Je Česko příliš brzy unavená demokracie?

19-04-2009

Novinář a spisovatel Karel Hvížďala má na kontě už skoro 3 desítky knižních rozhovorů. Díky jeho vlastní erudici a schopnosti hlubokého porozumění vůči zpovídané osobnosti nabízejí tyto knihy pronikavý portrét i myšlenkově napínavou četbu. Naposledy v nakladatelství Portál vyšel Knížecí život, rozhovor s potomkem slavného šlechtického rodu Karlem Schwarzenbergem. Nyní se na pultech objevila novinka - rozhovor s politologem Jacquesem Rupnikem nazvaný Příliš brzy unavená demokracie.

Kniha Příliš brzy unavená demokracie se od jiných knižních rozhovorů Karla Hvížďaly liší. Nevznikala koncentrovaně, ale v rozmezí 9 let a je komponována z několika původně samostatných rozhovorů. Jeden obsáhlý rozhovor s Jacquesem Rupnikem přináší například dřívější kniha Karla Hvížďaly Rozhovory na přelomu tisíciletí. Dá se tedy mluvit o tom, že by na počátku práce na této poslední knize stál nějaký silný impulz?

"Takový impuls neexistoval, ta kniha vzrostla sama. A můžou za to vlastně tři lidi: Bin Ládin, šéfredaktor Portálu Jančařík a Barak Obama. My jsme původně někdy v tom roce 2001 měli dělat rozhovor o politické kultuře v Čechách, ale do toho přišel útok na dvojčata v New Yorku a Jacques Rupnik mi mailoval to, co je na začátku té knihy, že svět se změnil a všechno je od této chvíle jinak. Že to je útok na symbol celé naší západní civilizace, takže nemá smysl si povídat o politické kultuře v Čechách. A já mu odepsal: Máš pravdu, budeme si povídat o tomhle, o čem ty píšeš. A tak vznikl ten první rozhovor. A pak čas od času buď někdo nám řekl, jestli bychom pro něj neudělali rozhovor do Lidovek nebo třeba do Respektu, a tak proběhly z těch devíti let ty první čtyři, pět. A pak nás už trklo, že těch rozhovorů máme poměrně dost, že bychom to mohli začít komponovat do nějakého většího celku.

A když jsem dával dohromady s panem Jančaříkem eseje Restaurování slov, tak jsem se mu nějak mimochodem zmínil, že uvažujeme o tom zpracovat nějak ty rozhovory do většího celku a pan šéfredaktor o to okamžitě projevil zájem. Což nás samozřejmě povzbudilo, protože když má člověk vydavatele, tak má i nějaký dead-line. A tak jsme ty poslední dva, tři roky pracovali soustavněji, při každé jeho návštěvě v Praze nebo mojí v Paříži jsme udělali kousek. Ale samozřejmě jsme nevěděli, co s tím, až najednou se ukázalo, že Obama má šance změnit Ameriku, že přichází v úvahu, že po té konzervativní vlně se tam vrátí demokraté, a zdálo se nám, že to by mohlo ten oblouk velice logicky uzavírat."

A ke které zemi se tedy vstahuje ten titul Příliš brzy unavená demokracie?

"Titul se vztahuje k České republice, ale je to samozřejmě i o Evropě s důrazem nejenom na Čechy, ale i na Francii, a samozřejmě je to i o těch Spojených státech."

A ten vztah je jaký? Vysvětloval jste zatím ten oblouk za použití mezinárodních záchytných bodů.

"Je tam vidět to různé vnímání politiky u nás a v zahraničí. A dokonce nejenom politiky, ale i slov, která s tím souvisí. Je to o tom, co i teď u nás v Čechách zažíváme. Takže timing uvedení knihy na trh přesně odpovídá situaci tady. Popisuje třeba tu lehkost, s jakou my ohýbáme Ústavu a nerespektujeme ji teď při určování data předčasných voleb. Protože to je jasně v rozporu s Ústavou a ve starých demokraciích by se to nemohlo nikdy stát."

Vedení rozhovoru je jedna z vašich základních disciplín. Jaký byl Jacques Rupnik jako ten zpovídaný? Čím je výrazný?

těch knižních rozhovorů a esejistických knih jsem udělal dohromady dvacet šest, tohle je šestadvacátá. Ale těžko říct, ona vlastně každá ta kniha je jiná... protože nejenom že ti lidé, ti partneři jsou jiní, ale také každá vyrůstá z něčeho jiného. Tohle je například první časosběrný titul, pracovali jsme na něm devět let. Většina těch ostatních knih vznikla za rok, za dva, za nějaký přesně vymezený kratší časový internval. A Jacques je samozřejmě profesionál, dělal pět nebo šest let v BBC, ale protože se taky známe léta, od 80. let, tak ty rozhovory byly jakoby pokračováním našich běžných rozhovorů, které spolu vedeme, aniž děláme nějakou knížku. To byl takový přirozený dialog, jenom o něco soustředěnější. Ale ta práce byla o něčem jiném. Protože v okamžiku kdy člověk od začátku něco komponuje jako knížku, tak s tím samozřejmě pracuje úplně jinak, než když pak všechno vytiskne z počítače po devíti letech. To zjistí, že to nefunguje. Rytmus toho textu je jiný, je tam spoustu redundantních věcí, některé jsou jakoby nedotažené. Takže nakones ta práce s tím objemem rozhovorů byla taková sochařská. Museli jsme hodně těch věcí odloubat, vyházet a někde naopak zase něco přidat, ale zároveň se zase nezbavit všeho, co je redundantní, co se opakuje, protože někdy je dobře, když se stejné téma naťukne z různých stran. Ono to tu knihu vlastně svazuje."

Karel Hvížďala hovoří o tom, jak vznikala kniha Příliš brzy unavená demokracie, o historii a technologii jejího vzniku. To hlavní, obsah publikace, je pak samozřejmě přínosem zpovídaného. Politolog Jacques Rupnik o sobě rád říká, že je pražský Francouz a pařížský Čech. Narodil se totiž v Praze a jeho rodina se vystěhovala až v roce 1965, prořil tu tedy prvních 15 let života. Vystudoval na Sorbonně a Harvardu, kde loni rok přednášel. Ptám se Jacquese Rupnika na název knihy: Z čeho nabyl dojmu, že je česká demokracie unavená a proč si myslí, že je příliš brzy unavená?

"No když vidíte zemi, kde padne diktatura, vzniká demokracie, demokratické instituce, a během deseti let zjistíte, že důvěra v tyto demokratické institutce upadá, není důvěra ve vládu, není důvěra v parlament, v politické elity - demokraticky zvolené - tak o čem to vypovídá? Proč vznikla tak překvapivě rychle propast mezi politickou sférou a společností? To je otázka, kterou se ta knížka zabývá. Ne že by v tomhle Česká republika nějak vynikala, to samozřejmě není unikátní jev. Vidíme "unavenou demokracii", abych ten termín znovu použil, vidíme ji i jinde, i na Západě v jiné podobě. Ale tam máte staré etablované struktury, které fungují, máte právní stát, který je dlouho etablovaný a funguje, dělbu moci - a máte různé protilátky, které mohou korigovat špatné fungování demokracie. To co je pozoruhodné v České republice a do jisté míry i v jiných zemích střední Evropy, že tato příliž brzy unavená demokracie má křehké instituce, je to všechno nové a politická kultura tady velice schází, protože kde by se vzala? Půl století, když to vezmeme od roku 1938 do roku 1990, to je dlouhé nedemokratické období a samozřejmě ne snadno se znovu pro demokracii vytvářejí příznivé podmínky. Takže je to nejen k zamyšlení, ale možná je tu i jistá obava."

Zabýváte se i střední a východní Evropou, dochází v ostatních postkomunistických zemích k témuž?

"Vidíme v různých podobách něco takového. Viděli jsme v Polsku, na Slověnsku i jinde, teď v Lotyšsku, nástup radikálně populistických stran, které otevřeně zamítají politiku liberálních elit devadesátých let, elit, které se soustředily na vstup do Evropské unie, na zavedení tržního hospodářství, a které říkaly: vlády se střídají, ale děláme všichni stejnou politiku, protože všichni směřujeme do Evropy. A to co jsme viděli v Polsku se stranou bratří Kaczynských, co jsme viděli na Slovensku, Fico s Mečiarem a Slovenskou národní stranou (pozoruhodná koalice!), tak to je nástup populistů. Kteří ještě fungují v demokratickém systému, ale už se moc nestarají o to respektovat demokratická pravidla, už se moc nestarají, jestli jsou přizpůsobiví nebo ne mantinelům Evropské unie, a tak dále. Takže tam je možná ta krize předčasně unavené demokracie znát ještě daleko silněji."

Má vaše kniha ambici apelovat na veřejnost?

"Ne, to není manifest, to je analýza, je to dáno do širšího nejen středoevropského ale i evropského kontextu, je to zamyšlení nad tím, co se odehrálo během posledních dvaceti let, ale nemá to v úmyslu ani nikoho burcovat, verbovat do něčeho. Spíš se jenom zamyslet."

19-04-2009