Každodenní život v Protektorátu II.

01-05-2005

S dnešními Historickými obzory zůstaneme v době, kdy existoval Protektorát Čechy a Morava. Zajímá vás, jak Češi proti německým okupantům protestovali nebo jak svérázný byl tehdejší český humor? Pak je tu pro vás rubrika Martiny Lustigové.

S existencí Protektorátu Čechy a Morava se všichni Češi nesmířili. Někteří odešli do zahraničí a tam pomáhali v boji proti nacistům, jiní se zapojili do aktivního odboje doma. Valná většina Čechů ale mlčky přihlížela. Přesto i u vcelku pasivního českého národa docházelo k spontánním protestům proti okupantům - například během sportovních utkání nebo kulturních představení. Pokračuje historik Petr Koura: "Například v některých pražských kinech je v roce 1939 zaznamenáno, že diváci spontánně pískali a vyjadřovali nesouhlas při promítání německých válečných týdeníků. Bylo to také krutě postihováno tím, že kina byla zavírána."

Není pískání ve tmě, když nikdo nevidí, že pískáte právě vy, typickým českým odporem, typickou českou vlastností, že Čech protestuje, ale nechce při tom být viděn?

"Ano, myslím si, že určité prvky v tom jsou, že tedy v anonymitě toho davu a ještě při zhasnutém světle v biografu vzrůstá statečnost. K těm projevům ale docházelo třeba i na sportovních utkáních. V ilegálním tisku je zaznamenáno, že při jednom sportovním utkání byl vyloučen hráč, který se jmenoval Beneš. Publikum pak skandovalo: ´Chceme Beneše! Chceme Beneše!´ A jeden z diváků se zeptal: ´Kterého?´A publikum skandovalo: ´Oba! Oba!´ Není tedy divu, že poté byly v Protektorátu fotbalové zápasy na nějakou dobu zakázány. K určitým projevům spontánního odporu docházelo třeba i při divadelních představeních. Připomněl bych zde například představení Libuše z roku 1939 v Národním divadle s Marií Podvalovou v hlavní roli. Po skončení této opery docházelo k několik desítek minut dlouhým ovacím a vytleskávání herců. Libuše musela být z repertoáru Národního divadla na pokyn okupačních orgánů stažena."

Na další protest vzpomíná Ladislav Fiedler. Tramvajové stanice bývaly za První republiky označeny krásnými zdobenými nápisy, které němečtí okupanti dali překrýt velkým černým písmenem "S" - Station. Pražané si to vyložili po svém. Pokračuje Ladislav Fiedler: "Mezi lidmi proběhlo, že to znamená ´v sobotu stávka´. A najednou v sobotu nastoupíme do zaměstnání, tehdy se v sobotu pracovalo, a vidíme, že jsou plné chodníky lidí a prázdné elektriky. Zřejmě to mělo být proti používání německých nápisů."

Odkud lidé žijící v Protektorátu čerpali informace? Určitě se nespokojili jen s oficiálním tiskem. Pokračuje historik Petr Koura: "Samozřejmě, protože oficiální tisk byl cenzurován. Přesto byl ale oficiální protektorátní tisk čten, protože lidé se za ta léta okupace naučili propagandistický jazyk číst, takže samozřejmě dokázali vypreparovat některé informace i z těch goebbelsovských článků. Když hovořily o tom, jak německá vojska na všech frontách vítězí a někdy jsou Němci ze strategických důvodů nuceni ustoupit, tak si to čeští lidé vykládali, že nacisté prohrávají. Kromě oficiálních zdrojů se poslouchal i zahraniční rozhlas, a to jak londýnský, tak moskevský. A opomenout nelze ani šeptanou propagandu, tedy předávání zpráv, lidově řečeno, od ucha k uchu. V té šeptané propagandě se samozřejmě šířilo i mnoho dezinformací a fám, kterým lidé dost často věřili." Slova historika Petra Koury potvrzuje i pamětník Ladislav Fiedler: "Zahraniční rozhlas se ze začátku poslouchal, ovšem brzy to bylo zakázáno. A dokonce za to byl trest a dost přísný - trest smrti. Ale pamatuji si, že jsem tehdy ovládal těsnopis a ovládal jsem i psaní na stroji a že jsem večer poslouchal londýnský rozhlas. Vysílání jsem si stenografoval a napsal na stroji. A druhý den jsem to přinesl mezi kolektiv číšníků a tam jsme se o tom běžně bavili. Ovšem neuvědomoval jsem si vůbec, do jakého nebezpečí se dávám."

Protektorátní doba, kdy je vlast okupována německou armádou a kdy je svět uprostřed velkého konfliktu, byla nesmírně těžkým obdobím. Není tedy divu, že se tato nelehká doba promítla i do mezilidských vztahů. Slovo má Petr Koura: "Patří k velikým paradoxům našich okupačních dějin, že na konci druhé světové války křivka porodnosti české populace stoupala."

To je pro tak složitou dobu zvláštní. Čím si to vysvětlujete?

Nucené nasazeníNucené nasazení "Tím důvodem bylo nucené nasazení, kterému bylo české obyvatelstvo podrobeno. A mladí čeští hoši a dívky se raději ženili a vdávaly a plodili děti, než aby odcházeli na práci do Reichu. Nucená práce v Německu byla velice obávanou záležitostí, jednak tedy z důvodu odloučení od domova nebo velice těžkých podmínek. Problémem také bylo ohrožení ze strany bombardování. A proto docházelo k tomu, že mladí lidé dosti předčasně a v dosti nízkém věku vstupovali do manželství a plodili děti."

K specifikům české mentality patří to, že se Češi vyrovnávají s vážnými problémy vtipem. Humor se u Čechů objevuje i dobách nejtěžších a nejinak tomu bylo i v době Protektorátu. "Domnívám se, že vtipy působily jako určitý ventil v té těžké době, jako určitá cesta, jak přežít tuto nelehkou dobu. Pamětníci si jistě vzpomenou na postavu takzvaného péráka - to byla smyšlená postava panáka, který má na nohou drátěná péra, s jejichž pomocí se velice rychle pohybuje a provádí neskutečné kousky německé armádě a příslušníkům represivního aparátu. Historky o tomto pérákovi (a údajně jich bylo až na tisíce) kolovaly zejména v době druhého stanného práva, což podle mého názoru potvrzuje, že byly pro obyvatelstvo určitým ventilem. Samozřejmě humor nacházíme i v takovém prostředí, jako je odbojové hnutí. Někteří odbojoví pracovníci, kteří vydávali ilegální časopis také používali humor jako východisko z nelehké situace. Když například čteme ilegální časopis V boj, který vydávala skupina Tří králů, žasneme nad tím, jak vtipně a satiricky jsou články psány. Při pomyšlení, že tyto řádky byly psány ve stínu nacistických koncentračních táborů a popravišť, skutečně běhá mráz po zádech. Za války v Praze také působila skupina tzv. recesistů. Takže vidíme, že humor byl za Protektorátu velice rozšířen. Dokonce i po druhé světové válce, když se podíváme na české hrané filmy s tématikou okupace, vidíme, že již v letech 1946-47 byly natáčeny komedie, které byly situovány do období Protektorátu."

Působení tzv. recesistů není příliš známé. Můžete nám přiblížit nějaký jejich kousek?

"Recesisté poslali ministru Emanuelu Moravcovi dopis, ve kterém navrhovali, že na protektorátních úřadech by se měl zavést úsporný systém odchodu z těchto úřadů, a sice tím, že lidé by místo chůze po schodech vyskakovali z okna a pod okny by je zachycovali hasiči do plachet. Recesisté spočítali, kolik času se ušetří volným pádem na úkor chůze po schodech. Spočítali, kolik lidí denně na úřady chodí, celé to dávali do rovnic. A vypočítali, kolik času se celkově v Protektorátu ušetří za každý den, pokud lidé budou na úřadech skákat z oken. A spočítali, že ta doba stačí na výrobu poloviny tanku. A že zavedením tohoto opatření se v Protektorátu vyrobí o půl tanku více. Jaká byla reakce ministra Moravce, nevíme," uzavírá Petr Koura.

01-05-2005