Náš host: Profesor Verner: Koncesi v Abúsíru nám všichni závidí

03-01-2009

Dnešním hostem Kaleidoskopu je světově uznávaný egyptolog profesor Miroslav Verner, někdejší ředitel Českého egyptologického ústavu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, který loni slavil 50. výročí existence. V něm pracuje od roku 1966 dodnes. Je považován za legendu české egyptologie a jeho zásluhou v době největšího útlaku ze strany normalizačního režimu tato věda v Česku úplně nezanikla. Je členem řady prestižních mezinárodních egyptologických společností a hostujícím profesorem na řadě zahraničních univerzit.

Miroslav Verner, foto: autorMiroslav Verner, foto: autor Pane profesore, česká egyptologie se asi těžko bude srovnávat s anglickou nebo francouzskou. Přesto je česká egyptologie ve světě svým způsobem jedinečná. Jak k tomu došlo?

„Spíše bych řekl, že česká egyptologie má velmi pěknou tradici, dlouhou tradici, a v zahraničí je také velmi respektovaná. Ano, Angličané, Francouzi začali v Egyptě pracovat už mnohem dříve než Češi. Nicméně, jak britští, tak francouzští egyptologové a archeologové, ale i egyptologové z jiných zemí přistupují k českému týmu s velkým respektem. Myslím, že je to důsledek naší práce za uplynulých padesát let. Rozdíl tu určitě je. Není to ale rozdíl kvalitativní, nýbrž kvantitativní. Jestliže Francouzi mají odhadem tucet velkých archeologických projektů, my si můžeme dovolit pouze jeden velký archeologický projekt, který snese toto srovnání. O to víc se snažíme, aby byl na špičkové úrovni.“

Máte určitě na mysli projekt Abúsír. Ten je ale svým způsobem výjimečný tím, že Česká republika, respektive tehdejší Československo, získalo největší mezinárodní koncesi na tento archeologický průzkum.

„Nám se podařilo v polovině sedmdesátých let, v době –je to až stěží uvěřitelné- nesmírných vrcholících problémů české egyptologie po sovětské okupaci, díky našim osobním přátelským vztahům s Egypťany získat na egyptské poměry, natož pak na tak prioritní archeologickou oblast, jakou jsou pyramidová pole, obrovskou archeologickou koncesi, tedy území. Tu koncesi nám může skutečně každý závidět. Ještě bych ale doplnil. My nemáme pouze koncesi v Abúsíru. Od roku 2002 máme i druhou menší, ale také velmi zajímavou, významnou archeologickou koncesi v Západní poušti., přibližně 400 kilometrů jihozápadně od Káhiry. A tam jsme dostali k výzkumu celou jednu oázu, o rozloze přibližně 40 kilometrů čtverečních. Výzkumy tam provádíme v rámci určitého trendu v soudobé egyptské archeologii, kterým je výzkum a záchrana památek v ohrožených, těžko dostupných oblastech Egypta. Patříme mezi několik málo zahraničních týmů, které v těchto vzdálených oblastech, v podmínkách velmi, velmi náročných, pracují. Zatím nám postupně se hromadící poznatky z těchto výzkumů v pouštních oblastech přinášejí nesmírně cenné informace a podávají velmi významně nový pohled na dějiny starého Egypta, zejména na počátky staroegyptské civilizace.“

Co byste za uplynulých 50 let existence egyptologického ústavu považoval za největší úspěch?

„To je dost nesnadné, ale v jistém slova smyslu velmi snadné. Za ten největší úspěch považuji to, že se nám podařilo získat tak velikou koncesi na pyramidovém poli v Abúsíru. Ta umožňuje do šířky, do hloubky rozbíhat seriózní velké archeologické výzkumy. Abúsírské pyramidové pohřebiště je velmi rozmanité. Můžete se na něm setkat nejen s královskými hroby z doby Staré říše, tedy pyramidami, chrámy. Můžete se zde také setkat s velkými hřbitovy velmožů, ale s hroby z jiných období, zejména pak mám na mysli velké šachtové hrobové komplexy z pozdní doby, z doby o a tisíce let mladší, než jsou abúsírské pyramida.“

Český egyptologický ústav byl začátkem sedmdesátých let v nemírně těžké situaci. Režim ho vlastně zrušil. Tehdejší tým odborníků se rozprchl do celého světa. Vy jste tak nějak skromně pomlčel o tom, že je to vlastně vaše zásluha, že česká egyptologie úplně nezanikla.

„To nechť posoudí jiní a budoucnost. Faktem je, že to byla strašně obtížná doba. V roce 1970 postihla českou egyptologii velmi citelná ztráta, smrt profesora Černého, špičkového světového egyptologa. Krátce po něm v roce 1971 zemřel profesor Zbyněk Žába, faktický zakladatel ústavu. Tým se rozpadl. Někteří lidé byli vyhozeni z fakulty z politických důvodů, někteří zůstali v zahraničí. Musím říci, že po Palachově pohřbu na mě také padla veliká, veliká deprese. Nevěděl jsem v tu chvíli, jak dál, jestli má vůbec smysl tady zůstávat. Odjel jsem na krátkou dobu do Velké Británie, kde jsem měl možnost se sejít s profesorem Černým. A ten mně velice naléhavě zdůrazňoval, že přece není možné, aby všichni utekli, že je zkrátka třeba nést pochodeň české egyptologie dál. Myslím, že jeho názory a naprosto rozhodný postoj také sehrály potom určitou roli v mém rozhodnutí zůstat doma a pokusit se českou egyptologii znovu postavit na nohy, i když v té době nebylo vůbec jasné, jestli se to podaří.“

Vy prý jste se, pane profesore, dostal k egyptologii tak trochu náhodou. Stačilo málo a byl z vás třeba odborník na klínopis a Babylón….

„Máte naprostou pravdu. Po maturitě jsem se z politických důvodů nedostal na vysokou školu. Začal jsem pracovat jako dělník, ale dál mě velice zajímaly dějiny starověkého Předního východu a tamní jazyky. Neměl jsem nějaký absolutně vyhraněný zájem, že to musí být jen a jen egyptologie nebo jen a jen asyriologie nebo něco podobného. Shodou okolností v době, kdy jsem se konečně stal politicky jakoby dělníkem a buržoazní nebo jaká minulost mé rodiny se stala vedlejší, byl jsem na vysokou školu přijat. A v roce 1960 to byla právě egyptologie, která se velkou shodou okolností otevírala poprvé po mnoha letech po druhé světové válce.“

03-01-2009