Náš host: Grygar: Mezi solidní vědou a solidním náboženstvím není rozpor

27-05-2006

Našim dnešním hostem je astrofyzik Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu Akademie věd. Tento vědec se už od počátku své kariéry věnuje velmi intenzivně popularizaci astronomie a vědy vůbec. Je znám široké veřejnosti jako autor řady knih, článků i unikátních televizních seriálů. Před několika týdny bylo Jiřímu Grygarovi 70 let. Přesto je stále mimořádně aktivní. V současné době se například podílí na výstavbě mohutné mezinárodní observatoře pro výzkum kosmického záření v Argentině, v polovině května byl opětovně zvolen za předsedu Učené společnosti České republiky. Je členem Mezinárodní astronomické unie, Jednoty českých matematiků a fyziků, viceprezidentem Evropské rady skeptických organizací. Zeptal jsem se Jiřího Grygara, co je takovým hnacím motorem jeho nesmírné aktivity.

Jiří Grygar, foto: autorJiří Grygar, foto: autor "V každém případě si myslím, že mám velmi silnou motivaci. Já jsem si tu práci přál dělat už jako dítě. Rozhodl jsem se, že budou studovat astronomii v podstatě v devíti letech. Sen se mi v zásadě splnil, ale říkám ´v zásadě´, protože to bylo pochopitelně v období totality. Astronomie, jako každá věda, ovšem potřebuje mezinárodní spolupráci. A v té době to nebylo vůbec jednoduché. Po dlouhou dobu jsem doslova tak trochu trpěl tím, že nemohu dělat svou práci naplno. Ta možnost se mi otevřela teprve po převratu v roce 1990, když na jednou všechny ty bariéry padly a železná opona se zhroutila. Najednou mám teprve teď v posledních 16 letech možnost dohnat to, co jsem dříve nestihl."

Vy už jste ale vlastně od šedesátých let minulého století známý tím, že se snažíte popularizovat vědu. Nezapomenutelný byla například váš televizní seriál Okna vesmíru dokořán, který jste v osmdesátých letech natočil pro slovenskou televizi v Bratislavě, který přitáhl posluchače z celého tehdejšího Československa. Co vás vedlo k tomu, že jste se kromě dráhy vědce rozhodl jít i cestou popularizátora vědy?

"Myslím si, že to mám v genech, protože pocházím z kantorské rodiny. Od 16 let jsem už přednášel pro veřejnost. Čím jsem byl starší, tím více jsem si uvědomoval, že mám jakýsi dluh vůči těm lidem, kteří mě zasvětili do astronomie. A to byli právě spisovatelé populárně vědeckých knih, kteří to dělali o generaci nebo dvě přede mnou. Já jsem se na těch knížkách nesmírně vyučil. Když mě bylo asi 60 let, tak jsem se snažil to spočítat a vyšlo mě, že jsem do té doby pronesl asi tři tisíce veřejných přednášek. Podle toho, co se mě lidé ptali, jsem pochopil, čemu rozuměli, čemu naopak nerozuměli, a jak se musím dále vzdělat, abych jim příště odpověděl lépe. To se potom také podepsalo na úspěchu toho televizního seriálu."

Nepovažují mnozí vědci popularizaci vědy za něco degradujícího?

"Když jsem byl mladý a začínal jsem vědeckou práci, tak jsem takový pocit často míval. Někteří kolegové mě dávali docela zřetelně najevo, že je to něco podřadného, že tím ztrácím čas, že solidní vědec se k něčemu takovému nesníží, protože popularizace vědy vždy znamená určité zjednodušení. Později se situace začala měnit a musím říci, že v právě v době, kdy běžel zmíněný televizní seriál, už za mnou přicházeli kolegové z různých vědeckých oborů a říkali, že by to také rádi zkusili. Ptali se, jak se to dělá. Dnes se už nad popularizací vědy vědcem nikdo nepozastaví, už to není problém. I ti nejvíce odolní vědci, kteří si mysleli, že je to ztráta času, pochopili, že je to dokonce časový zisk ve chvíli, kdy se nad námi ocitl takový finanční moloch - grantový systém, kdy si musíme peníze na vědu vybojovávat v grantové soutěži, kdy naplnění těch grantových peněz spočívá ve vlídnosti veřejnosti a vlídnosti politiků, zda tam ty peníze nasypou."

Vy jste také členem vedení společnosti skeptiků Sysifos. Čím se zabývají skeptici?

"Stručně bych řekl, že se zabývají tím, že chtějí rozšiřovat ve veřejnosti povědomí o kritickém vědeckém myšlení. Slovo skeptik má tak trochu negativní nádech, jako by skeptik byl jakýsi škarohlíd, který všechno neguje, s ničím nesouhlasí. To ale vůbec není pravda. Slovo skeptik je z řečtiny a když si vezmete jeho kořen, tak to znamená, pozorování, zkoumání. Nám jde tedy o kritické pozorování, kritické zkoumání. Dnes bohužel hlavně díky masovým sdělovacím prostředkům se mohou dostat do povědomí veřejnosti právě lidé, kteří to kritické skeptické myšlení nemají, dokonce jím opovrhují a nahrazují ho velmi lacinými náhražkami, kdy působí na veřejnost svými sebevědomými vystoupeními, ale nepoužili kritické vědecké metody k tomu, aby svá tvrzení prokázali, aby je obhájili na vědeckém fóru. A tak se potom dostáváme k nejrůznějším šarlatánům."

Vzestup iracionality v posledních deseti patnácti letech je dosti zřetelný. Proč?

"Za minulého režimu se iracionalita tohoto druhu, tedy to šarlatánství, se oficiálně docela pronásledovala. A šarlatáni toho znamenitě využili po převratu, když řekli, že oni vlastně měli správné názory, které zlí bolševici nechtěli zveřejnit, nechtěli jim popřát sluchu. Na takovou argumentaci hodně lidí po převratu slyšelo. V prvních letech po převratu tedy byl skutečně zaznamenán neobyčejný vzestup iracionality. Dokonce takové veřejné sdělovací prostředky, jako je právě Český rozhlas nebo Česká televize, udělaly celou řadu chyb a za to také dostaly celou řadu bludných balvanů od našeho klubu skeptiků Sysifos. Nicméně mám pocit, že situace se už změnila. Lidé už jsou unaveni tím, co melou pořád dokola ti šarlatáni. Každý, kdo umí trochu přemýšlet, vidí, že říkají nesmysly. Mám pocit, že situace ve veřejnoprávních prostředcích, tedy v Českém rozhlasu i v televizi se zlepšuje. Totéž platí pro seriózní časopisy a deníky. Dnes už všechny celostátní noviny mají své vědecké přílohy, které jsou velmi dobré, dokonce bych řekl znamenité. Zůstává pochopitelně ten balast takových barvotiskových časopisů. Už je ale jasno, kdo je kdo a co je co."

Vy jste také členem České křesťanské akademie, jste věřící člověk. Někteří lidé si mohou položit otázku, jak lze skloubit vědu a víru?

"U nás přetrvává hodně předsudků, které mají svůj původ ve velmi bojovném ateistickém bývalém režimu. Ten se snažil dokazovat, že věda je v příkrém rozporu s náboženstvím. A přitom to předváděl na něčem, co bylo beznadějně vědecky zastaralé a co jenom dokazovalo, jak falešně propagandisté mluví a jak lžou. Už jsem o tom napsal celou řadu článků a dokonce knížek, kde se snažím ukázat, že po překonání roztržky, která začala v době Galileova procesu, se církev rozhodla podporovat přírodní vědy právě proto, že přírodovědecké poznání ve své podstatě pochází od téhož Tvůrce, jako to poznání náboženské. V průběhu 20. století se už zřetelně ukázalo, že mezi solidními vědeckými poznatky a solidním náboženstvím, solidní náboženskou vírou rozpor není. Ba naopak, ze solidní vědy a solidního náboženství se stávají dva opěrné pilíře světového názoru moderního člověka."

Je podle vás biologická evoluce, evoluce života na Zemi součástí fyzikální evoluce Vesmíru?

"Zcela určitě. Myslím, že lidé si to málo uvědomují. Často to bývají křesťanští fundamentalisté, zejména ve Spojených státech, kteří se pořád snaží kolem Darwina rozviřovat jakousi polemiku, tvrdit, že Darwinova evoluce je nesmysl, že je to proti božímu plánu a podobně. Tito fundamentalisté pochopitelně dodávají munici ateistům. Celá biologická evoluce života na Zemi, která je nesporně prokázána, je součástí ještě grandióznější evoluce celého Vesmíru. V době, kdy došlo k tzv. velkému třesku před těmi necelými 14 miliardami let, ještě o nějaké biologii nebylo samozřejmě ani vidu, ani slechu, a přesto se Vesmír vyvíjel, a to velice podstatně fyzikálně. Teprve, když ten fyzikální vývoj dostatečně pokročil, tak začala chemie. A chemie se opět vyvíjela ve Vesmíru. Dnešní chemie Vesmíru je daleko složitější než byla zpočátku. V určité chvíli pak přišel do Vesmíru život. Tady na Zemi byl prokázán už před zhruba třemi a půl miliardami let. Byl to život z dnešního pohledu velice primitivní, ale byl to život úžasný, protože to byl život. A ten se vyvinul na tu dnešní velkou pestrost druhů právě v průběhu té dlouhé doby. To vše jsou, jak říkám, součásti grandiózního plánu fyzikálního vývoje Vesmíru a člověk před tím stojí opravdu s otevřenou pusou, s úžasem, protože to je tak něco fascinujícího, že za konečný čas, necelých 14 miliard let se z té původní horké ´polévky´ kvarků a leptonů vyvinulo něco tak složitého, jako je třeba Beethoven nebo Einstein."

27-05-2006