Rozluštit tajemství rukopisů by byla škoda

05-03-2011

Mezi významnými rukopisy, které v Národním muzeu obohatí výstavu Staré pověsti české nebudou chybět ani dva, jejichž původ je přinejmenším sporný, o to jsou ale slavnější - rukopisy královédvorský a zelenohorský, chceme-li zkráceně RKZ.

Středověký rukopis si většina lidí představí jako velkou a obsáhlou knihu. Takovou, jak bývají staré knihy líčeny v hodinách dějepisu či češtiny - jako mnohostránkové svazky, které celé dny opisovali mniši v klášterech a které pro jejich majitele znamenaly veliké jmění. V případě RKZ je ale třeba na takovou představu zapomenout. Slovo má Marta Vaculínová z Národního muzea, právě tam jsou oba rukopisy uloženy.

"Rukopisy královédvorský a zelenohorský vypadají přesně tak, jak si člověk nepředstavuje rukopis. Jsou to takové malé lístečky, velmi skromné, bez nějakých zvláštních ozdob. Většina lidí, kteří je vidí poprvé, tak právě vždycky konfrontují tu svou původní představu, kdy před sebou vidí ten veliký foliant s nárožnicemi a iluminacemi a tohle jsou ve skutečnosti jen takové popsané malé zlomky."

Pochybnosti o pravosti rukopisů se objevily už zanedlouho po jejich zveřejnění. Jejich autorství bylo a je nejčastěji připisováno Václavu Hankovi. Ve sporech se angažovaly přední osobnosti, na straně odpůrců pravosti třeba Tomáš Garrigue Masaryk nebo jazykovědec Jan Gebauer. Také v táboře zastánců pravosti byla zvučná jména - třeba František Ladislav Rieger nebo historik Václav Vladivoj Tomek. Spory o pravost rukopisů ale nebyly jen záležitostí devatenáctého století, pokračovaly i ve století dvacátém.

"V roce 1911 byly rukopisy prohlášeny z hlediska humanitních věd za falzum, ale to pobouření ve veřejnosti a nesouhlas s tímto stanoviskem vědců byl tak velký, že to postupně přes různé iniciativy vedlo až ke vzniku Československé společnosti rukopisné."

Kolik bylo ve třicátých letech lidí, kteří zastávali názor, že ty rukopisy jsou pravé?

"Těch lidí byla celá řada, společnost měla hodně příznivců a mezi její vedoucí představitele patřili i vysocí univerzitní hodnostáři s technickým zaměřením. Oni nebyli v plné šíři schopni pochopit závěry humanitních věd, protože to brali exaktně, tak považovali ty chemické výzkumy za nedokonalé. Což samozřejmě ty výzkumy nebyly úplně dokonalé ani v těch 60. letech 20. století, kdy je dělal kriminalistický ústav."

A kdy se potom začaly rukopisy znovu zkoumat: Možná si lidé vzpomenou na knížky Miroslava Ivanova, který se tomu věnuje...

"Dalo by se říci, že právě iniciativa Miroslava Ivanova vedla k obnovení zkoumání rukopisů, v 60. letech byla ustavena komise, která byla složena jednak z humanitních vědců a jednak ze členů kriminalistického ústavu, kteří měli zkoumat technickou stránku rukopisů. Ta komise vydala v roce 1969 ve dvou obsáhlých svazcích závěry svého zkoumání, ale protože bylo tehdy asi i z politických důvodů nutno s výzkumem skončit dřív, tak ani tehdy vlastně ten chemický výzkum neproběhl úplně dokonale."

Co se tehdy zkoumalo?

"Přezkoumávaly se rukopisy po stránce humanitních věd, odborníci zkoumali písmo rukopisů, jejich jazyk, postavení jednotlivých básní v české literatuře, kam by se měly zařadit. No a pak proběhlo to zkoumání chemické, které z různých aspektů analyzovalo pergamenové listy."

A co na nich analyzovalo. Mluví se hodně o nějaké speciální modré...

"To je tzv. berlínská modř. O berlínské modři panují celé legendy. Zvláště často jí ve svých přednáškách operuje také společnost rukopisná, která je dodneška aktivní, ale to je vlastně jenom jeden z takových detailů, které to pro a proti občas váží na miskách vah a těžko se dá rozhodnout."

A o co u té modři šlo?

"Šlo o to, že tato berlínská modř rozhodně ještě neexistovala v době, do které se rukopisy měly hlásit. Ale je známo, že Václav Hanka vylepšoval i rukopisy, které byly stoprocentně pravé. Když byly třeba někde vybledlé iniciály, tak on je skutečně obtahoval a omalovával. To byl takový jeho zvláštní přístup, který i na dobu, ve které žil, a která se k památkám nechovala tak pietně jako my dnes, byl neobvyklý."

Mají i třeba nějaké jiné literatury takovéto své "rukopisy"?

"Určitě, v devatenáctém století to vůbec nebyl ojedinělý případ."

A bylo to vždycky falšováno ze stejného důvodu jako rukopisy, kdy bylo důvodem dokázat, že český národ má svou tradici a je význačný?

"Řekla bych, že ne, že rukopisy jsou v tomhle jiné, že právě ten důvod je ušlechtilejší. Tvůrcům tam skutečně šlo zřejmě v první řadě o pozvednutí národního vědomí, vylepšení pověsti české literatury a snahu postaršit ji, dokázat, že české památky existovaly už v dávné době stejně jako památky německé."

Nyní tedy převládá názor, že v případě RKZ jde o padělky. I dnes se ale najde spousta těch, kteří naopak věří v jejich pravost. Navíc možnost nechat obě památky znovu zkoumat stále existuje.

Rukopisy si bezpochyby vydobyly v české společnosti své místo. Řada lidí nosí jména jejich hrdinů, příběhy a písněmi se nechali inspirovat hudebníci i spisovatelé. A to přesto, že "poslední tečka za rukopisy", jak nazval svůj román Miloš Urban, ještě učiněna nebyla a možná ani nikdy nebude.

"Je to asi tím, že lidé mají rádi tajemství, mají rádi nevyřešená tajemství. Možná, když bychom někdy řekli, jak to přesně s těmi rukopisy bylo, když by se na to přišlo, tak by to byl zánik takového tajemství. Byla by to vlastně škoda," míní Marta Vaculínová.

 

Otakar Vávra pokřtili při příležitosti oslavy stých narozenin knihu Paměti aneb Moje filmové 100letí, foto: ČTKOtakar Vávra pokřtili při příležitosti oslavy stých narozenin knihu Paměti aneb Moje filmové 100letí, foto: ČTK A po krátké ukázce písně, která vznikla podle textu Rukopisu královédvorského, se nakonec ještě vrátíme k výročím týdne:

Sté narozeniny oslavil režisér a scenárista Otakar Vávra, který je podepsán třeba pod filmy Romance pro křídlovku, Kladivo na čarodějnice nebo Jan Hus.

Před 60 lety se narodil zpěvák Jiří Schelinger.

A před 140 lety byl na pražské Staroměstské radnici uzavřen první občanský sňatek.

05-03-2011