14 a půl stupně cestovní horečky

05-10-2003

Neznámé dálky lákají člověka od nepaměti a od nepaměti také lidé cestují. Dnes v době tryskových letadel, kdy se celá zeměkoule jakoby den ode dne zmenšuje, není už cestování něco nedostupného a výjimečného. Přesto, stále je co objevovat, stále je co poznávat. Navíc, ne každý je schopen předávat zkušenosti a pocity z cestování dál. Vzít tužku a papír a podělit se o své dojmy s ostatními. Pražský rodák Jaromír Červenka to umí a v září vydal knihu s titulem o Čtrnáct a půl stupně cestovní horečky. K mikrofonu pozval autora Jaromír Marek.

"Knížka se jmenuje '14 a půl stupně cestovní horečky aneb dobývání světa po česku'. Když spojíte severní a jižní pól tak na jednom bodě 14 a půltého stupně leží Praha, tedy místo odkud startují letadla a odjíždějí vlaky, zkrátka místo, kde začínají mé cesty."

Podtitul knihy zní "cestování po česku"....jaké je to cestování po tom vašem "česku"?

"Po mém česku, po mém českém způsobu je to tak, že člověk není dokonale vybaven finančními prostředky, ale zato je vybaven náležitým pytlem nebo ruksakem romantiky, kterou získal do výbavy jako dítě. Alespoň u mě to tak je."

Kolik těch cest předcházelo napsání této knihy?

"Nejsem člověk, který si vede pravidelné deníky, což je škoda, zejména na cestách. Ty věci se ukládaly postupně, vznikaly záznamy, které shrnovaly fakta, data, zážitky. Z toho vznikaly kapitoly, ve kterých se podařilo shrnout zážitky ze zemí, které jsem navštívil. Zejména Asie, ale na přání nakladatele je zmíněna i Evropa. Ovšem Evropa trochu méně známá a tradiční, tedy Norsko, Portugalsko, Irsko. Místa, která jsou sice běžně turisticky navštěvována nicméně můj pohled se zdál nakladateli zajímavý a odlišný."

Co vlastně cestování člověku přináší a co z toho je sdělitelné čtenáři?

"Cestování přináší člověku mnoho. Jedna z těch rovin je otestovat si své vlastní schopnosti, člověk musí vyvinout jisté úsilí, když si nasadí batoh na záda a vyrazí. Překonává překážky, setkává se s novými lidmi, novým prostředím. Je jasné, že do určité doby jsem nemohl cestovat a byl jsem doslova vysmažený, vyprahlý a lačný pohybu. Příležitost se naskytla po roce 1990 a řada přátel stále odkládala cesty, o kterých jsme léta mluvili. Já jsem si řekl, že v mém případě to tak nebude. Že slib, který jsem si dal, že budu jezdit, vyplním. To byl základní impuls. Cestování přináší uspokojení, poznávání jiných kultur a přináší i pokoru, pokud to slovo můžu použít. Člověk se naučí pokoře, naučí se respektovat cizokrajné zvyklosti, částečně z nutnosti a částečně z jakési moudrosti, která se časem začne objevovat. To rozhodně stojí zato."


05-10-2003