Problémy s obezitou a hubnutím v 50. a 60. letech

19-03-2006

Není to tak dávno, co si mnozí z nás dávali novoroční předsevzetí. A někteří si vytkli za cíl například zhubnout, třeba do nových jarních šatů - nakonec, i když to tak při pohledu z okna nevypadá, jaro je za dveřmi. A právě to mě inspirovalo k tak trochu netradiční historické rubrice - dnes bude o hubnutí. Dozvíte se, jak to s dietami vypadalo v 50. a 60. letech, nebo to, jak rozšířený byl tehdy v Československu problém obezity.

Jídlo zaujímalo v poúnorové společnosti významné místo, protože právě dostatkem jídlem se kompenzoval nedostatek průmyslových výrobků na pultech obchodů. A právě v okamžiku, kdy se člověk - po válečném strádání - mohl konečně dosyta najíst, přicházejí problémy s nadměrným příjmem potravy. Zatímco počátkem 50. let ještě fungoval přídělový systém, od druhé poloviny 50. let spotřeba potravin roste. Lidé také často preferují moučné pokrmy - knedlíky, pečivo, apod. Naopak příliš neholdují ovoci a zelenině. Mezi vyloženě oblíbené pochoutky patřil vídeňský řízek nebo guláš. Porce masa však tehdy byly výrazně menší než dnes.

Problém s obezitou začal být aktuální v druhé polovině 50. let. Kde můžeme vlastně hledat viníka toho, že hodně lidí tehdy s obezitou zápasilo? Na to jsem se zeptala historika Martina France: "Můžeme uvažovat o jakési společenské příčině, o jakémsi společenském faktoru, což souviselo s hierarchií potravin, jak ji tehdejší lidé vnímali a která ještě byla ovlivněna válečnými a těsně poválečnými poměry. V tomto pomyslném žebříčku stál na velmi vysoké příčce například tuk. Takže mít tučné jídlo pro mnoho lidí znamenalo znak luxusu, přepychu. Pak k tomu přispívala i dominance moučných jídel, která se navíc konzumovala hodně omaštěná. A pak tam samozřejmě působil i ten faktor, že i v českých podmínkách dochází k jakési obdobě jevu, který známe z tehdejšího západního Německa, tedy k tzv. fresswelle - společnost se najednou stává víc konzumní a zvýšený konzum se projevuje ve spotřebě potravin. Je to vnímáno jako náznak lepšící se situace. A jako takový je i ten konzum potravin všemožným způsobem podporován politickou mocí." Svou roli tu tedy hrála i politika. Vedoucí funkcionáři pocházeli vesměs z dělnického prostředí, a proto za nejlepší potraviny považovali ty, kterých měli dříve nedostatek - tedy například tuky. A právě tyto potraviny byly k dostání za relativně nízké ceny.

Zatímco v západním světě platila za ideál krásy modelka Twiggy či její podobně hubené kolegyně, v Československu tomu bylo, alespoň v 50. letech, jinak. A jak podotýká Martin Franc, mělo to i politické důvody: "Tehdy se požadovalo, aby žena byla nejen štíhlá a upravená, ale zároveň natolik fyzicky silná, aby mohla zastávat také dělnická povolání, tj. žena měla být i fyzicky výkonná. To znemožňovalo ideál nadměrné štíhlosti. Ten byl naopak kritizován jako výmysl buržoazního kapitalistického světa."

Asi nepřekvapí, že obezita tehdy nejvíce postihovala především ženy. "Poukazovalo se například na neblahý zvyk matek dojídat zbytky jídel. Psychiatr Vondráček v této souvislosti hovořil dokonce o tom, že se tyto ženy stávají chodícími odpadkovými koši. Bylo to dáno i tím, že v některých rodinách přece jen převažovala snaha dát lepší porci - v tomto případě třeba libovější maso - spíše dětem."

Od druhé poloviny 50. let začala být obezita vnímána jako problém - ani ne tak jako problém estetický, ale spíš zdravotní. V Československu tehdy existovalo několik specializovaných pracovišť, která se léčbou obezity zabývala - mezi nimi například sanatorium v Dolní Lípové, které proslulo dost netradiční metodou, která spočívala v odvodňování organismu, mimo jiné pomocí konzumace vína. A jak to vypadlo konkrétně? "Při zvýšeném příjmu alkoholu se organismus odvodňoval a tím klesala také váha. Jako podpůrná terapie byl využíván tanec, což byla prostě zvýšená fyzická námaha, při které se organismus také odvodňoval, takže největší problém této terapie spočíval v tom, že u některých pacientů mohlo dojít až k dehydrataci." Zatímco pacient během léčby musel vypít i více než litr vína denně, mezi zakázanými nápoji byla například obyčejná voda. Někteří pacienti si kúru pochvalovali, jiní ji nemohli vydržet. Tato svérázná metoda si samozřejmě našla řadu kritiků - například mezi těmi, kteří bojovali proti alkoholismu. A jaké byly výsledky terapie? To můžeme shrnout do dvou slov: nepříliš trvalé.

Jednou z možností, jak se zbavit přebytečných kilogramů, bylo cvičení. Pojďme ale k jinému tématu - jaké se v 50. a 60. letech držely diety? "Zřejmě nejrozšířenější byla varianta, kdy se počítalo s vyváženou stravou, ovšem velice přesně odměřenou. Nevýhodou této metody bylo, že ji bylo nutno dodržovat prakticky po celý život. Populární tehdy byla například střídavá dieta, která byla založená na principu, že některé dny se jedl jen určitý typ potravin. Ale tuto dietu někteří pacienti špatně zvládali, už kvůli tomu, že některý den se jedla pouze šlehačka, což je, myslím, dost drsná představa. U veřejnosti si obrovskou popularitu získala tzv. hollywoodská dieta. Ta však šla v daném období dodržovat jen velice těžko, protože počítala s poměrně vysokými dávkami citrusových plodů, tedy zboží, které v 50. i 60. letech na pultech často chybělo. Její druhou nevýhodou byla vysoká konzumace vyjíček, což některé skupiny obyvatel špatně snášely." Kromě diet a pobytu v sanatoriích mohli pacienti využít i léky, které ale lékaři předepisovali dost neradi, protože měly vážné vedlejší účinky a byly návykové.

19-03-2006