In/Ex Terior - kniha, kterou jen tak neprolistujete

22-01-2006

Mezi nejúspěšnější představitele českého posrpnového exilu patří světoznámá architektka Eva Jiřičná. Její tvorba je rozptýlená po celém světě. Laickým i odborným zájemcům o architekturu, kteří by se rádi s její tvorbou seznámili souhrnně, je určena náročná publikace o jejím díle In/Ex Terior s podtitulem Práce Evy Jiřičné.

Zlínská rodačka Eva Jiřičná vystudovala architekturu na pražském ČVUT v roce 1962, poté studovala na AVU u Jaroslava Fragnera. V roce 1968 odjela na stáž do Anglie a částečně z vlastního rozhodnutí částečně z donucení československými úřady tu zůstala. Na rozhlasových vlnách před dvěma lety komentovala své životní štěstí, které pro ni rozhodnutí odejít z Československa znamenalo.

"Já jsem měla v životě štěstí a ta Anglie byla toho štěstí součástí. Já jsem do Anglie přijela tři týdny před invazí. A mně taky nemuseli dát vízum, protože já jsem na to vízum rok čekala. Takže tři neděle v relaci k jednomu roku nebyla tak dlouhá doba. kdyb mně ho dali trošku později, tak už jsem do té Anglie neodjela. Díky tomu jsem měla 36 let pracovat, zatímco moji kolegové, kteří tady zůstali - a já bych byla určitě jedna z nich, protože já jsem nikdy do strany nevstoupila, nikdy jsem se politicky neangažovala - tak já bych určitě taky pracovala někde buďto v Technickém muzeu nebo zametala podlahu nebo jako všichni moji kolegové. A za to jsem životu strašně vděčná, protože já jsem měla příležitost. A já se snažím, jak můžu nejvíc, to vrátit tím, že tady prakticky zadarmo učím, že zaměstnáváme studenty ze všech zemí, kde jsou jakékoliv politické a ekonomické potíže. Já tím, že sama si myslím, že jsem toho štěstí v životě dostala víc než ostatní, tak se snažím vědomě se o něj rozdělit."

Odbornou studií se na dvojjazyčné knize Interior Exterior podílel historik architektury Petr Kratochvíl:

"Kniha o Evě Jiřičné In/Exterior je pozoruhodná už svou výstavbou, protože se na ní podílel taky významný anglický grafik Dennis Crompton, což je příslušník slavné skupiny Archigram, taky architekt mimochodem. Takže tam se priolínají trexty, které napsala Eva Jiřičná sama, rozhovor, který s ní vedl jiný významný britský architekt Peter Cook, a studie, kterou jsem o ní napsal já. Ale to klíčové podle mě jsou vynikající fotografie a vynikající dokumentace staveb Evy Jiřičné, které zahrnují celé období její samostatné tvorby, to znamená zhruba od počátku 80. let až po současnost. Ta kniha vznikala poměrně dlouho, takže paní architektka Jiřičná dál tvořila a stavěla, takže knihu doplňovala o další realizace."

Pojďme si tou knihou zalistovat.

"Když ji otevřeme, tak na začátku je moje studie, kterou jsem nazval Poetický minimalismus Evy Jiřičné, protože jsem si ji pokoušel takto zařadit do současných stylových proudů. Architektka Jiřičná vyniká opravdu jemnou ženskou rukou, ale zárovreň přesto, že je žena, tak má zároveň vynikající cit pro konstrukce a některé konstrukční prvky, které používá třeba ve svých známých schodištích, se podobají spíše šperkům. Protože čím méně hmoty v nich je, tím jsou dokonalejší a lépe splňují její představu a přitom jsou samozřejmě konstrukčně i technicky spolehlivé. Proto ten minimalismus, že se snaží neplýtvat materiálem, přehánět množství nápadů, ale není to architektura nijak suchopárná. Proto jsem si tam dovvolil dát ten přívlastek poetický minimalismus, protože je to umělecká tvorba, řekl bych. Takže teď jsem trošku nezdvořile začal svojí vlastní studií, ale marná sláva, je úplně na začátku. Pak je tam pozoruhodný rozhovor s Peterem Cookem. On byl v 60. letech tím duchem seskupení, které si říkalo Archigram a které v Británii nesmírně oživilo architektonickou scénu. Oni tenkrát vystupovali s něčím, co by se dalo říct, že byla předehra hi-tech architektury. To byla pro Jiřičnou určitě významná škola, dřív než mohla založit vlastní kariéru jako samostatná architektka."

Takhle kariéra začíná kdy?

"Ta začíná na přelomu 70. a 80. let. Jeden tehdy ještě nikterak významný obchodník Joseph si ji přizval, aby navrhla jeden z jeho obchodů, pak navrhla několik dalších interiérů a velice brzy začla být vyhledávanou interiéristkou velmi renomovaných obchodů. Byly to obchody, které své filiálky stavěly nejen po celé Evropě, ale po celém světě, takže její interiéry jsou od Británie na západ po New York a na východ po Japonsko."

Můžeme si v té knize ukázat některé její práce?

"Já to nemám tak rychle v oku, abych to dostatečně plasticky popsal..."

Foto: www.ejal.comFoto: www.ejal.com Možná můžeme zatím říct, než to najdete, že ta kniha je jako katalog svázaná kroužkovou kovovou vazbou.

"Dokonce nejen kroužková vazba, ale přes to je ještě hřbet, což právě navrhnul ten Denis Crompton. Prý se tomu říká švédská vazba, vypadá to velmi zajímavě. Tak například tohle je jedno z jejích pozoruhodných schodišť v londýnském klubu Legends, to je z ranější fáze její tvorby. tady je vidět ty konstrukční prvky. Ocelová táhla, na nichž visí nejen zábradlí, ale celá ta konstruklce je složitě vyvázána. A když listujeme trošku napřeskáčku, zajímavý je hotel Josef, který je v historickém prostředí Starého města, tady vidíme právě spirálu vnitřního schodiště. Klasicky by - když už je to kovové točité schodiště - jako osa měla být kovová trubka. Jenomže ona ji jakoby rozřízne, udělá z ní svinutý pásek, který končí nahoře jakoby plamenem."

V recenzích v tisku je zmiňována jakási nepřehlednost, neuspořádanost knihy. Je to chyba? Stalo se nějaké nedopatření?

"Já myslím že ne. byl to koncept, zejména grafika, a on trošku odpovídá tomu, co znám z takových těch vizionářských projektů, kolážových projektů, které ta skupina Archigram dělala v 60. letech. takže mě to vlastně imponuje, že starý pán je si stále věrný. Je pravda, že někdy člověk trošku tápe, text skončí na jedné straně a když by ho chtěl číst souvisle, tak musí hledat, ale možná že to vede k tomu, že člověk tu knihu jenom tak neprolistuje, ale že se bezděky zastaví. A určitě ty stavby a jejich ilustrace za to stojí."

22-01-2006