Katedrála svatého Víta jako chrám i symbol

23-04-2011

Katedrála svatého Víta na pražském hradě není v očích Čechů jen chrámem ale i symbolem státu, je místem posledního odpočinku českých světců i panovníků i navštěvovaným turistickým cílem. V posledních dvaceti letech se o katedrále mluví většinou v souvislosti se spory mezi státem a církví o její vlastnictví. I o tomto tématu bude v dnešních Historických obzorech hovořit historik Jaroslav Šebek.

Katedrála svatého Víta kolem roku 1887Katedrála svatého Víta kolem roku 1887 Katedrála svatého Víta čněla nad českou metropolí dlouhá léta nedostavěná, pokusy chrám dokončit se až do 19. století nedařily, ztroskotaly většinou na nedostatku financí. Impuls, který vedl k definitivní k dostavbě, přišel v první polovině 19. století.

"Konkrétně tedy v roce 1844 a iniciátorem by svatovítský kanovník Pešina z Čechorodu, který dal podnět ke vzniku Jednoty pro dostavbu svatovítské katedrály, která vstoupila v život před 150 lety, v roce 1859 a od té doby se dá říct, že se rozeběhly práce, které už směřovaly k dostavbě katedrály."

Kdy byla dostavěna?

"Oficiálně byla definitivně dostavěna v roce 1929 a samozřejmě ty dokončovací práce trvaly až do začátku 50. let. Oficiálně byla tedy dostavěna v roce 1929 a 12. května byla oficiálně vysvěcena a 18. září téhož roku byla slavnostně předána veřejnosti."

Proč právě tato data, byla v nich nějaká symbolika?

"Určitě, protože to bylo spojeno s oslavami milénia svatého Václava, ty akce se začaly konat už tehdy na jaře. Podle historiků, hlavně podle Josefa Pekaře, bylo datum vraždy svatého Václava bylo stanoveno na rok 929, takže v tom roce 1929 už bylo milénium a tyhle akce byly připravovány i s vědomím toho, že se církev chtěla lépe prezentovat veřejnosti a tady se nabízelo i vysvěcení katedrály jako symbolické završení."

Jaroslav ŠebekJaroslav Šebek Bylo to 11 let po vzniku republiky, jaký byl vůbec vztah státu a církve za první republiky?

"Dá se říct, že vztah církve a státu byl velmi napjatý, protože v těch prvních letech po vzniku republiky se československým státem převalila silná antikatolická vlna, církev byla víceméně vytlačena z veřejného prostoru, byla hodně kritizována - třeba za svou provázanost s habsburskou dynastií, za loajalitu vůči rakouské monarchii. Současně církev prožívala vnitřní krizi, protože už tehdy nedokázala oslovit část veřejnosti, hlavně tu intelektuálně vzdělanější část. Současně katolická církev prožívala i krizi se svým reformním křídlem a v roce 1920 vznikla i Církev československá, do níž postupně přestoupilo z katolické církve až 700 tisíc lidí."

Nepříliš dobré vztahy mezi státem a církví se ale podle Jaroslava Šebka na samotné katedrále moc neprojevily.

"Samozřejmě tady byly silné diskuse o tom, jak katedrálu vnímat, ostatně ty diskuse trvají prakticky až do současné doby. Řekl bych, že existovala stále vůle i v politických elitách katedrálu dostavět. Uvedl bych pár čísel: vláda československé republiky dala na dostavbu katedrály v roce 1924 čtyři miliony korun, sám prezident Tomáš G. Masaryk pak z vlastních prostředků dal sto tisíc korun. Vedle toho dávaly prostředky na opravu katedrály i církevní instituce, svatovítská kapitula také v roce 1924 např. osm set tisíc korun a sbírky vynášely kolem půl milionu korun ročně."

To byly takové veřejné sbírky typu "národ sobě"?

"Dá se říct, že to byly veřejné sbírky, z velké části do nich přispívali věřící, ale ty sbírky byly vyhlašovány s cílem oslovit co nejširší část společnosti. Byly to sbírky typu ´národ sobě´ jako bylo Národní divadlo."

Ve středověku se donátoři kostelů nechávali např. malovat v kaplích nebo byli v chrámech pohřbeni, také novodobí donátoři katedrály svatého Víta jsou v ní zvěčněni, a to na bohatých vitrážích zdobících vysoká okna.

Katedrála byla slavnostně vysvěcena v květnu 1929, tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk se akce neúčastnil a dostavěnou dominantu Pražského hradu si prohlédl jindy.

"To nebylo dáno tím, že by měl nějaký negativní vztah ke katedrále, ale bylo to dáno obavami, aby nebyly svatováclavské oslavy, které vrcholily na konci září, zneužity ´politickým klerikalismem´ konkrétně tedy Československou stranou lidovou, která se taky na tyto oslavy připravovala. Ty slavnosti se totiž konaly v době, kdy začínala předvolební kampaň do voleb do Národního shromáždění. Já bych řekl, že ty důvody byly spíše politické, než to, že by prezident chtěl dát najevo distanc ke katolické církvi nebo náboženství.

Reinhard Heydrich a Emil Hácha v katedrále při prohlídce korunovačních klenotůReinhard Heydrich a Emil Hácha v katedrále při prohlídce korunovačních klenotů Co se týká prezidenta Beneše, tak tedy ty vztahy mezi státem a církví byly na lepší úrovni. Svědčí o tom i to, že sám prezident Beneš podporoval např. i činnost lidové strany. Dochovaly se záznamy, kdy hovořil s rakouským vyslancem Ferdinandem Markem a uvedl, že katolicismus a socialismus (není samozřejmě myšleno ten komunistický), jsou jedny z hlavních pilířů boje proti fašistickým diktaturám. On vnímal i církve a katolicismus do jisté míry jako spojence v boji proti nacistickému Německu."

Když už jsme u nacistického Německa, jak to bylo s katedrálou za protektorátu?

"Řekl bych, že sloužila do jisté míry jako shromaždiště lidí, kteří účastí na bohoslužbách v katedrále dávali najevo své vlastenecké postoje, stejně tak jako třeba za komunismu dávali účastí na bohoslužbách v katedrále najevo určitou resistenci vůči komunistickému režimu. Dá se říct, že v době nacistické okupace plnila určitou funkci národního symbolu, vlasteneckého symbolu. Jinak co se týká vlastnictví, tak tam se nic neměnilo, byla stále formálně majetkem metropolitní kapituly."

Změna nastala v padesátých letech, kdy se stala katedrála i celý Pražský hrad majetkem "všeho lidu."

"A myslím si, že vlastně od tohoto ´zlidovění´ katedrály, se odvíjí všechny problémy, které se řeší teď a které se staly v podstatě národním folklórem. V podstatě lze tento krok ´zlidovění´ vnímat i v celém kontextu proticírkevních opatření. Církev byla zbavena veškerého majetku, byla naprosto vyvlastněna a v roce 1949 byly přijaty ty známé církevní zákony, které se týkaly i financování církve, kdy v podstatě tu hlavní finanční a materiální garanci přebírá stát. Církev je zabavena majetku a duchovní a veškerý výkon bohoslužeb je placen ze státních prostředků. Do jisté míry se dá říci, že s novelizací z roku 1991 platí ten zákon z roku 1949 až do současnosti."

Příspěvek jsme poprvé vysílali 24. května 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.

23-04-2011