Rok Adolfa Loose připomene autora slavného „deklu od kanálu“

25-01-2020

"Ornament je zločin!" To je zřejmě nejznámější a také nejprovokativnější vyjádření proslulého architekta Adolfa Loose. V závěru letošního roku si připomeneme 150. výročí jeho narození. Už v lednu byl ale vyhlášen Rok Adolfa Loose. Kromě Prahy se do něj zapojí i Loosovo rodné město Brno nebo Plzeň, kde je největší soubor Loosových interiérů v Česku.

Obchodní dům Goldman a Salatsch ve Vídni, kterému se přezdívalo „dekl od kanálu“, foto: Thomas Ledl, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0Obchodní dům Goldman a Salatsch ve Vídni, kterému se přezdívalo „dekl od kanálu“, foto: Thomas Ledl, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Adolf Loos, foto: Wikimedia Commons, Public DomainAdolf Loos, foto: Wikimedia Commons, Public Domain "Myslím, si, že tato země nemá příliš mnoho skutečně světově známých architektů, kteří zde působili a kteří zde realizovali svá díla. Adolf Loos k těmto architektům nepochybně patří," uvedla při zahájení Roku Adolfa Loose ředitelka Muzea hl. města Prahy Zuzana Strnadová. Právě toto muzeum už 25 let spravuje slavnou Müllerovu vilu v pražských Střešovicích.

"Hlavní město Praha zakoupilo Müllerovu vilu, nejkrásnější dům Adolf Loose, a svěřilo ho Muzeu hl. m. Prahy. Tehdy se začalo pracovat na přípravě památkové obnovy, která následovala, a po této velice náročné památkové obnově byla Müllerova vila v roce 2000 otevřena pro veřejnost," dodala šéfka muzea Zuzana Strnadová.

Müllerova vila je jako Rembrandtův obraz

U obnovy vily na konci 90. let minulého století byl i nynější ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr: "Pietní obnova Müllerovy vily, to byl vlastně úplně první objekt v Evropě, který se opravoval památkářskou, nikoliv rekonstrukční, ale restaurační metodou. K tomu domu se přistupovalo, jako by to byl Rembrandtův obraz. Hlídala se každá součástka, byť zcela běžná, ať už to byly omítky, dlažba atd. Všechny předměty se pietně restaurovaly a rekonstruovaly."

Müllerova vila, foto: Martina SchneibergováMüllerova vila, foto: Martina Schneibergová Karel Ksandr ocenil spolupráci památkářů při obnově Müllerovy a její "sestry" zapsané na Seznam UNESCO, brněnské vily Tugendhat. Tu koncem 20. let minulého století postavil další slavný funkcionalistický architekt Mies van der Rohe:

"Při pražské obnově působili kolegové z Muzea města Brna. Chtěl bych zdůraznit, že celá věc se povedla díky tomu, že tady vznikl jedinečný kolektiv, který pokračoval pak v Brně při obnově vily Tugendhat. Rekonstrukční obnova obou vil byla svým způsobem provázána. To, jak uspořádat provoz v Müllerově vile, jsme se učili na brněnské vile Tugendhat, která, byť ještě neopravená, byla zpřístupněná veřejnosti. Tak se vlastně využívaly zkušenosti z Tugendhatky. A naopak, když se v Müllerově vile posbíraly různé prvky, kachlíky, umyvadla, vodovodní baterie, tak to, co zbylo, se odvezlo do Brna a použilo se tam minimálně jako vzor."

Loose připomene rozsáhlá výstava v Národním technickém muzeu

Müllerova vila, foto: archiv Muzea hl. m. PrahyMüllerova vila, foto: archiv Muzea hl. m. Prahy U památkové obnovy Müllerovy vily byla i její současná vedoucí, kunsthistorička Maria Szadkowská. Ta vede i Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose, které je součástí Muzea hl. m. Prahy: "Náplň veškerých dokumentů, které byly soustředěny během rekonstrukce, byla také první náplní tohoto centra. Ale nám samozřejmě bylo jasné, že pro nás bude velmi důležitá kontinuita. Takže už dvacátým rokem věnujeme úsilí tomu, aby se provázalo nejen dílo Adolfa Loose v českých zemích, ale aby se zároveň propojilo v kontextu jeho evropské nebo celosvětové tvorby. A výsledkem tohoto hledání by měla být výstava, která bude uspořádána naším muzeem ve spolupráci s Národním technickým muzeem. Tato výstava bude jakýmsi diagramem života Adolfa Loose, bude prezentovat jeho dílo a snažit se zdůraznit jeho ideje."

Loosova myšlenka Raumplanu

Müllerova vila, foto: Milena ŠtráfeldováMüllerova vila, foto: Milena Štráfeldová O jaké ideje tedy jde? Pro Adolfa Loose, jako pro většinu moderních architektů z prvních desetiletí 20. století, byla u jakékoliv stavby nejdůležitější její funkce. Té se měla podřídit i vnější podoba domu. Proto v jeho návrzích převažují velmi jednoduché, až strohé tvary bez zbytečných dekorací. Například Müllerova vila je v podstatě jen bíle omítnutá kostka, zasazená do strmého svahu nad silnicí. Typickým prvkem Loosových vil je tzv. Raumplan. Vnitřní prostory jeho domů nejsou rozděleny do jednotlivých pater, ale prostřednictvím mezipater, schůdků či různých galerií plynule navazují na sebe, a to podle funkce jednotlivých místností. A funkci bývá podřízen i interiér bytů. Je v nich velmi promyšlený systém zabudovaných úložných prostor, kuchyně i prostorné koupelny jsou vybaveny nejmodernějšími spotřebiči, namísto všelijakých ornamentů a zbytečných ozdůbek Loos používal jen ty nejkvalitnější přírodní materiály.

Naděžda Goryczková, foto: Martina SchneibergováNaděžda Goryczková, foto: Martina Schneibergová Díky tomu jsou jeho stavby moderní i po více jak sto letech. To vše podle ředitelky Muzea hl. m. Prahy Zuzany Strnadové vedlo zástupce několika institucí ke společnému projektu: „Velice mne těší, že tady můžeme vyhlásit rok 2020 Rokem Adolfa Loose."

Müllerova vila získala i evropskou památkářskou cenu

K pražskému muzeu se připojil i Národní památkový ústav, potvrzuje jeho generální ředitelka Naděžda Goryczková: "My jsme v Národním památkovém ústavu neváhali ani minutu, protože to vnímáme jako velmi důležité. Adolf Loos byl vynikající architekt, který se nesmazatelně zapsal do dějin architektury první poloviny 20. století. A právě jeho realizace na území České republiky patří k těm nejvýznamnějším, zapsaným do Ústředního seznamu kulturních památek. Některé z nich jsou národními kulturními památkami, co je například právě Müllerova vila. A z logiky věci se Národní památkový ústav do této iniciativy zapojit nejen chtěl, ale i tak trochu musel. Byla to naše profesní povinnost, protože ke všem těmto památkám minimálně vykonáváme památkový dohled. A zmíněná obnova Müllerovy vily mimochodem získala i evropské ocenění Europa nostra, čili byla oceněna i na mezinárodní úrovni."

Semlerův dům v Plzni, foto: archiv Západočeské galerieSemlerův dům v Plzni, foto: archiv Západočeské galerie Kromě již mnohokrát zmíněné Müllerovy a méně známé Winternitzovy vily v Praze vybudoval Adolf Loos taky víc jak tucet velmi ceněných interiérů v Plzni. Ty se postupně zpřístupňují veřejnosti. Další jeho slavné realizace jsou ve Vídni, proslulý je například jeho obchodní dům Goldman a Salatsch, stojící přímo naproti Hofburgu. Říkalo se mu hanlivě „dekl od kanálu“. Jeho jednoduché účelné pojetí prý vyprovokovalo ke kritice i samotného císaře Franze Josefa. Dnes se jedná o celosvětově uznávanou ukázku moderní architektury. Stejně jako například pařížský dům dadaistického básníka Tristana Tzary nebo nerealizovaná stavba domu tanečnice Josefiny Bakerové. To vše formou výstav, přednášek, besed i promítání filmů chce ukázat právě zahájený Rok Adolfa Loose.

Loos: oceňovaný architekt i věčný kverulant

Adolf LoosAdolf Loos Sám Loos měl přitom velmi pohnutý život. Narodil se v roce 1870 v Brně jako syn kameníka, odmala se proto pohyboval v prostředí stavebních dílen. Nebyl příliš úspěšný student, vystřídal několik škol, dokončit se mu podařilo až odbornou stavební školu v Liberci. Od dětství byl vzpurný, svéhlavý a těžko zvladatelný, což vedlo ke konfliktům s matkou. Odmítl se ujmout otcovy kamenosochařské firmy a postarat se po otcově smrti o rodinu, místo toho se usadil ve Vídni a rychle zapadl mezi tehdejší bohému. K jeho přátelům patřili například "divocí" malíři Oskar Kokoschka nebo Egon Schiele. Několik let strávil ve Spojených státech, kde ho nadchla jednoduchost a účelnost tamních staveb. Psal o tom články do různých vídeňských novin a časopisů, a postupně tak začal ovlivňovat podobu moderní architektury. Dnes je považován za jednoho z jejích "otců". Jeho návrhy byly na jedné straně velmi ceněny, současně se ale ve vztahu k bohatým klientům projevovala i jeho konfliktní povaha. Z řady realizací tak sešlo. Adolf Loos byl celkem třikrát ženat a každá z jeho žen o něm napsala paměti. Zemřel v roce 1933, v nedožitých 63 letech, v sanatoriu pro duševně nemocné na předměstí Vídně.

25-01-2020