Česká knihovna v Německu posouvá vzájemné vztahy

02-09-2007

Čtenáři v německy mluvících zemích můžou vybírat z dosud nejucelenější kolekce třiceti tří významných děl české literatury. Završení projektu nazvaného Česká knihovna se slavilo 24. srpna v Berlíně - na sídelním zámku Bellevue u německého prezidenta Horsta Köhlera.

Texty 213 českých autorů jsou v české knihovně shrnuty do 33 svazků, některé knihy jsou věnovány jednomu autorovi, jiné jsou tématickou antologií. Například antologie poetismu Adieu, múzy, sborník českého dramatu 60. a 70. let Zahradní slavnost podle známé Havlovy hry či dva svazky věnované české filosofii od Husa až po 20. století.

Vydávání začalo na jaře roku 1999: tehdy vyšla Boží duha Jaroslava Durycha a Nejstarší švejkoviny od Jaroslava Haška. Vydávání postupovalo dál čtyřmi svazky za rok, vždy dva vyšly na jaře a dva na podzim. Edice byla završena letos po osmi letech. Kánon české literatury byl pro potřeby České knihovny vytěžen, i lehce pozměněn.

"Nejde přece jenom o to ukázat, jak ten kánon vypadá. Některé věci už v německém překladu existují, například osudy dobrého vojáka Švejka, Babička Boženy Němcové nebo Zbabělci Josefa Škvoreckého. A nebo Malostranské povídky Jana Nerudy. Proto jsme tyhle věci nepublikovali a rozhodli jsme se vydat raději dopisy Boženy Němcové. To je ohromná věc a Německá akademie poezie a jazyka volí každý měsíc knihu měsíce a ty dopisy se staly knihou měsíce v listopadu loňského roku. A knihou letošního srpna se zase staly cestovní fejetony Jana Nerudy. Pro ně jsme se rozhodli místo Malostranských povídek. A co se týče toho Haška, tak jsme publikovali nejstarší švejkoviny, Uršvejka, a navíc povídku Velitelem města Bugulmy. K tomu jsme do kontrastu připojili esej filosofa Karla Kosíka napsaný v roce 1969 o velkém humoru Jaroslava Haška a právě o této povídce. Tyto kontrasty taky německé čtenáře velice zajímají,"

vysvětluje editor České knihovny Eckhard Thiele. S úspěchem u kritiky se podle něj setkaly také jazzové povídky Josefa Škvoreckého Bassaxofon. Každý svazek České knihovny vyšel v nákladu 1500 výtisků a většina už byla rozprodána. Během několika let z trhu zmízí všechny, odhaduje Thiele. Zvláštní význam podle něj mají antologie poezie, které v České knihovně vyšly.

"Tři antologie české poezie, to je největší sbírka české poezie, která vůbec v zahraničí vyšla. Jednak od počátku poezie až do roku 1920, potom antologie poetismu a poezie posledních destiletí."

Jiří GrušaJiří Gruša Iniciátorem edice byl český spisovatel a diplomat, bývalý velvyslanec ve Spolkové republice Německo, Jiří Gruša. Podle něj bylo nutné představit Němcům kulturu a myšlenkovou tradici sousedů v takové šíři, aby do budoucna mohl probíhat vyrovnaný vzájemný dialog - na jakékoliv společenské, kulturní či politické rovině.

"Když já jsem se do Německa nedopatřením dostal, zbaven českého občanství, tak jsem zjistil, že o nás vědí málo. A že je to také důvod mnoha politických nedorozumění. Už před rokem 1989 jsem založil s Tomášem Kostou malou literární agenturu, která nabízela české autory, například Havla, Kriseovou a další. Ta snaha zprostředkovat znalost české literatury a českého psaní prostřednictvím kvalitních překladů, ta u mě byla už předtím."

Ve funkci velvyslance později v první polovině 90. let začal myšlenku na vydání edice prakticky prosazovat, až získal podporu Nadace Roberta Bosche. Druhým úkolem bylo zajistit dobrého editora. Kvalita edice byla totiž jednou z podmínek celého projektu. Editorem se stal německý bohemista z Berlína Eckhard Thiele.

"Na Thieleho jsem přišel, protože jsem ho už znal a četl, a on měl také úplně jinou zkušenost s Čechy. Když si vezmete ty řekněme tři lidi, kteří tu Knihovnu spoluvytvářeli: Zimmermann, Thiele a já. Tak my máme každý zkušenost se sousedem jinou, než je ta klasická, negativní. Thiele se u nás léčil, Češi mu zamlada pomohli překonat dětskou obrnu. Zimmermann se u nás zamiloval a když mu zakázali sem jezdit, tak si nakonec tu dívku vzal. A já když jsem přišel do Německa zbaven občanství, tam mi pomohli Němci psát a vydávat mé knihy. Čili my jsme měli úplně jinou představu o tom vztahu a zřejmě asi modernější nebo směřující do budoucnosti. Dál než byly staré zvyky polemické a nacionalistické rétoriky. A to se prostě projevilo. Čili Thieleho jsme znal, protože je vynikající překladatel, on je prostě osobnost, která má jak v češtině tak v němčině prvoligovou dimenzi. Proto jsem za ním zajel, dokonce jsem ho přemlouval a je to nápad, kterého nelituji."

Edice byla po osmi letech úspěšně dokončena. Kdy začne naplňovat tento původní cíl, tedy zlepšení vzájemné komunikace obou sousedních národů?

"Tyto věci jsou dlouhodobé, to je dlouhodobá investice. Vydáním této řady, její přítomností v německém kontextu existuje prostě kompendium obsahující české výkony v určitém velmi solidním provedení. Už nemůžete jako vzdělaný Němec tvrdit, že Češi jsou národ bez dějin nebo s druhořadou kulturou, jak bývalo zvykem v německém nacionalismu. To je skutečnost, která se nedá popřít. Samozřejmě že budou pořád lidé, kteří to budou opakovat, u nás se bude říkat, že jsou to náfukové atd., lidé jsou lidé. Nicméně ta báze skutečného zacházení se světem je nyní jiná."

Edice Česká knihovna zahrnuje tři oddíly: prózu, poezii a filosofii. Ve skutečnosti je ale edice pestrá, například v oddíle filosofie najdeme vedle děl myslitelů i korespondenci hudebních skladatelů Janáčka, Smetany a Dvořáka, knihu věnovanou českému kubismu a publicistiku Karla Havlíčka Borovského.

02-09-2007