Hanykovics: Osm let jsem v Thajsku neviděl hvězdy

26-11-2006

Jméno Radka Hanykovicse je spojeno s drogovou kriminalitou. Pašerák drog byl zatčen v Thajsku a měl si odsedět 50 let v thajském vězení. České diplomacii se ale podařilo dosáhnout toho, aby byl spolu s druhým českým vězněm Emilem Novotným předán k výkonu trestu doma. Ze zdravotních důvodů byl po převezení do Čech Hanykovicsovi výkon trestu přerušen a nyní ve volném čase mezi léčbou přednáší, diskutuje s mládeží a naposledy také vydal knihu.

Radek Hanykovics, foto: ČTKRadek Hanykovics, foto: ČTK V roce 2002 uvedl režisér Dan Svátek svůj celovečerní hraný film Zatracení. Inspiroval se v něm konkrétními zážitky pašeráka Emila Novotného a snímek se odehrával v Thajsku. Nyní se můžeme seznámit s realitou, jak ji podává Novotného spoluvězeň Hanykovics. Jeho autobiografickou knihu Pro drogy nemá smysl umírat právě vydalo nakladatelství Albatros.

"V tom Thajsku se někdy stávalo, že jsme neměli, co jíst. Nebo že jsme jedli 14 dní jenom solenou rýži. A když potom k vám přijde úplně cizí člověk, když to je cizinec, s kterým žijete na bloku 6 let, a nikdy se spolu nebavíte, a on vám řekne, ať si sednete k jeho stolu a dá vám najíst, tak až potom zjistíte... jaké jsou ty hlavní životní hodnoty."

Početní návštěvníci diskuse s Hanykovicsem na brněnském Světu knihy před dvěma týdny napjatě sledovali Hanykovicsovo varovné vyprávění, vyslechli i jeho kajícná slova a omluvy. Hanykovics trpí obtížně operovatelnou rakovinou plic, čas mezi léčbou tráví tím, že objíždí školy v republice a beseduje se školáky a studenty. V rozhovoru Hanykovics posluchačům vysvětlil, jak jeho kniha Pro drogy nemá smysl umírat vznikala.

"Kniha vznikala na základě zápisků, které jsem si dělal v průběhu 8 let v thajském vězení. V tom thajském vězení jsem si mohl přečíst pár knih od lidí, kteří měli podobný osud jako já a kteří napsali knihu. Po návratu jsem začal přemýšlet nad myšlenkou, že by se ty zápisky přetvořily do knižní podoby a vydaly, jako apel, jako odstrašující memento. Tak se i stalo. Napsal jsem prvních 100 stran na základě zápisků, některé psychické výlevy jsem musel trošku zlidštit, peprné výrazy, kterých občas bylo přemíru, poupravit, nahradit. Rozeslalo se to na vydavatelství, pár se mi jich ozvalo, začal jsem licitovat a ve finále jsem si vybral Albatros."

Pomáhal vám někdo s psaním?

"Psaní je čistě má záležitost, měl jsem v Albatrosu odpovědnou redaktorku Ivanu Mergerovou, která mi ten rukopis četla a upozorňovala mě na místa, kde jsem něco popisoval jako člověk, který byl přítomen tomu reálu. Sám sobě jsem to rozuměl, ale jestliže to četl člověk laik, který nikdy v tom vězení nebyl, tak si dost dobře nedokázal představit, o čem hovořím. Takže mě upozorňovala na místa, která jsem musel předělat, aby to čtenáři dávalo smysl. Jinak samozřejmě upravovali mě gramatiku, protože nejsem akademicky vzdělaný člověk, ale slovosled a styl, to je mé dílo."

Vy jste se rozhodl svůj čas využít k osvětě. To že jste svou knihu vydal v Albatrosu, který se obrací na mladého čtenáře, je to součást té osvěty?

"Ne, ne, to v podstatě nemělo s mou knihou nic co činění, když jsem začal jezdit po těch besedách, tak jsem teprve tu knihu zpracovával. Není to žádný marketingový tah, kterým bych získával čtenáře té knihy. Oslovila mě kamarádka, která pracovala jako sociální pracovnice v jedné věznici, abych to tam řekl, odvyprávěl ten svůj příběh. Následně mě oslovila kamarádka té kamarádky, která pracovala jako pedagožka na jedné základní škole. Tam jsme několikrát zajel, napodruhé se tam objevili i redaktoři z televize, natočili o tom reportáž, odvysílalo se to a strhla se lavina. Od té doby jsem začal jezdit na školy, na základní, na střední, na neziskové organizace, do knihoven... V současné době přijímám termíny besed na leden příštího roku. Ten diář je opravdu nabitý."

Je to pro vás osobně něčím přínosné, to že takhle mluvíte s dětmi a s mládeží?

Radek Hanykovics, foto: AutorRadek Hanykovics, foto: Autor "Určitě. Není to jenom pro ty děti, nebudu ze sebe dělat, že jsem filantrop, lidumil, že jsem se změnil natolik, že to dělám pouze pro ty děti. Bylo by to alibistiské a byla by to lež. dělám to pro ty děti, samozřejmě, kdyby to odradilo alespoň jednoho od drog, tak myslím, že je to můj úděl, můj osud měl smysl. Ale dělám to zároveň i pro sebe, poněvadž mě to naplňuje, připadám si opět užitečný, myslím, že tím společnosti dokážu odčinit více to svoje zlo, kterého jsem byl součástí. Myslím, že tady jsem pro společnost užitečnější než ve vězení, a domnívám se, že by bylo prospěšnější, kdyby ani Emil Novotný nemusel pykat 16 let ve vězení, kdyby mohl dostat prezidentskou milost, i kdyby to mělo být s podmínkou odpracování 4000 veřejně prospěšných hodin, aby jezdil po těch školách, stejně jako jezdím já, a ty žáky a studenty varoval od drog a snažil se v nich vyvolat strach. Když ty děti budou mít z drog strach, nikdy na ně nesáhnou."

Na co se vás ty děti nejvíc ptají?

"Jak reagovala moje rodina, jak jsem to snášel ve vězení, zda jsem pomýšlel na sebevraždu, jak zareagovala moje tehdejší žena, zda jsem užíval drogy, co jsme jedli, jaké pocity jsem měl po svém návratu do České republiky... to spektrum otázek je velice široké."

Taková mnohaletá zkušenost asi člověka jednoznačně a definitivně změní. Které hodnoty ve vás doznaly největší změny?

"Překopal jsem svoje životní hodnoty. Na prvním místě už nejsou materiální hodnoty. I když samozřejmě peníze jsou důležité k životu, ale už nejsou tou alfou a omegou, kterou byly před 10 lety. Je pro mě důležité, abych svoji mamku mohl obejmout, udělat druhého trošku šťastným, zasít trošku radosti místo hoře a slz. je pro mě velice důležité i to, že po tolika letech můžu večer zaklonit hlavu a večer se kouknout na hvězdy. Já jsem 8 let v Thajsku neviděl hvězdy."

26-11-2006