Příběh Obrazárny Pražského hradu

Portrét zlatníka a antikváře Jakoba Koeniga, Paolo Caliari

Jak jsme vás před nedávnem v kulturní rubrice informovali, tento rok se znovu otevřela veřejnosti Obrazárna Pražského hradu. Její sbírka byla s velkým úspěchem v minulém roce představena na výstavě v holandském Maastrichtu. Spletité ale i zajímavé historii Obrazárny Pražského hradu je věnována následující rubrika.

"Příběh obrazárny je velice zajímavý, pro naše prostředí jaksi i dokonce přesahuje rámec střední Evropy proto, že obrazárna vlastně je, na našem území rozhodně, ale i v tom jaksi středoevropském měříku, jednou z nejstarších kontinuálně existujících sbírek evropského umění."

Řekla mi při prohlídce Obrázarny Pražského hradu ředitelka odboru památkové péče kanceláře prezidenta republiky Eliška Fučíková. Ojedinělá umělecká hradní sbírka má podle ní kořeny ve sběratelské vášni císaře Rudolfa II.. Ten byl považován za skutečného znalce děl velkých mistrů. Nešetřil finančními prostředky, mohl-li získat výjimečný kus - např za Dürerův obraz Všech svatých zaplatil norimberské městské radě 700 zlatých. Řadu obrazů i přímo u výtvarníků objednal nebo získal darem...

"Rudolfu II se podařilo shromáždit nesmírně významný soubor obrazů, zhruba tři tisíce, kde hlavní váha byla na umění italské renesance. Byla tu řada obrazů Tizianových, Veronesových, byly tu obrazy Tintorettovy, byl tu i jeden Leonardo da Vinci."

Už v době svého vzniku měla obrazárna velký ohlas. Řada zástupců české šlechty si po vzoru Rudolfa II. začala také shromažďovat podobné, nicméně menší, sbírky obrazů. Jednou z nich byla např. Lobkovická sbírka, která je dnes v Nelahozevsi. Mimořádně cenná Rudolfova sbírka zažila po smrti svého zakladatele různé peripetie, císařovi následníci ji postupně rozebrali či rozprodali dávno předtím, než její zbytek odvezli Švédové v roce 1648 jako dar královně Kristině. Značnou část vyvezl Rudolfův nástupce císař Matyáš...

"Velkou rychlostí po smrti Rudolfově odvezl to nejvýznamnější rychle do Vídně. Proto ta pověst, že Švédové všechno odvezli není pravdivá. Ta Sbírka byla vlastně z velké části převezena do Vídně ještě dříve než se Švédové do Prahy dostali. Švédové odvezli jenom tu část, která tady byla k dispozici a dál zdobila prostory, které pro obrazárnu byly speciálně postaveny."

Přesto některá díla na Hradě zůstala nepřetržitě, jiná se pak během staletí oklikou vrátila z Vídně či Antverp. Podle zcela nových zjištění, zakoupil novou sbírku pro Pražský hrad v roce 1649 Ferdinand III v Antverpách. Nejstarší její dochovaný inventář je patrně z roku 1660.

"Byla to sbírka, která patřila kdysi lordu Buckinghamovi. Obsahovala velmi zajímavou kolekci italského malířství 16. a 17.století, také obrazy vlámské. A je paradoxem, že vlastně přes tu Buckinghamovu sbírku se do Prahy zpátky s tou novou sbírkou dostala i některá díla, která původně v Praze byla. Ona prostě udělala takový velký okruh z Prahy do Bruselu do sbírky arcivévody Alberta, z Bruselu se dostaly do Anglie k lordu Buckinghamovi a při prodeji té sbírky se dostaly zpátky do Antverp a pak zase zpátky do Prahy."

Nová tzv. "habsburská" sbírka byla poněkud menší, ale obsahovala řadu významných děl italského umění 16. a 17.století a také umělců vlámských. Osudy obrazů ovšem závisely na potřebě císařského dvora - tu byla sbírka doplňována, tu ochuzována, hlavně však byla od druhé poloviny osmnáctého století až do počátku století dvacátého dobrým zdrojem při budování vídeňské císařské sbírky. Dva velké prodeje obrazů byly uskutečněny i do Drážďan. Galerie byla dokonce zrušena, obrazy se rozptýlily jako dekorace a ztratily bohužel i své přesné autorské určení. Neutěšený stav - sbírky spojený s odvážením obrazů - trval podle Elišky Fučíkové až do 19.století. V té době iniciovala Vídeň revizi děl celé hradní sbírky..

"Do Prahy byl poslán inspektor císařských sbírek ve Vídni, který posoudil stav obrazárny, stav vystavení obrazů, stav jaksi fyzický a kvalitu těch obrazů... A tehdy vlastně došlo k vynětí těch obrazů z táflování - z té dekorativní výzdoby stěn. Obrazy byly znova, pokud to šlo, vráceny do původních rozměrů, restaurovány a rozvěšeny teda normálním galerijním způsobem po reprezentativních místnostech."

Ovšem do Vídně bylo opět odvezeno dalších 20 obrazů. Před transportem se paradoxně zachránila jen ta díla, která byla odložena ve skladišti a která unikla revizorově pozornosti - např. i dva Veronesovy obrazy. Tím, jak byla díla neustále odvážena, zdálo se, že na Pražském hradě nezbylo nic, co by mohlo důstojně posloužit jako výzdoba sídla prvního československého prezidenta. Proto vznikl v roce 1920 takzvaný Masarykův fond, z něhož se pro Hrad nakupovaly obrazy. Tehdy se ovšem orientovali především na české a ruské malířství 19.století a český barok. Zajímavé obrazy byly pak pro Hrad nakoupeny po roce 1945 - např. Špála, Filla, Kupka, Procházka a další. V roce 1962 neodpovídal tehdejší soubor obrazů ideové představě o Pražském hradě - obsahoval mimo jiné pro místnosti komunistických prezidentů "nevhodné" náboženské náměty. A tak řada nejzajímavějších obrazů byla převezena na zámek Opočno. Díky profesoru Neumannovi, který udělal na Hradě dusno, se ale zase vrátily a provedl se jejich velký průzkum...

"V roce 1965 byla obrazárna otevřena, nicméně se slušným mezinárodním ohlasem, protože při té příležitosti sem byla pozvána řada významných historiků umění z celého světa."

Následovala dlouhá etapa neustálých uzavírání obrazárny a zmenšeného zájmu o její sbírky. V té době se ukazovalo, že by bylo dobré připravit vědecký katalog celé sbírky a zpracovat její historii.

"Tak bylo rozhodnuto, že vlastně na tom katalogu budou spolupracovat všichni zahraniční experti, kteří psali monografie těch jednotlivých umělců, kteří jsou v obrazárně zastoupeni, a že se také využije všech těch nových poznatků, které dneska máme v historii obrazárny, protože jaksi v průběhu let se jaksi ví jednak více o té Buckinhamově sbírce, ví se i o tom prodeji v Antverpách a ví se i o historii těch jednotlivých obrazů, jak se proměňovaly atribuce.."

Řada obrazů v depozitáři, která se stala předmětem zájmu českých i zahraničních vědců, tak dostala nová správná jména. Ředitelka odboru památkové péče kanceláře prezidenta republiky Eliška Fučíková doufá, že prozkoumáním a restaurováním dalších uměleckých děl se podaří vytvořit nový zajímavý cyklus. I přes nedostatek finančních prostředků, se Správa Pražského hradu navíc stále snaží doplňovat fondy o díla, která byla kdysi součástí Obrazárny, nebo na Hradě vznikla a v průběhu staletí se dostala do soukromého majetku. V současné době sbírka obsahuje téměř 4000 obrazů. Pro stálou expozici byly vybrány pouze nejvýznamnější kusy historického a moderního malířství. V prostorách obrazárny, které upravil hradní architekt Bořek Šípek, jsou jednotlivá díla rozmístěna podle příslušnosti k lokálním malířským školám. Vlastní prostor mají také obrazy rudolfinských mistrů a díla ze sbírek císaře Rudolfa II. Letos naleznou návštěvníci ve stálé expozici tři nové přírůstky. Jedná se o obrazy rudolfínských malířů Hanse von Aachena "Bakchus a Silén" a Bartholomea Sprangera "Herkules a Omfalé". Další novou akvizicí je plastika Hanse Monta, kterou tento sochař vytvořil zřejmě pro císařské sbírky v souladu s podobně komponovanými díly Sprangera.

Autor: Eva Petržílková
spustit audio