Škola jest místo posvátné, navštěvujte ji pilně!

07-09-2019

Ukazovátko i rákoska a až osmdesát dětí v jedné třídě. I tak vypadala škola v minulosti. Jak se lišila od té, do které v Česku nastoupily děti po letošních prázdninách? A v čem zůstala stejná? O tom si budeme povídat s Magdalenou Šustovou z Národního pedagogického muzea v Praze.

Foto: Palickap, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Foto: Palickap, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

"Poslyš, žáku, každý den
ve škole buď přítomen.
Nemůžeš-li snad přijíti
včas se musíš omluviti."

Břidlicové tabulky, foto: archiv Muzea regionu ValašskoBřidlicové tabulky, foto: archiv Muzea regionu Valašsko Takhle zrýmoval moravský učitel Julius Stantejský pravidla, kterými se měli žáčci řídit ve škole před více než sto lety. V 35 bodech je nabádá, že se mají chovat uctivě k učitelům i rodičům, pomáhat svým spolužákům, mít v pořádku školní potřeby, nezlobit o přestávkách, mýt si ruce a uši a šaty mít čistě zalátané. Dále nemají čmárat na cizí ploty a taky se vyhýbat cigárům a lihovinám, neboť jsou to pravé otraviny...

Jaké tedy byly školní řády a psaná či nepsaná pravidla ve škole v minulosti?

"Ta pravidla se překvapivě od dnešní doby příliš nelišila. Vlastně už Marie Terezie, když zaváděla povinné školní vzdělávání, nastavila něco, čemu bychom mohli říkat školní řád. Děti měly mít školní pomůcky, jako byla v té době břidlicová psací tabulka a pisátko. Pokud již měly učebnice, což samozřejmě nebylo pravidlem, tak musely nosit do školy i učebnice. Od dětí se vyžadovalo, aby se chovaly slušně k učitelům a udržovaly k němu určitou úctu. Pravdou je, že ne vždycky to platilo, takže tam byly stanoveny i určité sankce, co se bude dít, když děti nebudou pravidla dodržovat."

Jan Amos Komenský na obraze od Václava Brožíka, foto: Wikimedia Commons, Public DomainJan Amos Komenský na obraze od Václava Brožíka, foto: Wikimedia Commons, Public Domain My se k těm trestům dostaneme. Zkusme ale jít ještě dál do minulosti. Existují nějaká psaná pravidla třeba ještě ze středověku?

"Existují takzvané školní řády ze zhruba 16. století, které však navzdory svému názvu připomínají spíše školní osnovy. Určitá pravidla ale vždycky ve třídě panovala. I Jan Ámos Komenský stanovil soubor pravidel, která by se ve škole měla dodržovat, a to nejenom ze strany dětí, ale Komenský stanovoval povinnosti i učiteli. Ten například neměl děti ponižovat nebo drasticky bít, protože tělesné tresty mohly někdy být poměrně tvrdé. A taky mu připomínal, jak má učit. Takže pravidla tu samozřejmě fungovala už mnohem dříve, než za Marie Terezie."

V kolika letech tehdy děti nastupovaly do školy?

"Za Marie Terezie byla spodní hranice stanovena na šest let. Je ale pravda, že v některých případech, když třeba škola nebyla v obci, kde dítě bydlelo, a muselo by někam docházet, nastupovaly děti i o rok později. Odhaduje se, že v prvních desetiletích po vyhlášení tereziánské reformy chodilo do školy něco mezi 60 a 70 procenty populačního ročníku. To číslo se směrem do 19. století pomalu zvyšovalo."

Kryl se tehdejší školní rok s dnešním?

Prázdniny se v minulosti řídily polními pracemi, při nichž musely děti pomáhatPrázdniny se v minulosti řídily polními pracemi, při nichž musely děti pomáhat "Ne, nekryl. Školní rok, jak ho známe dneska, byl zafixovaný až za první republiky. Za Marie Terezie se daleko více respektoval zemědělský čas, protože u dětí se samozřejmě předpokládalo, že budou doma pomáhat. Školy neměly jednotné prázdniny, jako je to dnes, ale mohly je stanovit v různou dobu, podle toho, v jaké zemědělské oblasti se nacházely. Školní prázdniny mohly být například v době sklizně vína, naopak v bramborářské oblasti se nechodilo do školy, když se sklízely brambory. Obecně platilo, že prázdniny byly později než dnes. Bývaly zhruba mezi červencem až říjnem, v některých oblastech i listopadem. A většinou trvaly kolem šesti týdnů."

Měly děti ve škole i jiné povinnosti než se jen učit? Ze starších pramenů víme, že si školu musely i uklízet.

Magdalena Šustová, foto: Katerina AyzpurvitMagdalena Šustová, foto: Katerina Ayzpurvit "Tyto experimenty probíhaly v době první republiky. Právě takové akce, jako byl úklid třídy nebo školy, přinášely prvek stmelení kolektivu. Dnes bychom tomu asi říkali team building. Děti se tím poměrně nenásilně učily, že si musí vážit toho, co kolem sebe mají. Učily se tím o hodnotě lidské práce a samozřejmě to mělo i výchovný prvek tolerance k okolí a podobně."

To si ještě sama pamatuji, že když jsme počmárali zeď na chodbě, tak jsme dostali rejžák a museli jsme to jít uklidit. Já jsem ale měla na mysli například to, že maminka Vojty Náprstka jako asi sedmiletá holčička přispívala do rodinného rozpočtu tím, že chodila uklízet ve škole a dostávala za to pár grošů. Bylo to rozšířené?

"Mohlo být. Třeba právě v době, kdy Marie Terezie zaváděla svou školní reformu, byly jedním z předmětů takzvané ruční práce. Velmi často to fungovalo tak, že škola spolupracovala s nějakou místní továrnou. Bývaly to různé přádelny anebo továrny, kde se zpracovávalo hedvábné vlákno. A děti, které většinou předly, tím nejenom získávaly určité pracovní dovednosti, a pak mohly do té továrny jít v dospělosti pracovat, ale dostávaly za to i zaplaceno. Byla to i motivace pro rodiče, aby posílali děti do školy, protože děti pak mohly přispět do rodinného rozpočtu a zároveň získávaly určité praktické vzdělání, které mohly později uplatnit. Takže nevznikaly lokality, kterým bychom dnes řekli sociálně vyloučené, a jejich nezaměstnaní či nezaměstnatelní obyvatelé. Takže z toho nakonec těžil i stát."

Vraťme se ještě k dětem. Co nastalo, pokud zlobily a školní řády nedodržovaly? Jaké byly formy trestu?

"Ty mohly být různé. Většinou začínaly na úrovní domluvy. Pokud to byl nějaký závažnější delikt, jako například praní, házení kamením, rozbité okno, případně když děti evidentně učiteli lhaly nebo na něj byly drzé, to mohlo skončit až tělesným trestem. Ten se mohl uplatňovat bitím rákoskou přes ruce nebo přes zadek. Obojí se používalo. O obvykle ten delikvent byl ještě zapsán do takzvané černé knihy. To byl úřední dokument, kde bylo zachyceno, kdo, proč a jak byl potrestán."

Dochovaly se tyto černé knihy? Dá se z nich vyčíst, jak často takové exekuce probíhaly?

"Pár se jich dochovalo. Hodně to záviselo na učiteli, a pak i na velikosti třídy. Musíme si uvědomit, že na konci 19. století, a konec konců i za první republiky na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, mohlo být ve třídě až 80 dětí. Tam samozřejmě uplatnění tělesného trestu bývalo častější. Faktem zůstává, že od roku 1870 v souvislosti s novým školským zákonem byly tělesné tresty oficiálně zakázány, a to na všech stupních škol, jak na dnešních základních, tak na středních školách. Ale nedodržovalo se to a ještě z 2. poloviny 20. století víme, že se tělesné tresty používaly, byť se o tom oficiálně nehovořilo."

Existovaly i nějaké polepšovny?

Známá budova Vychovatelny v pražské Libni, která byla postavena, aby pečovala o mravně narušenou mládež, foto: ŠJů, Wikimedia Commmons, CC BY-SA 3.0Známá budova Vychovatelny v pražské Libni, která byla postavena, aby pečovala o mravně narušenou mládež, foto: ŠJů, Wikimedia Commmons, CC BY-SA 3.0 "Existovaly, většinou se jim říkalo vychovatelny. Byla to skutečně zařízení pro děti, které buď měly nezvladatelné poruchy chování, nebo pocházely z natolik narušeného domácího prostředí, že byly umístěny do těchto ústavu. Byly to třeba i děti, které nechodily do školy, utíkaly z domova a podobně. Ty děti byly skutečně internovány a většina těchto vychovatelen, kromě toho, že tam děti musely chodit do školy, je učila i různým praktickým činnostem. Snažila se je vyučit alespoň nějaké řemeslo, a odvrátit je tak od případné kriminální činnosti, což nebyla žádná výjimka. Ta úspěšnost byla ovšem různá."

Jenom pro shrnutí: jak moc se lišila škola v 19. století od školy století jednadvacátého?

"Určitě se od dětí vyžadovala mnohem větší kázeň. Nicméně je pravda, že už na začátku 20. století se začaly objevovat názory, že výchova založená na drilu rozhodně není správná. Řada učitelů se začala věnovat mnohem uvolněnější výuce. Je to vlastně doba, kdy začínají směry, kterým dnes říkáme alternativní pedagogika, jako byla například Marie Montessori a řada dalších. Takže už za první republiky vidíme, že školní prostředí se začíná víc přizpůsobovat dětskému naturelu. To je asi ten největší rozdíl. Je pravda, že po roce 1948 tady nastala poměrně velká ideologizace výuky a opět velmi striktní režim, leckdy o to složitější, že děti věděly, že něco jiného se říká ve škole a něco jiného doma. Na druhou stranu některé věci zůstaly poměrně stejné. Víceméně se učí stále stejné předměty, jako je matematika, fyzika a řada dalších. Leckdy děti chodí do stále stejné školní budovy jako v 19. století, jenom to prostředí je dnes vlídnější a méně striktní."

07-09-2019