"Čeští politici projdou v EU nutnou socializací," říká politolog Petr Drulák

01-05-2004

Cesta České republiky do Evropské unie byla možná méně trnitá než cesta sousedního Slovenska, přesto nebyl proces přibližování nezajímavý a nepostrádal jisté dramatické momenty. Především o nich - ale také o dalších evropských perspektivách České republiky - jsou Historické obzory.

Evropský parlament ve Strasbourgu, foto: Evropská komiseEvropský parlament ve Strasbourgu, foto: Evropská komise Posledními více než čtrnácti lety české a československé státnosti se jako červená nit táhlo úsilí - nejdříve společného státu a pak obou samostatných republik - o vstup do Evropské unie. Tato snaha byla s konečnou završena 1. května. S Petrem Drulákem, zástupcem ředitele Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, jsem hovořil o meznících nebo málo známých a přitom důležitých událostech v procesu přibližování Československa a České republiky Evropské unii.

"Ta první událost, která mě napadá, není až zase tak málo známá, a je jí rozdělení Československa. Myslím si, že to byla dost klíčová věc a také si myslím si, že ta věc byla pozitivní, protože paralyzovaná federace by se těžko připravovala na vstup do Evropské unie, těžko by zvládala ten tlak z Bruselu. Dvě republiky se dokázaly připravit lépe a teď, když obě vstupují do EU, tak můžeme říci, že ta zkušenost nakonec byla pozitivní. Jinak z těch věcí, které spíše zapadly, si myslím, že důležitým mezníkem byl rok 1997, kdy Evropská komise podala návrh skupiny zemí, s nimiž se zahájí přístupová jednání a nebyla mezi nimi Slovenská republika. To bylo něco, co i z českého hlediska vnímáno s velkou pozorností. Jednak proto, že jsme museli začít přemýšlet nad tím, že bychom se stali sami členy EU, bez Slovenska, se všemi věcmi, které s tím souvisejí, a na druhou stranu to také poukázalo na to, že stát jako Slovensko může být vynechán z první vlny, což bylo určité memento i pro Českou republiku. Toto memento ještě zesílilo po druhé negativní hodnotící zprávě Evropské komise. To bylo v roce 1999 a od té doby se začalo mluvit o možnosti, že by Česká republika nemusela být nemusela být v první vlně. To si myslím, že napomohlo mobilizaci úsilí o vstup do EU."

Kdybych šel po lidech, po osobách, koho byste za těch čtrnáct let vypíchl jako člověka nebo osoby, které se nejvíce zasloužili o přistoupení České republiky k Evropské unii?

"Podle mého názoru sehrál obrovskou roli Václav Havel, svými mezinárodními kontakty a reputací a svým kreditem, který v Evropě má. Bylo to sice možná důležitější v případě rozšiřování NATO, ale také v případě rozšiřování EU hrál jeho kredit obrovskou roli. A pak v té praktické fázi sehrál podle mého obrovskou roli Pavel Telička, který je prototypem moderního úředníka, který se dokáže výborně připravit, jehož partneři v Bruselu uznávají a který dokáže vystupovat jako evropský úředník. Takových lidí máme zatím velmi málo."

Blíží se volby do Evropského parlamentu, nebudu po vás chtít odhady volebních výsledků, jde mi ale o politickou kulturu. Co si myslíte, že mohou pozitivního i negativního budoucí čeští europoslanci z české politické kultury přenést na evropské pole?

"Člověku samozřejmě okamžitě vytanou na mysli ta negativa: korupce a podobně, protože to jsou, věci vůči nimž není imunní ani Evropský parlament. Ten je v centru zájmu stovek a snad i tisícovek lobbistů, kteří v případě, že se schvaluje legislativa, která je zajímá, dokážou na europoslance vytvářet značný tlak, takže z tohoto hlediska vůči tomuto tlaku nejsou imunní ani poslanci ze států s mnohem vyšší politickou kulturou než je naše. Z tohoto hlediska si myslím, že tam budou vystaveni řadě pokušení. Z toho pozitivního hlediska asi nejsem schopen nic identifikovat. Pro nás bude největším pozitivním přínosem, že se naši politici budou socializovat. To znamená, že si budou zvykat na Evropu, budou si zvykat na evropské instituce, někteří z nich se třeba naučí nějaký ten jazyk, a to bude něco, co nám pomůže v dalších kolech. Podle mě totiž můžeme pozitivně přispět k evropské integraci až v okamžiku, kdy se trochu seznámíme s tím, jak ta Evropa vypadá zevnitř a teprve v té chvíli budeme schopni formulovat nějaký vlastní přínos,"

věří Petr Drulák z pražského Ústavu mezinárodních vztahů.

01-05-2004