Zajímavosti ze života rodiny T. G. Masaryka

08-07-2007

Dnešní Historické obzory budou věnovány zajímavým historkám ze života rodiny Tomáše Garrigua Masaryka. Dozvíte se třeba to, jak se Masaryk seznámil se svou budoucí ženou, stranou nezůstanou ani děti manželů Masarykových, připomeneme syny Herberta a Jana. V rubrice Martiny Lustigové poodhalíme některé méně známé skutečnosti z historie rodiny Masarykových.

Charlotta GarrigueCharlotta Garrigue A vezmeme to pěkně popořadě - začneme tím, jak se Tomáš Masaryk seznámil se svou budoucí ženou Charlottou. Masaryk přijel na studia do Lipska, ubytoval se v rodině Göringových a právě tam se setkal s Charlottou Garrigue. Pokračuje historička Magdaléna Mikesková: "Dalo by se říct, že šlo o lásku na první pohled, protože Masarykovi Charlotta velice imponovala tím, že byla soběstačná, emancipovaná žena se vzděláním, se samostatným názorem na svět a na věci kolem sebe. Stále více v sobě nacházeli zalíbení. Jenomže Masaryk se stále neměl k tomu, aby Charlottě vyznal lásku. Když jednou Charlotta a Masaryk jeli s rodinou Göringových lodí po řece, paní Göringová vystupovala z lodě tak špatně, že spadla do vody a začala se topit. Masaryk neváhal a paní Göringovou se snažil dostat na břeh..." "Ale paní Göringová byla trošku korpulentní, takže to nebylo tak jednoduché a Masaryk se málem utopil," dodává historik František Povolný. A Magdaléna Mikesková pokračuje: "Sám pak říkal, že byl blízko smrti. A protože si to uvědomil, tak se rozhodl, že už nebude otálet a že se Charlottě vyzná a že ji požádá o ruku. Charlotta tím nejdřív byla tak trochu zaskočena, hned se mu nevyslovila. Ale už po týdnu byli zasnoubeni. Charlotta pak musela odjet do Ameriky. Slíbili si, že se po půlroce sejdou a že se vezmou. Po tom všem následovala taková trochu překvapivá zpráva, která Masaryka zastihla při psaní disertační práce: Charlotta je těžce zraněná, ať rychle jede do Ameriky. Masaryk neváhal, v Hamburku nasedl na loď Herder a plavil se za Charlottou. Byla to taková dobrodružná cesta, protože loď Herder byla ve špatném technickém stavu. Masaryk ještě na americkém kontinentě vystoupil v pořádku, ale cestou zpátky se ta loď potopila. Nicméně v Americe našel Charlottu živou a zdravou. Po několika dnech se konala svatba a oba mladí lidé se přestěhovali do Vídně, kde začali žít nový život."

Hlavní postavou následující příhody je Masarykův syn Herbert. "V rodině panoval takový zvyk, že vždycky večer se rodina sešla u stolu, u zpívajícího samovaru, který si T. G. Masaryk přivezl z Ruska. Především Charlotta Garrigue Masaryková dbala na to, aby se rodina sešla a aby všichni byli slušně oblečení. Jednou Herbert přišel a chyběl mu límeček a manžety. Proto ho otec vyzval, ať se okamžitě jde převléct a upravit. Herbert to vzal trošku recesisticky a vrátil se už pouze v tom límečku a v těch manžetách. Nakonec to prošlo, celá rodina se tomu zasmála. I takové příhody se v Masarykově rodině děly," uzavírá vyprávění Magdaléna Mikesková.

Hodně zajímavých příhod se pojí se jménem diplomata a politika Jana Masaryka. Jednu z nich vypravuje František Povolný: "Jan Masaryk byl svérázným mužem, u národa velmi oblíbeným. Ale velmi oblíbený byl i u diplomatů, zvláště v Anglii. Chtěl bych vzpomenout na jednu takovou historku, která se váže k poválečnému období. V OSN se ho ptali, protože to jeden čas vypadalo, že snad dojde ke konfliktu mezi Sovětským svazem a západní Evropou a USA, na které straně by bojoval. A Masaryk jim řekl: ´No samozřejmě, že na sovětské.´ Oni z toho byli úplně otřeseni, tak tu otázku znovu položili a on odpověděl: ´Samozřejmě, že na sovětské. Umíte si představit zajetí na Sibiři? V Americe by to bylo rozhodně lepší.´"

Jan Masaryk byl asi nejveselejším členem rodiny. Nakonec svědčí o tom i událost, kterou připomíná historik Radovan Lovčí: "Když byl na oficiální návštěvě v Irsku, už coby ministr zahraničí československé vlády, tak s sebou přivezl své kolegy ministry. A to byli většinou v té době komunisté. Jan Masaryk komunisty příliš nemiloval. Přišel na takový zvláštní nápad: naučil irské politiky, kteří se měli potom loučit s celou tou delegací, jak nejvhodněji oslovovat komunistické ministry na rozloučenou, aby měli velikou radost. Naučil je skutečně ty nejšťavnatější české nadávky a vulgarismy. A když potom celá delegace odlétala, když už se loučili na letišti, tak v podstatě ti Irové, aby udělali Čechům radost, za nimi začali křičet slova, která nebudu opakovat... Komunisté byli naprosto šokováni, konsternováni, nevěděli, co to má znamenat, neříkali nic. Irové jásali dál, mávali a nadávali."

A na závěr necháme na rodinu zavzpomínat i samotného Jana Masaryka. Archivní záznam je z roku 1947:

"Rodinný život u Masaryků byl krásný. Hodně jsme zpívali a mohu říci, že dobře zpívali. Můj otec měl dobrý sluch a dobrý hlas. Byli jsme chudí, ale abych tak řekl, najedli jsme se tělesně i duševně. Otec vždy říkával: ´Peněz vám dát nemohu, ale na vychování a na učení se vždycky najde. Je mi jedno, čím chcete být. Lépe být poctivým ševcem, než nepoctivým vzdělancem.´ U nás při obědním a večerním stole se diskutovalo o všem zcela volně, a pokud se nás dětí týče, jistě často velmi hloupě. Ale oba naši rodiče respektovali naše mínění, pokud bylo založeno na pravdivých předpokladech. Když jsme se, jak se říká, do nějaké diskuse zarajtovali, tu otec řekl krátce: ´Tož to ne.´ A dodal: ´Jano, dojdi pro Ottův naučný slovník. Alice, dojdi pro Meyerův lexikon. Herberte, dojdi pro Dějiny umění. Tam si zjistěte, jak to skutečně bylo nebo jak to skutečně je. A pak se hádejte dál.´"

08-07-2007