Otec vlasti na cestách III: Naposledy do Francie

04-06-2016

Dnes se v Historických obzorech naposledy spolu s historičkou Evou Doležalovou z Akademie věd vydáme na cesty po boku českého krále a římského císaře Karla IV. Naše kroky zamíří na stejná místa, kam kdysi vedla Karlova první zahraniční cesta, ke královskému dvoru do Francie.

Karel IV se synem Václavem na cestě do FrancieKarel IV se synem Václavem na cestě do Francie "Historikové se dodnes přou, co přesně Karlova poslední cesta do Francie znamenala. On se k ní rozhodl v časném podzimu roku 1977, kdy poprvé skrze svého posla oslovil francouzského krále Karla V. s tím, že potřebuje k němu přijet na návštěvu a vést s ním diplomatická jednání, která ale nebyla blíže specifikována. Dnes se usuzuje, že pravděpodobně šlo o nástupnictví na uherský trůn a uvedení korunního prince, tehdy už krále, Václava IV. do světa velké politiky a jeho představení u francouzského dvora."

Karlovi bylo v době jeho francouzské cesty přes šedesát let. A zdravotní problémy na něj už silně doléhaly.

Karel IV se synem Václavem na cestě do FrancieKarel IV se synem Václavem na cestě do Francie "Je těžké říct, jestli Karel IV. tušil, že je to jeho poslední velká cesta, že začíná poslední rok jeho života. Co víme určitě je, že trpěl velkými bolestmi, které byly způsobeny právě dnou a možná i zraněními, která v životě utrpěl, a že se už velmi těžce pohyboval. Je to dosvědčeno ve velkých francouzských kronikách. Víme, že francouzský dvůr se na jeho zhoršené fyzické možnosti připravoval. Byl převážen v kočárech, přenášen v nosítkách, často mu byla přistavována židle, aby nemusel při různých jednáních stát. Byl na speciální židli přenášen i po palácích, aby jej pohyb nezatěžoval."

Karel IV se synem Václavem na cestě do FrancieKarel IV se synem Václavem na cestě do Francie Fyzické obtíže ale Karlovi neubíraly na bystrém úsudku, politické obratnosti a trpělivosti. Kromě jednání s francouzským králem se vydal také prohlédnout si relikvie, jejichž sbírání se po celý život věnoval, a navštívil i hrobku francouzských králů v Saint Denis. Řadu z těch, kteří tam odpočívali, osobně znal. Přesto se ale s pamětníkem svého "francouzského" dětství a mládí setkal. Tedy spíše s pamětnicí. Slovo teď dejme, alespoň zprostředkovaně, Františku Palackému.

„Však ačkoli o jeho tam pobytu máme před sebou deník velmi obšírný a dosti zajímavý, zůstáváme přece v nevědomí o pravém předmětu a zdaru jeho tehdejších vyjednávaní. Ba zdá se, že ani nedosáhl ničeho kromě upokojení touhy své po milovaných za svého mládí místech i osobách. Když poprvé spatřil zase ovdovělou vévodkyni Isabellu Bourbonskou, sestru své první manželky Blanky a někdejší družku sestry své Jitky, tak veliká je oba dojala citu rozčilenost, že pro pláč naprosto ani mluviti nemohše, museli k tomu cíli podruhé sejíti se - pozoruhodný to znak duševního života muže jinak tak málo sentimentálního. Také dav se vésti ke hrobům králů Karla i Filipa, vzpomínal vděčně i velebil vše, co dobrého a laskavého prokázali byli jemu za jeho mládí.“

Obstál by Karel na místě Václava?

Karel IV se synem Václavem na cestě do FrancieKarel IV se synem Václavem na cestě do Francie Právě tato poslední cesta a schůzka s Isabelou z Bourbonu je podle Evy Doležalové jedním z mála projevů citového života Karla IV., o kterých se nám dochovaly zprávy. Daleko zásadnější byl z hlediska českých dějin cit k nejstaršímu synovi Václavovi.

"Dneska se zjednodušeně říká, že Karel Václava rozmazlil. A rozmazlil jej tak, že Václav pak nebyl schopen vykonávat velkou politiku. Myslím si, že je to velké zjednodušení, že se Karel pouze snažil svému synovi předpřipravit cestu. Proto se, a úspěšně, snažil, aby byl korunován českým i římským králem, ještě za jeho života. Zároveň mu tím ale způsobil těžkosti, protože česká i říšská šlechta na něj nahlížena jako na člověka, kterému někdo zařídil jeho osud a kterého šlechta nezvolila a nepotvrdila zcela dobrovolně. Víme, že i při římské volbě byla hlasy Karlem IV. částečně koupené."

To ale zase nebylo tak řídké...

Karel IV se synem Václavem na cestě do FrancieKarel IV se synem Václavem na cestě do Francie "To ne. Na druhou stranu víme, že se pokusil také Václava od velmi útlého věku zasvěcovat do vysoké politiky a vozil jej na jednání politických špiček. Snažil se mu tak dát to nejlepší vychování. Když bych to úplně obrátila: Je otázka, jestli by Karel IV. byl tak úspěšným vládcem, kdyby si vyměnil pozici se svým synem. Byl by pak nucen vládnout v době, kdy vypuklo papežské schizma, v Evropě zuřila stoletá válka, v Čechách se začaly objevovat sice lokální, ale přesto významné, morové epidemie a k tomu se začalo radikalizovat i myšlenkové náboženské hnutí, které vyústilo až v husitskou revoluci."

Karel se z Francie vrátil na jaře roku 1378. V té době už mu zbývalo jen pár měsíců života. Čas, kdy na jeho místo nastoupí Václav IV. a české země čeká zcela nová epocha, se nezadržitelně blížil.

04-06-2016