Soutěž promítnutá do minulosti – o výzkumech českých archeologů v Mezopotámii

28-03-2010

O úspěších českých archeologů v severoiráckém Arbílu jsme vás už informovali. Mezopotámii se budeme věnovat i v dnešních Historických obzorech. Čím jsou výzkumy v Arbílu specifické a jak se liší od těch tuzemských, na to jsme se zeptali vedoucího výzkumu Karla Nováčka ze Západočeské univerzity v Plzni.

Období starověké Mezopotámie nikdy nepatřilo v hodinách dějepisu k mým oblíbeným. Nějaké ty visuté zahrady, sem tam stéla, jedna říše monotónně střídala druhou...První z otázek na Karla Nováčka byla tedy předem jasná. Co může být na Mezopotámii zajímavého či hezkého?

"Hezkého? Ta starověká architektura nedosahuje okázalosti, efektnosti, kterou má architektura egyptská. Je to dáno hlavně stavebním materiálem. V Mezopotámii se používaly především sušené nebo pálené cihly, což je materiál, který nevydrží, takže ty pro laika nevzhledné hromady zeminy nemohou samozřejmě ohromit tak, jak ohromí Cheopsova pyramida. Já sdílím do určité míry ten váš pocit z mezopotámských dějin, ani mě nikdy ve škole nikdy nebavilo se učit o starověkých říších, o posloupnosti panovníků v oblasti Eufratu a Tigridu, ale když pak máte možnost tu oblast vidět, ohmatat si ji a seznámit se s ní na vlastní oči, tak je to úplně jiný přístup a ty věci vás začnou zajímat a začnou se spojovat dohromady, dávat určité souvislosti. Mě na dějinách Mezopotámie zaujala řada věcí, to by bylo na dlouhé povídání. Za všechny mohu zmínit ty neuvěřitelné zavlažovací systémy, které tam byly od doby bronzové souvisle budovány a udržovány a které tam po sobě zanechávají v terénu nejrůznější stopy. Jsou vidět jak fyzicky při návštěvě v terénu, tak na leteckých snímcích. Jsou na nich vidět velmi staré a rozvětvené systémy, které k něčemu vedou a vy už nevíte k čemu. A tady je obrovské pole působnosti pro archeology vzít tu leteckou dokumentaci, družicové snímky a pokusit se ty staré vodovodní, kanalizační systémy zkoumat."

Čeští archeologové působili v kurdském Arbílu, našli tam doklady starověkého i pravěkého osídlení lokality. Pravěké nástroje byly možná nejstaršími důkazy lidské přítomnosti, které byly v oblasti nalezeny.

Karel Nováček se ale věnuje výzkumům i v Česku, zajímá se například o kladrubský klášter, a proto se mohl pokusit o srovnání.

"Tam je samozřejmě velká potíž v určitém kulturním a odborném ustrnutí, které je tam vidět na každém kroku. Má to své vnitřní i vnější příčiny. Mezi ty vnější určitě patří taková záměrná izolace, které byli Kurdové vystaveni v době Saddámova režimu a tahle izolace se projevovala jak ve vztahu ke Kurdům samotným a jejich intelektuálním elitám, tak ve vztahu k zahraničí. Zahraniční expedice měly poměrně malou možnost do těch kurdských oblastí vstupovat a provádět tam nějakou systematickou činnost. Takže až na několik výjimek, takových velkých záchranných projektů např. při výstavbě Mosulské přehrady na konci 80. let, tak se tam žádné větší zahraniční výzkumy neprováděly. Když tam tedy dnes archeolog přijede, tak je konfrontován s naprosto neskutečnou věcí, že se nachází v oblasti, která patří k těm nejbohatším na archeologické památky na světě, ale přitom ta památková péče a vlastní domácí archeologie je naprosto nerozvinutá. Pokud oni provádějí výzkumy a to samozřejmě ty školní, univerzitní, výzkumy provádějí, tak jsou to výzkumy minimálně zajištěné prostředky, jsou to výzkumy minimálně zajištěné prostředky, jsou metodicky zastaralé, nedostatečně publikované a stav ve výuce i vědě rozhodně není uspokojivý. Takže naším neskromným vedlejším cílem je vtahovat kurdské kolegy, zejména studenty, do té spolupráce a snažit se je motivovat k tomu, aby budovali vlastní moderní archeologii a archeologickou památkovou péči."

Archeologické výzkumy se v Česku často těší zájmu veřejnosti - stačí připomenout třeba hledání hrobu svaté Anežky České nebo rozluštění tajemství rožmberské hrobky. Zájem o výzkum projevovali lidé také v Arbílu.

"V tomhle je ta situace velice podobná té situaci u nás. Dokonce bych řekl, že tím, jak je tam archeologie málo rozvinutá, jak málo se tamní laik setká s archeology, ať na živo při výzkumu nebo v médiích, tak ty archeologické výzkumy tam vyvolávají veliký zájem, možná větší než u nás. Souvisí to pak i s jejich snahou mnohem intenzivněji si do té minulosti promítat nějaké vlastní představy o své identitě, o své minulosti. To je věc, která už u nás s rozvojem postmoderního myšlení poněkud zmizela."

Můžete dát nějaký příklad?

"Severoirácká společnost je multikulturní a je tam také řada náboženských menšin. Každá ta kulturní minorita, každá ta náboženská menšina si vytváří svou vlastní představu o své minulosti a tak, jak to běžně dělají lidi, když jsou konfrontováni s archeologickými nálezy, tak si do těch nálezů promítají nějaké vlastní představy o tom, co to bylo, k čemu to sloužilo a jaký to mělo význam pro ně jako pro nějakou kulturní skupinu. To je v Iráku velice silné. Takže vám přijde na výzkum muslim a řekne: ´No jasně, to je mešita, to je nejstarší mešita široko daleko.´ Pak vám tam přijde křesťan a řekne: ´To je samozřejmě kostel, to je nejstarší kostel z dvanáctého století. A doufám, že tady nenajdete žádné muslimy!´ V tomto směru je to taková soutěž promítnutá do minulosti."

Jestli se ještě někdy archeologové do Iráku podívají, není zatím jasné, rádi by se ale Arbílem ještě hlouběji zabývali a zaměřili se i na jiná místa v iráckém Kurdistánu. Momentálně je čeká zpracování a zveřejnění výsledků výzkumu.

28-03-2010