Prvomájová mávátka i fronty na nábytek. Jak jsme žili před půl stoletím?

25-05-2019

Letos jsme si připomněli už několik výročí spojených s rokem 1969. V lednu jsme vzpomínali na Jana Palacha, který se upálil na protest proti nastupující normalizaci v Československu. Nejen hokejoví fanoušci si koncem března připomněli slavné vítězství našich hokejistů nad sovětskou sbornou na mistrovství světa ve Stockholmu. Celonárodní radost tehdy vyústila v demonstrace a zdemolování pražského Aeroflotu. A i díky tomu se na dubnovém plénu do nejvyššího vedení KSČ dostal Gustáv Husák. Normalizace se tak mohla rozjet opravdu naplno. Jak ale v té době žili obyčejní lidé? Jaké byly jejich každodenní radosti a starosti? I to se dá najít v rozhlasovém archivu:

První máj za normalizace, foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0První máj za normalizace, foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0 "Hlavní město Československé socialistické republiky je už dnes v plné výzdobě k zítřejšímu dni. Vlajky a prapory na budovách, obrazy státníků a květiny ve výlohách obchodů, aleje praporků na stožárech veřejného osvětlení. Zanedlouho, jak bývá tradicí nejslavnějších chvil, zazáří památné pražské budovy ve slavnostním osvětlení."

Takto například informovala hlasatelka v Rozhlasových novinách na stanici Hvězda o posledních přípravách na oslavu 1. máje. Ty už ovšem měly docela jinou atmosféru než v roce 1968, kdy Pražané v prvomájovém průvodu spontánně zdravili soudruhy Dubčeka, Svobodu nebo Smrkovského. O rok později už na tribuně stál súdruh Gustáv Husák a jeho nejbližší, Bilak, Indra a další normalizátoři. A nadšení Pražanů bylo to tam. Lidé se spíš potýkali s nedostatkem nejrůznějšího zboží včetně základních životních potřeb. Chybělo ovoce a zelenina, prášek na praní i tužkové baterie. Na nábytek se stály fronty. S Jaromírem Janovským z ministerstva průmyslu o tom hovořil reportér Vladimír Brabec:

Myslím si, že v tom, jak naši lidé stojí fronty u obchodů s nábytkem, jsme ve světě unikátní.

"Je mi to líto, ale je to bohužel tak. V žádné z průmyslově vyspělých zemí jsem podobný obraz nezažil."

Výroba nábytku v socialistickém Československu, foto: ČT24Výroba nábytku v socialistickém Československu, foto: ČT24 V čem to vězí?

"V minulosti jsme především rozvíjeli výrobu a investovali do výrobní spotřeby, tzv. A skupiny, a nerozvíjeli jsme kapacity určené pro tržní spotřebu. A u nábytku vůbec ne! My jsme kupříkladu do dneška nepostavili v České republice ani jedinou novou nábytkářskou fabriku. I po roce 1960 jsme bohužel ještě likvidovali některé závody. Byly sice menší, dohromady jich ale bylo sedmnáct, a to by dalo u nábytku sto milionů v maloobchodních cenách. A to by ty fronty mohlo zmírnit."

Lidé také někdy upozorňují na to, jestli se příliš mnoho nábytku nevyváží. Pak se nedostává u nás doma.

"My jsme vývoz z tohoto hlediska také trochu revidovali. Je to celá třetina z původně uvažovaného vývozu. A dovolte mi tu říct můj osobní názor. Kdyby nebylo došlo k té nákupní horečce po srpnu minulého roku, mohli jsme v důsledku tohoto omezení mít situaci na trhu nábytku podstatně příznivější."

Meliorační práce zbavovaly půdu přebytku vody, foto: ČT24Meliorační práce zbavovaly půdu přebytku vody, foto: ČT24 A kdy se zbavíme front u obchodů s nábytkem?

"Bude-li se plnit zamýšlený program bytové výstavby, mohlo by dojít k uspokojení naléhavých potřeb v letech 1973-75. Je to v závislosti na realizaci rozestavěných a nově zahajovaných akcí."

Pamětníci ovšem vědí, že nábytku byl ve skutečnosti nedostatek až do začátku 90. let. Z dnešního pohledu, kdy bojujeme se suchem, je ovšem zajímavá další zpráva z jara 1969. Tehdy se totiž naopak bojovalo s přebytkem vody v půdě:

"Naši přední vědečtí pracovníci v oboru meliorací a závlah besedovali dnes s pražskými novináři o problematice zúrodňování zemědělských půd. Na odvodnění čeká na území republiky asi 900 tisíc hektarů. Kdyby tyto práce postupovaly takovým tempem jako dosud, protáhlo by se odvodňování na dvacet až pětadvacet let. Jak uvedl prof. Jan Hrůza, bude ročně nutné odvodnit 50 až 65 tisíc hektarů. Tak by byl problém v průběhu 80. let vyřešen. To ovšem závisí vedle subvencí i na materiálovém zabezpečení meliorací. Zatím je stav takový, že dodávané drenážní trubky mají špatnou kvalitu a nízkou životnost. Kromě toho keramické závody přislíbily z požadovaných devadesáti milionů trubek jen šedesát procent, přitom ani tento plán neplní. Meliorační družstva si proto budou muset vypomáhat obnovováním zrušených cihelen a zavedením vlastní výroby. Naléhavost zúrodňování půd podtrhuje už řadu let známý fakt, že v republice připadá na jednoho obyvatele nejmenší plocha orné půdy v Evropě vůbec."

Automobilový průmysl v socialistickém Československu reprezentovaly stejně jako dnes především škodovky, foto: archiv Škoda AutoAutomobilový průmysl v socialistickém Československu reprezentovaly stejně jako dnes především škodovky, foto: archiv Škoda Auto V tomto ohledu se ani po padesáti letech mnoho nezměnilo. Snad jen s tím rozdílem, že na tom zbytku orné půdy, který nám zůstává po nejrůznějších developerských projektech, se dnes pěstuje řepka a kukuřice. Nikoliv ovšem k jídlu, ale jako přísada do biopaliv. Tím jsme se dostali k automobilovému průmyslu. I tehdy náš největší výrobce osobních automobilů, Škodovka v Mladé Boleslavi, tajil nový design karosérie. Vladimíru Brunátovi se však s mikrofonem podařilo k novému typu škodovky proniknout:

Poznáte to? Motor si brouká jako u kteréhokoliv jiného embéčka. Jenže vzhled vozu se pozměnil. A mikrofonu je dopřáno, co ještě kamera nesmí, totiž představit vám tuto novinku z mladoboleslavské kuchyně, která byla až dosud dost utajená. Soudruh inženýr František Seidel, vedoucí konstruktér, nám nové embéčko popíše, pokud nebudu vědět, jak dál. Ve výrobní hale se dívám na jeden z těchto typů. Má především opravdu nový tvar karosérie. Hrany jsou poněkud zaobleny a zmizely prolisy. Je to tak, soudruhu inženýre?

"Využili jsme u karosérie její specifičnosti, to znamená panelovité stavby, kdy jsme měli možnost všechny odnímatelné části navrhnout v novém provedení, které odpovídá současným módním směrům ve stavbě a tvarování karosérie."

Pronikavě se změnil předek i zadek karosérie. Jak byste ten předek charakterizoval?

"Změnil se především tím, že se tam použilo podstatně větších rozměrů světlometů, o průměru 160 mm místo dosavadních 130. Nárazníky jsou hranaté a jsou v nich blinkry. Na posledním ženevském Salónu jsme viděli podobné řešení, takže nebudeme bohužel jediní. Jinak se o něco zvětšil i zavazadlový prostor, protože vůz dostal poněkud širší a hranatější tvar. Zavazadlový prostor je řešen také jinak oproti předchozímu, rezervní kolo je totiž pod odklopnou podlahou."

Kdy nová karosérie vyjde? Zřejmě až ve druhé polovině roku, že?

"Bude to v průběhu dovolené, kdy přestavujeme naše výrobní linky, takže s dodávkami Mototechně začneme v průběhu září."

Karlovy Vary, foto: archiv Muzea Karlovy VaryKarlovy Vary, foto: archiv Muzea Karlovy Vary Rozhlasové noviny z jara roku 1969 samozřejmě přinášely i pozitivní zprávy. Zpravodaj Jindřich Ratan se na začátku lázeňské sezóny vydal do Karlových Varů:

"Ty se postupně mění v jedno velké staveniště. V nadcházejících deseti letech chtějí údajně dohnat všechno, co se zanedbalo během více než čtyřicetileté stavební stagnace. Svědčí o tom konečně i investiční výdaje. Letos je to už 360 milionů korun a v příštích letech tato částka ještě vzroste. K nejvýznamnějším stavebním akcím patří například výstavby hotelu Thermal, sanatoria Sanssouci a Vřídelní kolonády. Má se mimo jiné začít stavět mezinárodní rekreační středisko ROH na Tříkřížové hoře a Interpress hotel u golfového hřiště. Po spisovatelích budou mít v Karlových Varech svůj domov i členové Mezinárodního svazu novinářů. Karlovy Vary se zásluhou sdružených prostředků záhy dočkají i sportovního areálu s krytým plaveckým bazénem, zimním stadiónem a tenisovou halou. Počítá se i se zřízením mezinárodní herny a kasina. I v lázních se totiž chtějí lidé bavit. A nikoliv náhodou také mnozí lékaři prohlašují, že dobrá nálada je také jedním z výrazných prvků komplexní lázeňské léčby. Proto se například až dosud spíše nevalné a truchlivé zahajování hlavní lázeňské sezóny, jak je pamatujeme z minulých let, v loňském roce změnilo v alegorický obraz Hold Karlu IV. Ten loni nadchl a letos má být ještě lepší. Jeho součástí budou i Písně žáků darebáků, artistické produkce na kejklířském voze, večer zkřížených kordů a další atrakce."

Letošní Financial Times zařadily jarní květinový veletrh Flora Olomouc 2019 mezi nejlepší evropské výstavy květin, srovnávají ho například s prestižním veletrhem v Chelsea. I před půl stoletím se přitom Flora Olomouc měla čím chlubit. Reportér Eduard Franěk vyzpovídal tehdejšího ředitele Flory 69 Jana Sitaře:

Letošní výstava má být dokonce největší přehlídkou cibulovin ve střední Evropě...

"Myslím si, že po zahradě v Keukenhofu v Holandsku je olomoucká přehlídka tou největší."

Co všechno zde návštěvníci uvidí?

"Vedle exteriérů, které jsou letos opravdu překrásné, jen počet vysazených tulipánů dosahuje výše 350 tisíc, uvidí především přehlídku květin v halách. V hale A to bude ukázka barokní zahrady jako reminiscence na český barok, jeden z nejkrásnějších slohů, který se v našich zemích uplatňoval. V hale B přehlídku zahraničních výpěstků z Německé spolkové republiky. Zvlášť upozorňuji na jedinečnou přehlídku orchidejí. V hale C je nainstalována mezinárodní přehlídka aranžérského umění československých, maďarských a holandských vazačů a v hale D vystavují dvě holandské firmy novinky narcisů a tulipánů, řadu hrnkových květin a jako překvapení velkou kolekci gladiolů, také z Holandska. V exteriérech bych chtěl upozornit ještě na jedinečnou přehlídku botanických tulipánů a různých cibulovin, které naše veřejnost namnoze ani nezná, od firmy Albert Hoch ze Západního Berlína."

Některé věci se zkrátka nezměnily ani za půl století. Stejně jako mezinárodní filmový festival pro děti a mládež ve Zlíně, jehož 59. ročník probíhá právě teď. Tehdy se ovšem jmenoval Přehlídka dětských filmů Gottwaldov a dvě desítky filmů na něm vidělo na deset tisíc dětských diváků. O filmové tvorbě pro děti hovoří ředitel festivalu z roku 1969 Aleš Bosák:

"Naši pracovníci filmu, televize, spisovatelé a výtvarníci jako by se naráz probudili nebo si více uvědomili význam filmů pro děti a mládež. Hlásí se jich daleko víc než na dřívějších ročnících. Letos je to asi 240 českých a slovenských účastníků. A u těch zahraničních jsme si skromně říkali, když jich bude padesát... - A dnes máme devadesát přihlášek."

Na závěr jsem si nechala ukázku, jak se před půl stoletím pečovalo o ty nejvíce potřebné. V Petřvaldě u Karviné byla 1. června roku 1969 zahájena výstavba nového zařízení pro děti, které by jinak skončily v dětském domově. Nešlo přitom o typickou SOS dětskou vesničku, která se ve stejné době s velkou slávou začala budovat v Doubí u Karlových Varů. V čem byl základní rozdíl, vysvětlil Vladislav Pečka:

"Odlišností je kupříkladu to, že v SOS vesničkách jsou děti vychovávány ženou. Mohou tedy nahrazovat pouze část rodinné výchovy. Domníváme se, že je rozumnější výchova dětí manželským párem. Dále chceme, aby naše zařízení naprosto splynulo s celým okolím, aby děti ztrácely dojem jakési výlučnosti. Aby nebyly neurotizovány tím, že se nacházejí v nějakém zvláštním skleníkovém prostředí. Nechceme dále, aby naše vesnička byla provozována charitativním způsobem, tedy aby byla odkázána na dary naší veřejnosti. Proto předpokládáme, že by jejím provozovatelem měl být stát, a nikoliv sdružení, které začíná shromažďovat prostředky a chce ji stavět. A konečně také systém SOS dětských vesniček je založen na principu katolické výchovy. Při vší toleranci k náboženství si myslíme, že naše podmínky jsou poněkud odlišné. V tom jsou tedy ty podstatné odlišnosti, na kterých my stavíme náš budoucí výchovný systém. Proto jsme také nemohli přijmout označení SOS, které je vyjádřením principů na Západě používaných."

Nedej bože, řekli si nejspíš soudruzi, aby se českoslovenští sirotci vychovávali podle západních vzorů! - Rozhlasové zpravodajství před půl stoletím bylo zkrátka silně ovlivněné ideologií. Jak ale ukazují archivní nahrávky, i tehdy se řešily problémy, které se nám jako bumerang vracejí dodnes, po padesáti letech.

25-05-2019