nespolehliví, československy orientovaní důstojníci.

"V roce 1939 nastala paradoxní situace. Češi až na výjimky, a jak se ukazuje zase takové výjimky to nebyly, Čechů v armádě na Slovensku zůstalo dost, ale hlavní kádr byl propuštěn a ti nižší slovenští subalterní důstojníci postoupili do vyšších štábních míst. ale byli to lidé spjatí s československou republikou, svým vzděláním, svou výchovou, svou předcházející kariérou - šlo často o legionáře z první světové války, i rodinnými vazbami. Většinou studovali ve vojenské akademii v Hranicích na Moravě, sloužili v posádkách v Čechách, neboť existoval takový zvyk, že se úmyslně překládali důstojníci ze Slovenska do Čech a naopak, to znamená, že měli za manželky Češky. To znamená, že šlo o osoby, které nebyly politicky spjaty s luďáckým režimem,"

říká Jan Rychlík s tím, že už v letech 1939-40 musela slovenská armáda sáhnout také k nucené mobilizaci a aktivaci záložních důstojníků. Ale ani záložní důstojníci podle něho nebyli dvakrát spolehliví:

"Tito lidé, když se dostali do armády, tak byla jejich nechuť vůči režimu dvojnásobná, zaprvé z důvodu jejich politického přesvědčení a zadruhé, že se do armády dostali za trest. Tak se mimochodem dostal do armády i Ján Nálepka, později komunistickou historiografií vydávaný div ne za komunistu, ačkoliv šlo o učitele a člena agrární strany. Tito lidé byli ochotní plnit rozkazy, dokud byla situace stabilní. Jakmile byli posláni na východní frontu, kde se dostali do situace, kdy viděli, že jsou hnáni do války, která není jejich válkou a kdy jim Rusové a Ukrajinci byli samozřejmě desetkrát bližší než němečtí spojenci, a zejména jakmile bylo jasné, že Německo válku prohraje, tak jejich ochota jakkoliv se pro režim angažovat klesla limitně na nulu."

Proto nebylo překvapující, že v řadách armády velmi rychle vznikaly odbojové organizace, které se především zabývaly zpravodajskou činností.

"Už v roce 1943 vzniká Vojenské ústředí, to jest jakési neoficiální centrum protiluďácky a pročeskoslovensky orientovaných důstojníků, kteří čekají na vhodnou příležitost, jak převzít na Slovensku moc. Co se týče těch vojenských plánů, není třeba mít zvláštní vojenské vzdělání, stačí se podívat na mapu, aby člověka napadl vojenský plán, který samozřejmě napadl také čelné důstojníky Vojenského ústředí. Hřeben Karpat měl pro německou obranu sloužit jako opěrný bod. Proto byly do východních Karpat poslány poměrně dobře vyzbrojené divize - 1. a 2. Východoslovenská divize, v prodloužení Karpat měla ten hřeben obdobně chránit i maďarská armáda. A jaký je z vojenského hlediska rozdíl mezi tím, jestli armáda brání nějaký průsmyk, a nebo naopak jestli tento průsmyk otevře a umožní tomu, kdo stojí na druhé straně tohoto průsmyku, vejít. To je otázka jednoho vhodného rozkazu. Proto byl v roce 1944 vypracován plán, který byl velmi jednoduchý. Předpokládal, že jakmile se sovětská armáda dostane na karpatské hřebeny, do prostoru Krakova, vojáci na Slovensku provedou převrat, otevřou průsmyky a umožní sovětské armádě velice rychle obsadit Slovensko a pokračovat v útoku směrem do uherské nížiny a dále na Vídeň,"

připomíná profesor českých dějin Jan Rychlík, s nímž se ke Slovenskému národnímu povstání vrátíme také v příštích Historických obzorech.

22-08-2004