Ohlédnutí za historikem Dušanem Třeštíkem

02-09-2007

V noci na 23. srpna zemřel historik a publicista Dušan Třeštík. Věnoval se dějinám středovýchodní Evropy v 6.-12. století, dějinám kultury i teorii historie. Vyjadřoval se také k aktuálním společenským otázkám. Osobnost Dušana Třeštíka připomíná rubrika Martiny Lustigové.

Mezi nejvýznamnější díla, která Dušan Třeštík vydal v posledních letech, patří monografie Počátky Přemyslovců, Vstup Čechů do dějin nebo Mysliti dějiny. Práci s názvem Čechy v 10. století už dokončit nestačil.

Dušan Třeštík býval označován za postmoderního historika. Jak toto označení vnímal on sám? To vysvětlil ve vysílání Českého rozhlasu Leonardo: "Uvědomuji si, že žiji v době, která je po moderně. Moderna je, řekněme, 19.-20. století, ačkoliv začíná dříve, začíná, řekněme, v 16. století, ale typická je v 19.a 20. století jako epocha nesená určitou myšlenkou, především myšlenkou pokroku, založená na národním státu, to prostě je pryč. Jistoty, které to dávalo, jistoty, řekněme, J. Vernea, jsou pryč. My hledáme nějaké nové zakotvení. Těm, kteří takhle hledají, kteří pochybují o věčných pravdách, se říká postmodernisté. Nadávka."

Za popularizaci vědy dostal Dušan Třeštík Medaili Vojtěcha Náprstka. Tvrdil, že historik má psát takové knihy, které jsou přístupné veřejnosti. "Historik nemůže existovat a historie nemůže existovat bez svého obecenstva. Historie, která není dělána pro někoho, neexistuje. Když je dělána pro ty čtyři kolegy v sousedních kancelářích, tak je to na tom vidět. Přísně objektivní historie je nemožná. Vždycky musí mít nějakého adresáta. A kdo ví, co chce říct, to řekne jasně a nepotřebuje nějakého popularizačního překladatele."

Dušan Třeštík významně přispíval k celospolečenské diskusi, vyjadřoval se k aktuálním politickým nebo kulturním otázkám. "Mně to dalo hodně. Tak třeba jsem se naučil psát komentář na sedmnáct řádek. To je obrovská škola. Naučil jsem se, že musím mít v článku nejvýš dvě myšlenky, jak je tam třetí, tak už je to špatně. To byla obrovská škola."

Dušan Třeštík, foto: ČTKDušan Třeštík, foto: ČTK Jak by podle Dušana Třeštíka vypadal příběh dnešního českého národa? "Bylo by to o našem příběhu jako sérii transformací. První by bylo přijetí křesťanství a vznik státu, to jde ruku v ruce. To byla ohromná věc, to byla revoluce myšlenková, sociální, zároveň otevření se vlivům západu. Druhá veliká transformace bylo nedoceněné 13. století, kdy se české země překotně modernizovaly, vznikala města, kolonizovaly se obrovské zemědělské plochy. Přestavěl se vlastně celý život, z dřevěných Čech se stávaly Čechy kamenné, společnost se proměnila úplně od samých základů. Vyvrcholilo to v Karlově době, která k nám teď nějak mluví jinak, než mluvila dřív. To byla druhá transformace, stejně významná jako ta třetí, což byla industrializace - zprůmyslovění Čech v 19. století. A totální, úplná přestavba života. To 19. století je doba, kdy jsme se narodili jako tato společnost současná. Rodinná anamnéza každého vlastně sahá do 19. století, kdy jeho některý praděd nebo oba, přišli jako chalupníci z vesnice do průmyslových oblastí a tam začali dělat kariéru. Někteří samozřejmě na to doplatili, na ta rizika, ale většina udělala jakési kariéry. A tohle - tvrdě zaplacené, potem a krví zaplacené kariéry - to je genetický kód tohoto národa."

Dušan Třeštík také ve vysílání Českého rozhlasu načrtnul rozdíl mezi vnímáním a sebedefinováním evropských národů od amerického. "Především my tady v Evropě žijeme v dějinách. My se definujeme dějinami. Na rozdíl od Ameriky, která žije budoucností. Amerika nemá dějiny. To je opravdu zcela zásadní rozdíl. My, když se ptáme, kdo jsme, se obracíme k dějinám. A to v celé Evropě, všude. Samozřejmě, dějiny jsou obrovská hromada artefaktů, vytvořených minulými generacemi, a k těm patří především to, co vytvořil národní stát 19. století a donutil své občany, aby tomu věřili. Padl národní stát, padá i toto. Národní divadlo, Národní muzeum, Veleslavín na Vyšehradě - to jsou výtvory toho českého státu, který ještě neexistoval, ale fakticky už na tom konci 19. století existoval a vytvořil si toto jako svůj obraz. No tak byl to poněkud velkouzenářský obraz, financovaly to vídeňské banky a fedrovali pražští velkouzenáři, samozřejmě k tomu vznikly legendy o sbírání halířku k halířku na Národní divadlo, ale na tom by nic nebylo. Tak to prostě bylo všude a tak to má být. Jenomže my už nejsme ti velkouzenáři."

Dušan Třeštík se zajímal o poezii, ale také třeba o počítače, měl i vlastní internetové stránky. Jeho koníčkem bylo sbírání historických zbraní.

02-09-2007