Téma měsíce: Josef Frič by dnes na observatoř v Ondřejově hleděl s úžasem

Kopule dvoumetrového dalekohledu

Asi 30 kilometrů jihovýchodně od Prahy, v romantickém Posázaví, leží oblast nazývaná podle jedné z nejvýraznějších osobností české kultury Ladův kraj. Je zde nejen obec Hrusice, rodiště Josefa Lady, která si stále zachovává svou poezii. Kraj proslavil rovněž pivovar ve Velkých Popovicích a jeho Kozel. Najdeme zde barokní zámek Štiřín nebo zříceniny středověkých hradů v Říčanech a Senohrabech,, které byly kdysi významnými šlechtickými sídly. Ladův kraj je ideální oblast pro pěší turistiku a cykloturistiku. A právě takový výlet nás může dovést až k jeho snad nejproslulejší dominantě, k lesnímu komplexu historických i nových budov a staveb na samém vrcholu kopce Žalov, které patří Ondřejovské hvězdárně, hlavnímu sídlu Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Shodou okolností letos, dva týdny před zahájením kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze, tomu bylo sto let od zahájení prvních vědeckých výzkumů v Ondřejovské observatoři. Jaké je ale její postavení dnes? To je trošku komplikovanější otázka, říká po chvilce zamyšlení ředitel Astronomického ústavu Akademie věd Petr Heinzel.

Petr Heinzel,  foto:autor
"Máme v Ondřejově řadu vědeckých programů, které můžeme realizovat pomocí přístrojů řekněme střední kategorie, střední velikosti."

I s nimi lze ale ´dělat´ vědu na výborné úrovni. Ondřejov má také už po více než půl století v zahraničí solidní renomé. Jinak je samozřejmě plně zapojen do světové sítě významných astronomických observatoří a to umožňuje českým odborníkům podílet na celé řadě astronomických programů takříkajíc v nejvyšších sférách.

Astronomický ústav v Ondřejově,  foto:autor
"Tyto programy pak vyžadují pozorování na největších světových dalekohledech. Centra s takovými dalekohledy se budují v místech, kde jsou výjimečné, vynikající klimatické podmínky. Například pro výzkum Slunce používáme dalekohledy na Kanárských ostrovech, které si tam vybudovala evropská komunita. Pro stelární, galaktické účely existuje zase Evropská jižní observatoř. Tu vybudovala Evropa na jižní polokouli konkrétně v Chile. Tam jsou také jedny z největších teleskopů na světě."

Spojené dohromady vytvářejí čtyři teleskopy Evropské jižní observatoře dokonce největší dalekohled na světě. Každý jednotlivý dalekohled má průměr zrcadla více než osm metrů. Největší ondřejovský dalekohled vypadá proti nim jako ´drobeček´. Jeho parabolické zrcadlo má průměr ´pouhé´ dva metry. Přesto je tento devět metrů dlouhý a 80 tun vážící dalekohled stále chloubou českých astronomů. V roce 1967, když byl uveden do provozu, to byl unikátní největší evropský teleskop, dnes po několika modernizacích patří do světové padesátky a ve střední Evropě je pořád největším. Usilovat o ještě větší dalekohled v Ondřejově by dnes podle Petra Heinzela nemělo význam. Evropa zkrátka nemá vhodné podmínky pro studium vzdálených objektů, galaxií, klima je zde hodně proměnlivé, Evropa má také silně znečištěné ovzduší a to se týká i tzv. světelného znečištění. S ním se musejí potýkat i v Ondřejově. Problémem je například blízkost dálnice D1 z Prahy na Brno a velkým zdrojem světelného znečištění je i 30 kilometrů vzdálená Praha.

Kopule dvoumetrového dalekohledu,  foto:autor
"Z Ondřejova vidíme na obzoru Prahu, jak svítí. Pro některé programy, které řešíme, jsou stále podmínky přijatelné. Bojujeme za ně, abychom si je udržely alespoň tak, jak jsou, aby se to nezhoršovalo."

Ondřejovský ´dvoumetr´, který může pracovat ve třech optických systémech s ohniskem od devíti do 64 metrů, je využíván výhradně ve stelární astronomii, tedy ke studiu hvězd.

Ondřejovský ´dvoumetr´,  foto:autor
"To je tak široký program, tak vyčerpávající, že ten dalekohled je zcela vytížen. Ani by dost dobře nešlo využívat ho na jiné věci. Samozřejmě by se jím daly fotografovat třeba planetky, ale to by bylo nutné dalekohled přestavovat. On má v podstatě tři optické systémy. Na pozorování hvězd se nejčastěji používá systém coudé, tzv. coudé spektrograf, kdy světlo z dalekohledu je vedeno pilířem, na kterém dalekohled stojí, do podzemí a tam je spektrální laboratoř, kde se světlo rozloží na spektrum a pomocí CCD kamer se potom detekuje. Na druhou stranu na sledování planetek nebo fotografování jiných objektů by bylo lepší použít Newtonovo ohnisko. Musela by se tedy přestavět optická konfigurace přístroje, a to trvá i několik hodin. Není možné to dělat každý den. Například na pozorování planetek máme jiný dalekohled, menší, o průměru 65 centimetrů. Ten vlastně patří Karlově univerzitě, i když je tady v Ondřejově. Používáme ho ve spolupráci s univerzitou."

Kopule dalekohledu s průměrem 65 cm,  foto:autor
Petr Škoda ze stelárního oddělení Astronomického ústavu ještě upřesňuje význam ondřejovského ´dvoumetru´.

Petr Škoda,  foto:autor
"Produkuje velmi efektivně data zejména u takových objektů, které je třeba monitorovat delší dobu. Třeba proměnné hvězdy se musí monitorovat delší dobu, dvacet, třicet let. Máme pozorované série a teprve tam je vidět, co se vlastně s těmi hvězdami děje, jakým způsobem se tam mění fyzikální procesy. U současných velkých dalekohledů je problém, že požádáte o pozorovací čas a dostanete třeba maximálně jen týden. Během týdne si musíte připravit o tom objektu veškeré informace, získat potřebná data. Zatímco my jsme tady stále schopni monitorovat vybrané množství objektů vlastně od doby, kdy jsme začali s fotografickými deskami před 39 lety. Pořád pokračujeme ve výzkumu a jsme v tom velmi úspěšní."

Řadu významných vědeckých výsledků získali ondřejovští astronomové v uplynulých desetiletích také v tradiční české disciplíně, kterou je výzkum Slunce, respektive ve sluneční fyzice. Ke studiu využívají odborníci jak radioteleskop, tak unikátní horizontální dalekohled-spektrograf. Pavel Kotrč ze solárního oddělení vysvětluje, k čemu spektrograf slouží.

Radioteleskop,  foto:autor
"Zajímáme se zejména o takové jevy sluneční aktivity, jako jsou sluneční erupce, protuberance. A tento přístroj nám umožňuje v různých výškách nebo hloubkách sledovaného jevu na Slunci určovat teplotu, tlak, magnetické pole, rychlostní pole a jiné parametry, které nám ukazují, jak se plazma v takovém útvaru chová."

Na horizontální spektrograf je Pavel Kotrč zkrátka hrdý.

Pavel Kotrč,  foto:autor
"Přístroj, který tu máme, je plně respektován vědeckou komunitou. Má mnohé výhody, které ostatní přístroje nemají. Například kolegové z Japonska, kteří nyní vysílají novou vesmírnou stanici, s námi chtějí spolupracovat, chtějí využívat naše data. My jim je rádi poskytneme. Jsme otevřeni spolupráci."

Vedle sluneční fyziky patří k dalším českým astronomickým specialitám výzkum meteorů. Ředitel Astronomického ústavu Petr Heinzel v této souvislosti dokonce používá superlativ.

"S tím tady vlastně začal Zdeněk Ceplecha, který je v tom oboru světová špička. Vybudovali jsme tady celoevropskou síť pro studium bolidů, jasných meteorů, a koordinujeme ji. Dnes umisťujeme automatické kamery i v Austrálii. Toto je jeden z příkladů našeho špičkového výzkumu."

V širokém spektru oborů, kterými se Astronomický ústav zabývá, nechybí samozřejmě ani účast na kosmickém výzkumu. Ta začala už programem Interkosmos koncem 60. let minulého století. V polovině devadesátých let pracoval unikátní akcelerometr z Ondřejova například na americkém raketoplánu Atlantis a před třemi roky zdejší odborníci vyvinuly pro akcelerometr samostatnou českou družici. Právě proto Petr Heinzel připomíná další obor ondřejovských odborníků.

Kopule z Fričovy éry,  foto:autor
"Máme zde například i obor geodetická astronomie. To jsou vlastně spíše geodeti, ale používají astronomické metody, například v určování pohybu zemského pólu, rotace Země. Pomocí umělých družic studujeme gravitační a negravitační vlivy na jejich pohyb. Z toho se dá odvodit tvar naší Země."

Stará observatoř,  foto:autor
Jak už bylo řečeno, letos v srpnu uplynulo sto let od chvíle, kdy byl v Ondřejově zahájen astronomický výzkum. Samotná historie hvězdárny se ale začala psát už v roce 1898, kdy její výstavbu zahájil majitel továrny na optické přístroje Josef Frič, syn revolucionáře Václava Friče, známého z pražských barikád v roce 1848. Celou řadu na tehdejší dobu nejmodernějších přístrojů a dalekohledů si mohou dnes návštěvníci prohlédnout v objektech staré hvězdárny a ve zdejším astronomickém muzeu. Na současné vybavení observatoře by Josef Frič hleděl samozřejmě s úžasem; nejen na dnešní podobu a rozměry dalekohledů, ale především by mu museli odborníci dlouze vysvětlit, že astronomický výzkum se už nedá dělat bez nejmodernější počítačové techniky. U ní stráví vědci nejvíce času. Sebelepší přístroje by ale nestačily k získání mezinárodního renomé pro českou astronomii. Takové uznání musely vybojovat skutečné vědecké osobnosti. A ty jsou v Astronomickém ústavu podle Petra Heinzela i dnes.

"Tyto osobnosti tady založily tradici, která pokračuje a dnes je tady řada mladších kolegů, nebo těch ze střední generace, kteří jsou ve světě velmi uznávaní. Mají řadu kontaktů, řadu výsledků."