Kniha Oněgin byl Rusák navazuje na Hrdého Budžese

16-09-2007

Jméno spisovatelky Ireny Douskové proslavila kniha Hrdý Budžes z roku 1998. Humorně, z dětsky naivní optikou školačky Helenky Součkové tu autorka zprostředkovává depresivní realitu normalizačního Československa 70. let. Na bestseller loni navázalo volné druhé pokračování Oněgin byl Rusák. Irena Dousková byla tehdy hostem rubriky Knihovnička Radia Praha.

Jak jste spokojená s divadelním zpracováním Hrdého Budžese? Ta inscenace zaznamenala obrovský úspěch, kniha vyšla i na CD, které se prodává, a prakticky jsem nezaznamenal kritický ohlas. Přitom se mi zdá, že ve srovnání s vaší knihou ta jevištní realizace docela zplošťující.

"Tak já musím říct, že jednak jsem na rozdíl od vás zaznamenala i nějaké negativní reakce, ale to je normální, na druhé straně jsem vděčná, že k té dramatizaci došlo, že ta dramatizace vznikla, protože bezesporu její uvedení - pak ještě následně Českou televizí - přispělo zpětně k zájmu lidí o tu knížku samotnou, to je úplně bez debaty. S výkonem Báry Hrzánové jsem taky spokojená, já jsem si ji sama takříkajíc vymyslela, stála jsem o to, aby tu Helenku hrála ona, byla to moje představa od samého začátku a vlastně jsem se do té dramatizace pustila, až když Bára dala svolení. Spíš jsem od začátku měla určitý problém s tím režijním pojetím (režie J. Schmiedt, Městské divadlo Příbram, pozn. red.), to znamená s pojetím těch dvou dvou vedlejších postav, které tam byly pojednané jako nějací klauni. A to co je tam mimo ten Bářin monolog mi připadá, že je skutečně hodně zploštělé do příliš rozjuchané legrace a že to chtělo trochu jemnější pojetí. Ale to bych nepřičítala ani tak Báře jako spíš té režii, do které já jsem samozřejmě neměla možnost zasahovat."

Byl úspěch Hrdého Budžese důvodem k napsání druhého dílu?

"Ne, to určitě ne, protože největší úspěch Budžese přišel až s tím divadlem, a já jsem o tom druhém volném dílu, volném pokračování přemýšlela už po napsání Budžese. Věděla jsem, že bych se ráda ještě vrátila do gymnaziální doby a do 80. let a opravdu jsem to několikrát začala psát. Poprvé asi před pěti šesti lety, čili dřív, než vůbec vznikla divadelní podoba, ale to se mi nedařilo, takže jsem to odložila, po několika letech jsem to zkusila znovu, až vlastně napotřetí jsem tu knížku skutečně dopsala."

Tím už odpovídáte i na otázku, čím se Oněgin liší od Hrdého Budžese. Helenka Součková je stále ta stejná, jen starší...

"Ano, je řekněme o deset let starší, je to studentka gymnázia. To označení druhý díl bych brala trochu s rezervou, je to už jiný příběh, jiná doba, jenom prostě zůstává zachovaná ta hrdinka a její rodina, jinak se téměř všechno tam mění."

Ona se mění i atmosféra společenská, je přece jenom otevřenější než v 70. letech a hrdinka má přece jenom větší pořádek v hlavě.

"Má v té době samozřejmě jiný pohled na věci, jiné zkušenosti, byť zůstává určitým způsobem naivní, což jsem chtěla. Doba v 80. letech už je jiná a už je blíž tomu konečnému rozkladu."

Mezi těmito dvěma knihami, ve kterých hraje podstatnou roli humor, jste napsala ale i jinou knížku. Jsou to povídky a v nich toho humoru moc není. Můžete knihu přiblížit?

"Ta knížka se jmenuje Čím se liší tato noc, je v ní devět povídek, skutečně v nich příliš humoru není, mají spíš baladický charakter a odehrávají se ve velkém časovém rozpětí. Ta první kolem počátku letopočtu a poslední v 70. letech 20. století."

A jaký je svorník mezi nimi?

"Asi opět postavení obyčejného malého člověka v různých mezních a většinou ne moc příjemných situacích, ještě je tu trochu důraz na jeho jinakost, odlišnost od okolí a z toho plynoucí konflikty."

16-09-2007